29 Odo 1409/2004
Datum rozhodnutí: 31.08.2005
Dotčené předpisy: § 241a odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb., § 132 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb., § 135 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb., § 200 odst. 5 předpisu č. 513/1991Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

29 Odo 1409/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci návrhu na povolení zápisu změny Č., a. s., do obchodního rejstříku za účasti 1. F. D., a 2. J. K., narozeného dne 13. března 1964, bytem v S. Ú., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. B 2341, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. srpna 2004, č.j. 14 Cmo 131/2004-840, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ze dne 30. ledna 2004, č. j. F 78731/2001, F 89329/2001, F 97704/2001, F 97949/2001, F 105260/2001, F 109449/2002, F 119585/2002, F 124677/2002, F 2054/2004, 7 Cmo 22/2003, F 5146/2004, F 7892/2004/B 2341-816, kterým tento soud zamítl návrh na výmaz člena dozorčí rady F. D., narozeného 3. října 1940, bytem v P., a na zápis člena dozorčí rady J. K., narozeného 13. března 1964, bytem v S. Ú.

V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že podle ustanovení § 200 odst. 5 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) mají právo volit členy dozorčí rady pouze zaměstnanci, kteří jsou ke společnosti v pracovním poměru, a to přímo nebo, stanoví-li to volební řád, prostřednictvím volitelů. Zvolena může být pouze fyzická osoba, která je v době volby v pracovním poměru ke společnosti nebo je zástupcem nebo členem zástupce zaměstnanců podle zvláštního právního předpisu.

Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považuje za správná. Věrohodnost úředně ověřené kopie potvrzení rady základní organizace Odborového svazu chemie ze dne 19. listopadu 2003 nebyla ničím zpochybněna a je jedním ze způsobů, jak prokázat členství v odborové organizaci. Jednoznačná dikce tohoto potvrzení naopak spíše, než členská legitimace, potvrzuje členství v rozhodné době. To, že odborová organizace nereagovala na výzvu společnosti, na důkazním stavu v tomto řízení nemůže nic změnit.

Soud prvního stupně správně posoudil věc po právní stránce, když dovodil, že druhá z alternativních podmínek volitelnosti člena dozorčí rady je splněna, tedy že F. D. byl v okamžiku skončení pracovního poměru členem zástupce zaměstnanců (odborového svazu), a že tedy jeho funkce v dozorčí radě v souvislosti se skončením pracovního poměru nezanikla.

Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ).

Dovolatelka namítá, že dle stanov základní organizace Odborového svazu chemie (dále jen základní organizace ) je příslušným odborovým orgánem ve vztahu k zaměstnavateli rada základní organizace. Základním předpokladem členství v radě základní organizace je členství v odborové organizaci. Dokladem o členství v odborové organizaci je podle bodu 4.3 stanov členský průkaz, který F. D. v průběhu řízení nepředložil. Dle článku 10.4 stanov je rada základní organizace složena z předsedů jednotlivých dílenských výborů a dalších volených členů. Dle článku 10.6 stanov pak je členem rady základní organizace rovněž předseda revizní komise. F. D. podle dovolatelky nepředložil soudu žádný doklad, který by prokazoval, že zastával některou z těchto funkcí ke dni skončení pracovního poměru k navrhovatelce, jakož ani že zastával kteroukoli z funkcí, kterou právní předpisy označují za zástupce zaměstnanců, resp. člena zástupce zaměstnanců.

F. D. tvrdil, že ke dni zániku pracovního poměru byl zástupcem, resp. členem zástupce zaměstnanců. Toto své tvrzení v odvolacím řízení proti původnímu rozhodnutí Městského soudu v Praze nijak nedokládal. Ke svému tvrzení nabídl až v dalším řízení před soudem prvního stupně jako důkaz ověřenou kopii potvrzení základní organizace ze dne 19. listopadu 2003. Vedle skutečnosti, že se navrhovatelka nemohla k důkazu předloženému F. D. vyjádřit dříve než v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, není dle jejího názoru potvrzení ze dne 19. listopadu 2003 způsobilé prokázat, že F. D. byl ke dni zániku pracovního poměru zástupcem, resp. členem zástupce zaměstnanců. Potvrzení bylo vytvořeno téměř tři roky po skončení pracovního poměru F. D. u navrhovatelky. Dokladem, který by prokázal, že F. D. byl ke dni zániku pracovního poměru zástupcem, resp. členem zástupce zaměstnanců, může dle názoru navrhovatelky být pouze doklad o volbě členem zástupce zaměstnanců či jiném způsobu vzniku této funkce. F. D.nepředložil ani žádný jiný doklad, který by hodnověrně podporoval jeho tvrzení, že ke dni skončení pracovního poměru byl zástupcem, resp. členem zástupce zaměstnanců navrhovatelky. Netvrdil ani, jakým způsobem se údajně členem zástupce zaměstnanců stal. Vzhledem k tomu, že F. D. nebyl ke dni skončení pracovního poměru zástupcem, resp. členem zástupce zaměstnanců navrhovatelky, závěry soudu se v této části neopírají o tvrzení a důkazy provedené v rámci řízení. Vzhledem k tomu, že z ustanovení § 200 odst. 5 obch. zák. plyne, že v okamžiku zániku pracovního poměru k akciové společnosti zaniká i způsobilost být členem dozorčí rady voleným zaměstnanci, pakliže fyzická osoba nesplňuje další předpoklad k výkonu funkce, přestal být F. D. ke dni zániku svého pracovního poměru členem dozorčí rady.

Navrhovatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

F. D. ve vyjádření k dovolání uvádí, že podle jeho názoru je rozhodnutí soudů obou stupňů správné, neboť v průběhu řízení předložil jednoznačný doklad o tom, že v době jeho údajného zániku členství v dozorčí radě byl členem zástupce zaměstnanců navrhovatelky.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

Dovolatelka proti rozhodnutí odvolacího soudu namítá, že stejně, jako rozhodnutí soudu prvního stupně, spočívá na skutkovém zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování a vytýká odvolacímu soudu, že provedl dokazování nedostatečně. Konkrétně tvrdí, že F. D., jehož výmazu jako člena dozorčí rady z obchodního rejstříku se navrhovatelka domáhá, neprokázal, že v době skončení pracovního poměru k navrhovatelce byl členem základní organizace, neboť potvrzení základní organizace ze dne 19. listopadu 2003 o členství F. D. v základní organizaci není způsobilé tuto skutečnost prokázat. Podle názoru dovolatelky je způsobilým důkazem o této skutečnosti pouze doklad o volbě F. D. členem zástupce zaměstnanců či o jiném způsobu vzniku funkce člena zástupce zaměstnanců. Dovolává se tedy dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř.

Dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu, je vadné. Musí tedy jít o skutkový závěr, na jehož základě odvolací soud věc posoudil po stránce právní a který nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Není přitom významné, zda ke skutkovým zjištěním nebo skutkovému závěru dospěl odvolací soud sám, nebo zda převzal skutková zjištění a skutkový závěr soudu prvního stupně.

Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá ustanovení § 132 o. s. ř., protože

- soud vzal v úvahu skutečnosti, které nevyplynuly z provedených důkazů nebo přednesů účastníků ani jinak nevyšly v řízení najevo,

- soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly v řízení najevo,

- v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, popř. věrohodnosti logický rozpor nebo

- výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 až 135 o. s. ř.

Žádný z uvedených důvodů nesprávného skutkového zjištění dovolatelka netvrdí. Tvrdí pouze, že důkaz, ze kterého soudy obou stupňů vycházely potvrzení základní organizace ze dne 19. listopadu 2003 o členství F. D.v základní organizaci není způsobilý tuto skutečnost prokázat. Samotné hodnocení důkazů však dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. napadnout nelze. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li v tom směru soudu vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry, například namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění apod. (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 1068).

Dovolatelka však odvolacímu soudu způsob hodnocení důkazu, na kterém založil své rozhodnutí, a tedy porušení ustanovení § 132 o. s. ř., nevytýká. S odvolacím soudem se pouze neshoduje v tom, jakým důkazem bylo třeba tvrzení F. D. prokazovat.

Protože se dovolatelce nepodařilo zpochybnit správnost skutkových zjištění odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 věta první o. s. ř. zamítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. srpna 2005

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu