29 Odo 1485/2006
Datum rozhodnutí: 31.01.2008
Dotčené předpisy:




29 Odo 1485/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně K. b., a. s., proti žalovanému M. Ř., zastoupenému advokátkou, o zaplacení částky 1,420.759,82 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v O. pod sp. zn. 3 Cm 41/2001, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v O. ze dne 28. února 2006, č.j. 7 Cmo 273/2004-100, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v O. v záhlaví označeným usnesením zrušil rozsudek pro zmeškání ze dne 9. dubna 2002, č.j. 3 Cm 41/2001-34, jímž Krajský soud v O. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 1.420.759,82 Kč a náklady řízení 56.832,- Kč, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odvolací soud, odkazuje na ustanovení § 46 a § 153b občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), v odůvodnění rozhodnutí zdůraznil, že v době, kdy byly žalovanému doručovány zásilky obsahující předvolání k prvnímu jednání soudu prvního stupně a rozsudek pro zmeškání, se tento v místě doručení nezdržoval; proto shledal odvolání žalovaného včasným a důvodným.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, namítajíc, že jsou naplněny dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, podle kterých žalovanému nebylo řádně doručeno předvolání k prvnímu jednání a následně rozsudek pro zmeškání. Přitom akcentuje, že tvrzení žalovaného o nepřítomnosti v inkriminované době v místě bydliště nebylo věrohodně prokázáno a zpochybňuje výsledek hodnocení důkazu částečnou fotokopií cestovního pasu žalovaného.

Procesní pochybení odvolacího soudu pak dovolatelka spatřuje v tom, že odvolací jednání bylo přerušeno za účelem porady senátu ohledně dalšího postupu , přičemž následně senát ihned vyhlásil usnesení, aniž by byla žalobkyni dána možnost se k provedenému dokazování vyjádřit . Dále poukazuje na rozporné a zmatečné odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu; dospěl-li totiž k závěru, podle něhož nebyl rozsudek pro zmeškání žalovanému doručen, měl odvolání jako předčasné zamítnout. Konečně namítá, že žalovaný se měl svého práva domáhat návrhem na zrušení rozsudku a nikoli odvoláním .

Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; není však důvodné.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 46 o. s. ř. ve znění účinném v době doručování předvolání k prvnímu jednání a rozsudku pro zmeškání (26. února 2002 a 11. dubna 2002), nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl (odstavec 4). Není-li zjištěn opak, má se za to, že se adresát v místě doručení zdržoval (odstavec 5).

Podle ustanovení § 28d vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy (dále jen vyhláška ), ve znění účinném v témže období, není-li dále stanoveno jinak, musí doručenka obsahovat označení doručované písemnosti, den doručení, jméno doručovatele a jeho podpis, popřípadě též úřední razítko, jméno osoby, která písemnost převzala, a její podpis (odstavec 1). Byla-li písemnost uložena, musí doručenka obsahovat označení doručované písemnosti, jméno doručovatele a jeho podpis, popřípadě též úřední razítko a den uložení (odstavec 3).

Již v rozhodnutích ze dne 25. června 1998, sp. zn. 2 Cdon 1532/97, ze dne 19. dubna 2000, sp. zn. 20 Cdo 2756/99 a ze dne 24. září 2003, sp. zn. 29 Odo 181/2002, uveřejněných v časopise Soudní judikatura, č. 18, ročník 1998, pod číslem 127, č. 10, ročník 2000, pod číslem 112 a č. 11, ročník 2003, pod číslem 191, Nejvyšší soud uzavřel, že doručenka má povahu veřejné listiny (s procesními následky předvídanými ustanovením § 134 o. s. ř.), je-li zde právní předpis vymezující náležitosti doručenky a doručenka tyto náležitosti skutečně obsahuje. V opačném případě má doručenka povahu listiny soukromé a zpochybnil-li účastník řízení údaje v takové doručence uvedené, bylo věcí soudu prokázat, že k doručení písemnosti skutečně došlo.

V rozhodném období pak náležitosti doručenky upravovalo shora citované ustanovení § 28d vyhlášky, přičemž z dokladů o doručení předvolání k prvnímu jednání (č.l. 30) a rozsudku pro zmeškání (č.l. 35) je nepochybné, že neobsahují jméno doručovatele a veřejnými listinami tak nejsou. V situaci, kdy žalovaný popřel, že by se v rozhodné době v místě, na které mu byly obě zásilky doručovány, zdržoval, odvolací soud zcela správně podmínky doručování vyšetřil. Dospěl-li následně k závěrům, podle nichž je odvolání žalovaného včasné a nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, nelze jim nic vytknout, když v řízení nebylo zjištěno (ani jinak nevyšlo najevo), že by se žalovaný v době doručování obou zásilek v místě doručení zdržoval. Z výše uvedených důvodů je argumentace dovolatelky ohledně hodnocení důkazů a unesení důkazního břemene žalovaným právně nevýznamná.

Důvodnými - z hlediska věcné správnosti rozhodnutí odvolacího soudu - Nejvyšší soud neshledal ani námitky dovolatelky o procesních pochybeních . Relevantní procesní obranou proti rozsudku pro zmeškání, založenou na výhradě, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání, je totiž skutečně odvolání (srov. § 201 a 205b o. s. ř.), a nikoli návrh na jeho zrušení (§ 153b odst. 4 o. s. ř.). Úvahy dovolatelky o zamítnutí odvolání žalovaného pro předčasnost pak jsou nesprávné již proto, že občanský soudní řád z časového hlediska neomezuje možnost podat odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně na dobu od jeho doručení, a odvolání tak lze podat již od okamžiku vyhlášení (vydání) rozhodnutí. Navíc rozsudek pro zmeškání byl žalovanému doručen 18. srpna 2003 (viz úřední záznam č.l. 38), přičemž odvolání žalovaný podal 28. srpna 2003. Jde-li o postup odvolacího soudu před vyhlášením rozhodnutí, byť z protokolu o jednání ze dne 28. února 2006 (č.l. 97-98) nelze dovodit, jaké bylo stanovisko žalobkyně k provedeným důkazům a zda tato měla možnost přednést závěrečný návrh , nejde v poměrech projednávané věci o vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Jelikož se dovolatelce správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. ledna 2008



JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu