29 Odo 1484/2006
Datum rozhodnutí: 01.03.2007
Dotčené předpisy:





29 Odo 1484/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr.Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci navrhovatelů a) M. J., b) S. P., c) J. U., d) J. N., e) B. M. (dříve B.), za účasti 1. P. H., likvidátora, zastoupeného advokátkou, 2. JUDr. J. F., advokátky, jako správkyně konkursní podstaty úpadce Z. d. L. n. D. v likvidaci, a 3. Ing. L. K., likvidátora, o odvolání a jmenování likvidátora úpadce Z. d. L. n. D. v likvidaci, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 49 Cm 26/99, o dovolání P. H. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. září 2004, č. j. 7 Cmo 352/2003-499, takto:


I. Dovolání se zamítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud (poté, co předchozí dvě rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé zrušil a věc vrátil se závazným právním názorem k dalšímu řízení) v pořadí třetí usnesení Krajského soudu Hradci Králové ze dne 19. prosince 2002, č. j. 49 Cm 26/99-362 ve výroku I. o odvolání P. H. z funkce likvidátora Z. d. L. n. D., v likvidaci (dále jen družstvo ) a ve výroku II. o jmenování Ing. L. K. likvidátorem družstva a změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně.


Odvolací soud přitakal skutkovým i právním závěrům soudu prvního stupně. V odůvodnění rozhodnutí především uvedl, že podle § 71 odst. 4 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) může soud, bez ohledu na způsob určení likvidátora, na návrh osoby, jež na tom osvědčí právní zájem, odvolat likvidátora, který porušuje své povinnosti a nahradit ho jinou osobou. V projednávané věci bylo podle odvolacího soudu v řízení před soudem prvního stupně prokázáno, že likvidátor porušoval své povinnosti. Odvolací soud poukázal na to, že dohoda o náhradách za užívání movitého a nemovitého majetku ze dne 15. července 1998, uzavřená mezi Z. d. L. n. D. a Z. o. d. L. n. D. (kterou uzavřel jménem družstva odvolaný likvidátor) je pro likvidované družstvo velmi nevýhodná svojí neurčitostí ve vztahu k majetku družstva. Odvolací soud dále odkázal na další doklady , kterými provedl důkaz soud prvního stupně zápis o seznamu movitých a nemovitých věcí předaných Z. o. d. L. n. D. na postoupené pohledávky ze dne 12. června 2001 a 8. listopadu 2001; v uzavření takové smlouvy spatřuje porušení povinností likvidátora.


Odvolací soud rovněž argumentoval doloženým porušením povinností spolupráce likvidátora se správkyní konkursní podstaty, když konkurs na majetek likvidovaného družstva byl prohlášen 7. února 2002 a likvidátor řádně a včas nesplnil povinnost předat do 7. března 2002 správkyni konkursní podstaty seznam majetku a závazků se všemi náležitostmi, účetnictví a všechny potřebné doklady včetně nutných vysvětlení.


A konečně odvolací soud spatřuje porušení zákonné povinností likvidátora v tom, že aniž by ten vyčkal rozhodnutí soudu o možnosti, resp. výši a lhůtách vyplácení záloh na odměnu za likvidaci, vyplácel si je sám, čímž překročil své oprávnění disponovat s majetkem družstva.


Proti výroku, kterým odvolací soud potvrdil výrok I. a II. rozhodnutí soudu prvního stupně a proti výroku, kterým změnil výrok III. rozhodnutí tohoto soudu v části, týkající se náhrady nákladů M. J., podal odvolaný likvidátor P. H. dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.


V odůvodnění dovolání uvádí, že vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje v tom, že si soudy obou stupňů nevyžádaly dostatečné důkazy o činnosti likvidátora a nezabývaly se blíže ani otázkou jeho odměny. Dovolatel popírá, že by odmítal vydat jakékoli doklady správkyni konkursní podstaty a tím účelově prodlužoval řízení, namítá, že správkyně naopak nikdy soudu nesdělila, které konkrétní doklady jí nepředal. Dále pak vyslovuje přesvědčení, že mu vznikl nárok na vyplacení příslušné odměny, jejíž výše byla odvislá od prostředků likvidovaného družstva. Jelikož však se mu přes veškerou snahu nepodařilo dosáhnout rozhodnutí soudu o odměně, popř. záloze, přistoupil k dočasnému řešení spočívajícímu ve výplatě zálohy na odměnu, přičemž zdůrazňuje, že byl připraven kdykoli tuto zálohu vyúčtovat poté, jakmile by bylo o odměně rozhodnuto. Poukazuje i na to, že soud rozhodoval bez jednání, a on se proto nemohl k věci blíže vyjádřit.


Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Ing. L. K., nově jmenovaný likvidátor, vyjádřil nesouhlas s dovoláním a uvedl, že Pavel Hlaváč mu dosud nepředal některé věci .


Podle obsahu spisu bylo řízení zahájeno na návrh, který došel soudu dne 25. března 1999 a odvolací soud však projednal odvolání a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu účinného od 1. ledna 2001. Proto i dovolací soud postupoval podle občanského soudního řádu v tomto znění.


Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.


Dovolatel zpochybňuje závěr odvolacího soudu o tom, že svou funkci nevykonával s péčí řádného hospodáře. Namítá nedostatky skutkových zjištění odvolacího soudu, když tvrdí, že si oba soudy nevyžádaly dostatečné důkazy o jeho činnosti. Neuvádí však, které konkrétní důkazy si měly soudy k prokázání svých závěrů vyžádat, a přestože obsáhle polemizuje se závěry odvolacího soudu, nedovozuje na základě provedených důkazů jejich nesprávnost, ale pouze předestírá soudu svůj názor na skutkový a právní stav věci. Popírá rovněž, že řádně nespolupracoval se správkyní konkursní podstaty.


Soud prvního stupně provedl ve věci obsáhlé dokazování a zhodnotil provedené důkazy. Z výslechu správkyně konkursní podstaty zjistil, že jí likvidátor do dne rozhodnutí ve věci nepředal majetek družstva a účetnictví předal jako neúplné . Některé nájemní smlouvy uzavřené likvidátorem neobsahovaly podle správkyně výčet movitého majetku, což působí problémy při soupisu konkursní podstaty. Z toho soud prvního stupně dovodil porušování povinností likvidátora.


Dovolatel popírá, že by odmítal správkyni jakékoli podklady předat a tvrdí, že správkyně nikdy soudu nesdělila, jaké konkrétní doklady nepředal.


Na závěrech soudu prvního stupně (se kterými se ztotožnil i odvolací soud), dovolací soud žádné pochybení neshledal. Z výpovědi správkyně konkursní podstaty (čl. 354 verte) vyplývá, že jí likvidátor předal neúplné účetnictví, konkrétně jí nepředal některé inventury, s odůvodněním, že nebyly provedeny tvrzení dovolatele tedy není pravdivé.


Správkyně dále vypověděla, že jí likvidátor předal smlouvy o pronájmu nebytových prostor a movitého majetku, který však nebyl specifikován, takže neví, co patří do konkursní podstaty. K tomu dovolatel tvrdí, že tyto smlouvy navazují na jinou smlouvu uzavřenou v roce 1993. Netvrdí však, že tuto smlouvu správkyni předal a to, že ji nepředal, lze dovodit i z toho, že správkyně vypověděla, že neví, jaký majetek patří do konkursní podstaty. Sám dovolatel ostatně připouští, že nemohl specifikovat živý inventář, krmiva osiva apod., protože nebyl pořízen podrobný soupis. K tomu lze pouze dodat, že bylo jeho povinností takový soupis, resp. inventarizaci pořídit a že právě na tom, že nebyl podrobně specifikován předmět nájmu, založil odvolací soud svůj závěr o nevýhodnosti uzavřených smluv (dohod).


Ani námitka dovolatele, že se odvolací soud blíže nezabýval otázkou jeho odměny, není způsobilá zpochybnit posouzení věci tímto soudem. Odvolací soud spatřoval porušení zákonné povinností likvidátora v tom, že aniž by vyčkal rozhodnutí soudu o možnosti, resp. výši a lhůtách vyplácení záloh na odměnu za likvidaci, vyplácel si je sám, čímž překročil své oprávnění disponovat s majetkem družstva. To dovolatel nepopírá, objasňuje pouze důvody svého postupu. Nelze proto odvolacímu soudu vytýkat nesprávnost jeho závěrů.


Protože se dovolateli prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.


O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, jak se uvádí ve výroku, neboť dovolatel neměl ve věci úspěch a ostatním účastníkům náklady dovolacího řízení nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně 1. března 2007


JUDr. Ivana Štenglová, v.r.


předsedkyně senátu