29 Odo 1388/2006
Datum rozhodnutí: 12.10.2006
Dotčené předpisy: § 107a předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.





NEJVYŠŠÍ SOUD


ČESKÉ REPUBLIKY


29 Odo 1388/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně G. R., k. s., proti žalovanému P. Z., za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného Z. a. s., o zaplacení částky 73,981.357,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 80/2001, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. června 2006, č.j. 6 Cmo 164/2006-183, takto:


Dovolání se zamítá.


O d ů v o d n ě n í :


Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. března 2006, č.j. 47 Cm 80/2001-155, kterým soud prvního stupně - odkazuje na ustanovení § 107a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) - připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně G. R., k. s., vstoupila M. spol. s r. o., (dále jen společnost ). Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, že v daném případě byly splněny předpoklady pro vstup společnosti (nabyvatelky práva) do řízení na místo žalobkyně.


Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.


Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nezkoumal, zda pohledávka žalobkyně za žalovaným skutečně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. srpna 2005 uzavřené mezi žalobkyní a společností přešla na společnost a zda společnost byla v době podání návrhu na změnu žalobkyně vlastníkem pohledávky s právem ji vymáhat. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož otázkou, zda právo přešlo nebo bylo převedeno, se má soud zabývat až při rozhodování o meritu věci a nikoli při zkoumání podmínek právního nástupnictví. Má za to, že otázka převodu pohledávky za žalovaným je od počátku sporu stěžejní, když žalovaný důvodně zpochybňuje aktivní legitimaci původního žalobce, a proto je třeba vyřešit nejprve otázku aktivní legitimace žalobce původního a žalobců následných a teprve pak se zabývat věcí samou. Odvolací soud pochybil, připustil-li vstup společnosti do řízení, neboť pohledávka za žalovaným byla v mezidobí převedena na společnost A. a. s., což žalovaný v řízení prokázal.


Proto dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Dovolání žalovaného je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.; není však důvodné.


Podle ustanovení § 107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).


Nejvyšší soud již v usneseních uveřejněných pod čísly 31/2004 a 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr (od něhož nemá důvod odchýlit se ani v této věci a na nějž v podrobnostech odkazuje), podle kterého při rozhodování o návrhu žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo (§ 107a o. s. ř.), soud ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod práva, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod práva. Otázkou, zda je žalobce nositelem jím tvrzeného práva, popř. zda podle označené právní skutečnosti toto právo přešlo na jiného, se přitom nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř., ale již posouzení věci samé. Z týchž důvodů se nezabývá ani otázkou, zda smlouva o postoupení pohledávky je platným právním úkonem.


Dovolatel prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu (a jeho obsahového vymezení), kterým je dovolací soud ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. vázán, splnění žádného z výše uvedených předpokladů, jimiž ustanovení § 107a o. s. ř. podmiňuje vyhovění návrhu žalobce na vstup nabyvatele práva do řízení na místo dosavadního účastníka, nezpochybnil.


Opodstatněnou neshledává Nejvyšší soud ani výhradu dovolatele, podle které společnost neměla způsobilost být účastníkem řízení , neboť jí nesvědčil vlastnický ani jiný titul k pohledávce, když pohledávka byla v mezidobí převedena na společnost A. a. s. V tomto směru totiž dovolatel zaměňuje způsobilost společnosti být účastníkem řízení s její aktivní věcnou legitimací.


Protože se dovolateli správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně 12. října 2006


JUDr. Petr Gemmel, v.r.


předseda senátu