29 Odo 14/2004
Datum rozhodnutí: 01.07.2004
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




29 Odo 14/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně JUDr. T. Z., jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně Ch. a.s., zastoupené, advokátem, proti žalované T., s.r.o., zastoupené, advokátem, o zaplacení 1,280.250,00 Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm 75/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. září 2003, čj. 7 Cmo 346/2002-37, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Soud prvního stupně usnesením ze dne 9.7.2002, čj. 3 Cm 75/2002-29, zrušil svůj směnečný platební rozkaz ze dne 4.4.2002, čj. 1 Sm 13/2002-19 a řízení z důvodu zpětvzetí žaloby zastavil a uložil žalobkyni zaplatit žalované na nákladech řízení částku 50.860,- Kč.

Odvolací soud pak k odvolání žalobkyně do výroku o nákladech řízení rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě v napadeném rozsahu potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. V něm napadá závěr, že zastavení řízení zavinila žalobkyně. Soudy proto při rozhodování o nákladech řízení aplikovaly ustanovení § 146 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ). Podle názoru žalobkyně mělo být v tomto případě aplikováno ustanovení § 146 odst. 1 o.s.ř. S ohledem na výše uvedené dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a spolu s ním i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil posledně uvedenému soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.

Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proti napadenému usnesení proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními.

Dovolání není přípustné ani dle § 237 odst. 1 o.s.ř.

Dle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Všem případům přípustnosti dovolání vypočteným v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Výrok o nákladech řízení rozhodnutím (usnesením) ve věci samé není.

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně nemá s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů právo a žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 1. července 2004

JUDr. Ivana Štenglová,v.r.

předsedkyně senátu