29 Odo 1423/2005
Datum rozhodnutí: 22.03.2006
Dotčené předpisy: § 107a předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

29 Odo 1423/2005-122

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Č., proti žalovaným 1. J. K., 2. S. K., 3. R. , 4. A. K. a 5. V. K., o zaplacení částky 37. 440,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 Cm 45/2000, o dovolání druhé žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. června 2004, č.j. 7 Cmo 366/2003-92, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením - odkazuje na ustanovení § 107a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) - vyhověl návrhu žalobkyně, aby do řízení na její místo vstoupila L. L. (dále jen společnost ).

Odvolací soud dospěl k závěru, že v průběhu odvolacího řízení (dne 4. srpna 2003) byla mezi žalobkyní a společností uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, která je předmětem řízení, přičemž společnost se vstupem do řízení vyslovila souhlas.

Proti usnesení odvolacího soudu podala druhá žalovaná - odkazujíc na ustanovení § 214a odst. 2 písm. a) o. s. ř. - dovolání, v němž namítá, že jí postoupení pohledávky nebylo oznámeno ani prokázáno, v důsledku čehož se ocitla v právní nejistotě, kdo je oprávněným subjektem a nemohla se tak ani s předmětným závazkem řádně vypořádat . Současně zdůrazňuje, že v mezidobí část pohledávky uhradila přímo žalobkyni. Vstup postupníka do řízení co se týče celé původní výše pohledávky proto považuje za nepřípustný a poškozující její práva.

Proto dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení .

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř.; je však zjevně bezdůvodné.

Podle ustanovení § 107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 o. s. ř. (odstavec 1). Soud návrhu vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).

Nejvyšší soud již v usneseních uveřejněných pod čísly 31/2004 a 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr (od něhož nemá důvod se odchýlit ani v této věci a na nějž v podrobnostech odkazuje), podle kterého při rozhodování o návrhu žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo (§ 107a o. s. ř.), soud ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod práva, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod práva, o něž v řízení jde. Otázkou, zda je žalobce skutečně nositelem jím tvrzeného práva, popřípadě, zda podle označené právní skutečnosti toto právo přešlo na jiného, se přitom nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř., ale již posouzení věci samé. Z týchž důvodů se nezabývá ani otázkou, zda smlouva o postoupení pohledávky je platným právním úkonem.

Dovolatelka prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu, kterým je dovolací soud ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. vázán, splnění žádného z výše uvedených předpokladů, jimiž ustanovení § 107a o. s. ř. podmiňuje vyhovění návrhu žalobce na vstup do řízení na místo dosavadního účastníka, nezpochybnila.

Jelikož se z obsahu spisu nepodává ani existence vad, k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání jako zjevně bezdůvodné podle ustanovení § 243b odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. března 2006



JUDr. Petr Gemmel, v.r.

předseda senátu