29 Odo 141/2002
Datum rozhodnutí: 10.09.2002
Dotčené předpisy: § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.




U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně L. K., proti žalovanému Z. d. H., o neplatnost převodu majetku a o zaplacení částky 136.813,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 12 C 128/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. října 2001, čj. 19 Co 107/2001-53, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 13. října 2000, čj. 12 C 128/2000-25, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu o určení neplatnosti převodu veškerého majetku žalovaného na H. a.s. a uložení povinnosti vrátit majetek původnímu vlastníkovi (výrok I.), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 136.813,- Kč (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Odvolací soud rozhodoval pouze ve vztahu k výrokům II. a III. rozsudku soudu prvního stupně, neboť výrok I. odvoláním napaden nebyl. Dále odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a nevyhověl návrhu na připuštění dovolání.

Žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu podáním ze dne 15. ledna 2002 dovolání, které bylo téhož dne faxem doručeno soudu prvního stupně. Následně pak byl originál dovolání dne 16. ledna 2002 odevzdán poště k doručení. Následujícího dne (17. ledna 2002) byl doručen soudu.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen o.s.ř. ).

O takový případ jde i v této věci, neboť odvolací soud odvolání jak výslovně podává z odůvodnění jeho rozsudku projednal a rozhodl o něm ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, zákona č.30/2000 Sb. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001.

Podle § 240 odst. 1 o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 2 o.s.ř.).

Rozsudek odvolacího soudu byl, jak vyplývá z doručenky založené ve spisu (čl. 56), žalovanému (jeho zástupci) doručen dne 16. listopadu 2001. Dne 19. listopadu 2001 byl rozsudek doručen i žalobkyni (jejímu zástupci) a téhož dne rozsudek nabyl právní moci.

Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o.s.ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 19. prosinec 2001 (středa). Dovolání podané žalovaným až 15. ledna 2002 je tedy opožděné.

Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. opožděné dovolání odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, 224 odst.1 a § 146 odst. 2 věty první o.s.ř. (per analogiam), neboť žalovaný, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 10. září 2002

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu