29 Odo 1399/2004
Datum rozhodnutí: 29.03.2005
Dotčené předpisy: § 107a předpisu č. 99/1963Sb.




29 Odo 1399/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Pavla Severina v právní věci žalobkyně Mgr. E. L., jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně A. B., a. s. v likvidaci, zastoupené, advokátkou, proti žalovanému Z. D., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 11,819.644,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 44 Cm 88/98, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. března 2004, č.j. 9 Cmo 66/2004 - 139 takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením vyhověl návrhu žalobkyně, aby na její místo vstoupila do řízení společnost R. I., s. r. o., se sídlem v O. P., S. 2/1596, identifikační číslo (dále jen společnost ), maje za splněné podmínky uvedené v § 107a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), když žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou se společností dne 3. prosince 2003 (dále jen smlouva o postoupení pohledávek ) existenci právní skutečnosti, s níž právní předpisy spojují převod práv nebo povinností na nabyvatele , a rovněž souhlas společnosti se vstupem do řízení.

Proti tomuto usnesení podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Namítá, že společnost R. I., s. r. o. nemohla vstoupit do řízení na místo žalobkyně vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek, pro rozpor se zákonem č. 21/1992 Sb., o bankách (dále jen zákon o bankách ), podle § 39 občanského zákoníku, jednak proto, že postoupením pohledávky došlo k porušení bankovního tajemství, to jest k porušení § 38 zákona o bankách, a jednak proto, že v důsledku smlouvy o postoupení pohledávek by se stal nebankovní subjekt aktivním účastníkem bankovního úvěrového vztahu , čímž by došlo k porušení ustanovení § 1 odst. 1 písm. b) a odst. 2 zákona o bankách. Jelikož odvolací soud nesprávně vyřešil otázku platnosti smlouvy o postoupení pohledávek, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci. Proto dovolatel navrhuje, aby usnesení Vrchního soudu v Praze bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného usnesení jakožto správného.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř.; není však důvodné.

Jelikož vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání Nejvyšší soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají, přezkoumal Nejvyšší soud správnost rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu uplatněného dovolacího důvodu, tj. z pohledu správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 o. s. ř. (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).

Již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého předmětem řízení o návrhu ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoli, popř. zda podle označené právní skutečnosti bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se již týká posouzení věci samé. K tomuto závěru se přihlásil rovněž v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s tím, že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§ 107a o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 524 a následujících občanského zákoníku.

Odvolacímu soudu tak nelze důvodně vytýkat, že se při řešení otázky procesního nástupnictví platností smlouvy o postoupení pohledávky nezabýval.

Protože se dovolateli správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek

V Brně 29. března 2005

JUDr. Petr Gemmel,v.r.

předseda senátu