29 Odo 142/2004
Datum rozhodnutí: 25.10.2004
Dotčené předpisy: § 239 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




29 Odo 142/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně Č. o. b., a. s., proti žalovaným 1) I. spol. s r.o. p. o., v. a s. O., a 2) J. H., zastoupenému, advokátem, o zaplacení směnečné pohledávky 5,733.109,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 Cm 81/98, o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. září 2003, čj. 7 Cmo 272/2003-212, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7.8.2001, čj. 23 Cm 81/98-171, kterým soud prvního stupně odmítl jako opožděné námitky druhého žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 27.3.1998, čj. 2 Sm 41/98-14. Dále odvolací soud nepřipustil vstup společnosti Č. f., s.r.o., IČ , do řízení na místo původní žalobkyně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ). Namítá v něm, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování a také, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít na následek nesprávné posouzení věci uplatňuje tedy dovolací důvody dle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o.s.ř. Konkrétně namítá, že při doručování směnečného platebního rozkazu nepostupovala pošta v souladu s tehdy platnou vyhláškou č. 78/1989 Sb., a tak nedošlo k doručení směnečného platebního rozkazu podle ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř. S ohledem na tuto skutečnost je pak nesprávný závěr soudů o datu doručení směnečného platebního rozkazu a také o opožděnosti námitek. Vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné posouzení věci, dovolatel spatřuje ve skutečnosti, že se soudy dostatečně nezabývaly otázkou aktivní legitimace žalobkyně v řízení. S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu v potvrzujícím výroku a ve výroku o nákladech řízení a spolu s ním i výše uvedené usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. není dána, a to již z toho důvodu, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné podle ustanovení § 238 a § 238a o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovány. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně podle ustanovení § 208 odst. 1 o.s.ř. námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu pro opožděnost.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání druhého žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť druhý žalovaný nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. října 2004

JUDr. Ivana Štenglová,v.r.

předsedkyně senátu