29 Odo 1547/2006
Datum rozhodnutí: 27.09.2007
Dotčené předpisy:




29 Odo 1547/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Č. k. a., proti žalovaným 1) Ing. J. L., 2) Ing. J. L., oběma zastoupeným advokátkou, 3) Ing. L. Š., zastoupenému advokátem, 4) Ing. M. P., zastoupené advokátem, a 5) Ing. A. R., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 4,400.000, Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 Cm 49/2004, o dovolání pátého žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. června 2006, č.j. 4 Cmo 53/2006-151, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání pátého žalovaného potvrdil rozsudek ze dne 18. května 2004, č.j. 23 Cm 49/2004-55, jímž Krajský soud v Ostravě ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 28. ledna 2004, č.j. 23 Sm 499/2003-13 a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí zejména uvedl, že námitka zaplacení částky 15,000.000,- Kč do konkursní podstaty úpadkyně C a. s. (před změnou obchodní firmy - A., a. s.) nebyla uplatněna před soudem prvního stupně a především nebyla obsažena v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, pročež k ní nebylo možno přihlédnout (srov. § 175 odst. 4 občanského soudního řádu - dále jen o. s. ř. ). V této souvislosti shledal nedůvodnou také výhradu, podle níž soud prvního stupně neprovedl důkaz spisem Krajského soudu v Ostravě vedeném sp. zn. 8 K 48/2002, zdůrazňuje, že závazek každého ze směnečně zavázaných subjektů je závazkem zcela samostatným a obrana námitkou, že na směnku bude v budoucnu plněno jiným směnečným dlužníkem je zcela bezvýznamná (čl. I § 47 zákona č. 191/1950 Sb.). Směnečný závazek přitom - pokračoval odvolací soud - nezanikl změnou v osobě dlužníka, neboť nešlo o převzetí dluhu; úvěrový dlužník a výstavce směnky A., s. r. o. byl totiž zrušen bez likvidace přeměnou na A. a. s., která se stala jeho univerzálním právním nástupcem.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal pátý žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a namítaje, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj, uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.

Dovolatel sice připouští, že tvrzení stran úhrady částky 15 miliónů Kč do konkursní podstaty C. a. s. se poprvé výslovně objevilo v odvolání pátého žalovaného ze dne 14. června 2004 , nicméně tato skutečnost byla zjistitelná z obsahu konkursního spisu , jímž soudy nižších stupňů odmítly provést důkaz. Dále dovolatel s poukazem na ustanovení § 532 občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ) a na neexistenci souhlasu se změnou v osobě dlužníka zpochybňuje závěr odvolacího soudu o trvání zajištění dluhu . Konečně namítá, že mu bylo odvolacím soudem odňato zákonné právo zúčastnit se odvolacího řízení, když nebyl k danému jednání obeslán on, ani jeho právní zástupce .

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Přípustnost dovolání proti výroku rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, upravuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.

O případ podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde (rozsudek soudu prvního stupně byl prvním rozsudkem ve věci) a oproti očekávání dovolatele není dovolání přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).

Nejvyšší soud, ani po zvážení všech kritérií, jejichž prostřednictvím lze usuzovat na zásadní významnost rozhodnutí, napadené rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.) zásadně právně významným neshledává.

Již v důvodech usnesení uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož na to, zda má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. k tomu shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Protože od výše uvedeného závěru nemá Nejvyšší soud důvod odchýlit se ani v projednávané věci, jsou pro řešení otázky přípustnosti dovolání právně nevýznamné dovolací námitky týkající se vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jejichž existence přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. způsobilá založit není.

Výhrada dovolatele, podle níž mu byla v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem, způsobilým dovolacím důvodem (§ 241a odst. 2 a 3 o. s. ř.) není. Jde o tzv. zmatečnostní vadu, k níž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), která ale přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Po právní stránce zásadně významným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani jeho závěr co do nemožnosti aplikace ustanovení § 532 obč. zák. Nejvyšší soud totiž již v rozsudku velkého senátu obchodního kolegia uveřejněném pod číslem 84/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, od něhož nemá důvod se odchýlit ani v této věci, podle kterého se ustanovení § 532 obč. zák. uplatní pouze při převzetí dluhu na základě dohody s dlužníkem (§ 531 odst. 1 obč. zák.) a nikoliv v případě přechodu závazku, k němuž dochází ze zákona. O tom, že podle ustanovení § 69 obchodního zákoníku v rozhodném znění (tj. ve znění účinném ke dni 29. ledna 1997) při přeměně společnosti přecházelo obchodní jmění zrušené společnosti na novou společnost ze zákona, přitom nejsou žádné pochybnosti a ani sám dovolatel v tomto směru právní posouzení věci odvolacím soudem nenapadá.

Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání pátého žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. září 2007

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu