29 Odo 15/2004
Datum rozhodnutí: 23.06.2004
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




29 Odo 15/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně JUDr. T. Z., jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně Ch. a.s., zastoupené, advokátem, proti žalované T., s.r.o., zastoupené, advokátem, o zaplacení 281.655,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm 76/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. září 2003, čj. 7 Cmo 343/2002-37, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Soud prvního stupně usnesením ze dne 9.7.2002, čj. 3 Cm 76/2002-29, zrušil svůj směnečný platební rozkaz ze dne 4.4.2002, čj. 1 Sm 14/2002-19, řízení z důvodu zpětvzetí žaloby zastavil a uložil žalobkyni zaplatit žalované na nákladech řízení částku 35.880,- Kč.

Odvolací soud pak k odvolání žalobkyně do výroku o nákladech řízení rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě v napadeném rozsahu potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. V něm napadá závěr, že zastavení řízení zavinila žalobkyně. Soudy proto při rozhodování o nákladech řízení aplikovaly ustanovení § 146 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ). Podle názoru žalobkyně mělo být v tomto případě aplikováno ustanovení § 146 odst. 1 o. s. ř. S ohledem na výše uvedené dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a spolu s ním i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil posledně uvedenému soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proti napadenému usnesení proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními.

Dovolání není přípustné ani dle § 237 odst. 1 o. s. ř.

Dle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Všem třem případům přípustnosti dovolání vypočteným v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Výrok o nákladech řízení rozhodnutím (usnesením) ve věci samé není.

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně nemá s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů právo a žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 23. června 2004

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu