29 Odo 155/2003
Datum rozhodnutí: 16.04.2003
Dotčené předpisy: § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

29 Odo 155/2003-113

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Ing. V. M., proti žalovaným 1) I. f. M., a.s. v likvidaci, 2) F. E. L., a 3) Č. I. H., a.s., o zrušení soudního smíru, o nařízení předběžného opatření, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 200/99, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. září 2000, čj. 5 Cmo 567/2000-27, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze napadeným usnesením potvrdil usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 26.5.2000, čj. 47 Cm 200/99-19, kterým soud prvního stupně zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by bylo žalovanému 2) zakázáno nakládat s 251.497 ks akcií společnosti K. a.s. Dále pak odvolací soud nevyhověl návrhu na připuštění dovolání.

Žalobce podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání. Jeho přípustnost opírá o skutečnost, že v průběhu odvolacího řízení navrhl připuštění dovolání s ohledem na řešení otázky zásadního právního významu. Odkazuje tak na ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř. Pokud jde o dovolací důvod, napadá závěr obou soudů, na kterém tyto založily svoje rozhodnutí, že v řízení o zrušení soudního smíru jsou aktivně legitimováni pouze přímí účastníci smírčí dohody. Dovolatel považuje tento závěr za nesprávný a odporující ustanovení čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu a spolu s ním i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 - dále též jen o.s.ř. ).

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V případě dovolání směřujícího proti usnesení odvolacího soudu lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení § 237 a 238a o.s.ř. nebo o ustanovení § 239 o.s.ř.

Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o.s.ř. není dovolání přípustné, protože odvolací soud usnesení soudu prvního stupně nezměnil, ale potvrdil. Napadené rozhodnutí nelze podřadit ani případům vyjmenovaným v § 238a odst. 1 písm. b) až f) o.s.ř. Podmínky stanovené v § 239 o.s.ř. daná věc také nesplňuje, neboť rozhodnutí o nařízení předběžného opatření není rozhodnutím ve věci samé. Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení § 237 o.s.ř. Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nímž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o.s.ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v § 237 odst. 2 o.s.ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu z obsahu spisu nevyplývají.

Dovolatel se v odůvodnění dovolání pozastavuje nad skutečností, že identický soudce dokonce v působnosti soudního senátu se chápe příležitosti rozhodovat o návrhu na zrušení soudního smíru, který sám schválil . Tvrdí, že je naprosto zřejmé, že uvedené osoba soudce může stěží nestranně a nezávisle přezkoumat důvodnost případného zrušení předmětného soudního smíru za situace, kdy vlastní názor na splnění podmínek předmětného soudního smíru uvedený soudce již jeho schválením vyslovil , což lze považovat za námitku podjatosti soudce. Taková námitka však není důvodná, neboť vyslovení právního názoru soudce v jiné věci samo o sobě nemůže založit takový jeho poměr k věci, který by byl důvodem pro jeho vyloučení. Vyloučení soudce z projednávání věci nezakládá ani to, že rozhodoval v související věci v tomtéž stupni.

Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. usnesením odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 16. dubna 2003

JUDr. Ivana Štenglová,v .r.

předsedkyně senátu