29 Odo 1374/2005
Datum rozhodnutí: 27.04.2006
Dotčené předpisy: § 56a odst. 2 předpisu č. 513/1991Sb., § 260 odst. 2 předpisu č. 513/1991Sb., § 231 odst. 4 předpisu č. 513/1991Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

29 Odo 1374/2005-66

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela ve věci návrhu J. J., o neplatnost usnesení členské schůze D. n. R., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 13 Cm 185/2001, o dovolání družstva proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. března 2005, č. j. 7 Cmo 276/2004-48, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. března 2005, č. j. 7 Cmo 276/2004-48, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 7. října 2003, č. j. 13 Cm 185/2001-27, Městský soud v Praze zamítl návrh na určení neplatnosti usnesení členské schůze konané dne 8. února 2001 (dále jen členská schůze ) D. n. R., (dále jen družstvo ) o vyloučení navrhovatele z družstva (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

Z provedených důkazů a nesporných tvrzení účastníků soud prvního stupně zjistil, že navrhovatel je členem družstva od jeho založení a nájemcem bytu č. 19 v domě ve vlastnictví družstva. Dopisem ze dne 8. listopadu 2000 družstvo vyzvalo navrhovatele, aby odstranil nejpozději do 29. listopadu 2000 dřevěnou vestavbu v prostoru kočárkárny domu vybudovanou navrhovatelem pro úschovu kol a zároveň jej upozornilo, že pokud tak neučiní, může být vyloučen z družstva. Navrhovatel na výstrahu reagoval stížností adresovanou Místnímu úřadu Městské části Praha 11 a vestavbu z kočárkárny neodstranil. Představenstvo družstva na schůzi dne 18. prosince 2000 rozhodlo o vyloučení navrhovatele, rozhodnutí bylo navrhovateli oznámeno dopisem z téhož dne, navrhovatel podal proti rozhodnutí dne 4. ledna 2001 odvolání k členské schůzi. Na členské schůzi konané dne 8. února 2001 bylo odvolání navrhovatele projednáno a rozhodnutí představenstva o vyloučení navrhovatele z družstva potvrzeno. Postup družstva při vyloučení navrhovatele byl v souladu se zákonem.

K důvodu vyloučení navrhovatele z družstva soud prvního stupně uvedl, že družstvo na základě výzvy Místního úřadu Městské části Praha 11, odboru výstavby ze dne 17. července 2000 k odstranění tří dřevěných vestaveb z kočárkárny domu v P., jež nesplňovaly požadavky požární bezpečnosti, vyzvalo opakovaně vývěskou v domě členy družstva k jejich odstranění. Dvě dřevěné vestavby byly jinými členy družstva odstraněny, navrhovatel tak neučinil.

Soud prvního stupně uzavřel, že navrhovatel vědomě svým jednáním udržoval stav porušování předpisů o požární ochraně, přestože se k jejich dodržování podle stanov družstva zavázal. Stanovy družstva v článku VIII bodu 3 určují, že členství v družstvu zaniká vyloučením člena rozhodnutím představenstva v případě, kdy člen opakovaně a přes výstrahu porušuje členské povinnosti vyplývající ze stanov nebo obecně závazných právních přepisů. K povinnostem člena družstva patří podle článku VII písmene B, bodu 2 i dodržování předpisů o požární ochraně. Nezměnil-li navrhovatel přes výzvu a výstrahu družstva s upozorněním na možnost vyloučení svůj postoj, bylo právem družstva v souladu s ustanovením § 231 odst. 3 obchodního zákoníku (dále též jen obch. zák. ) [ve znění účinném do 31. prosince 2000] a stanovami, navrhovatele vyloučit.

Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele usnesením ze dne 10. března 2005, č. j. 7 Cmo 276/2004-48, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že usnesení členské schůze družstva konané dne 8. února 2001 o vyloučení navrhovatele z družstva, je neplatné (první výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že skutková zjištění soudu prvního stupně považuje za správná, nesprávné je však právní posouzení věci. S odkazem na ustanovení § 231 odst. 4 obch. zák. konstatoval, že člen družstva může být vyloučen, jestliže opětovně a přes výstrahu porušuje členské povinnosti, nebo z jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách. Podle článku VII písmene B bodu 8 stanov je člen povinen tyto dodržovat a řídit se rozhodnutími orgánů družstva. Důvody vyloučení člena podle článku VIII bodu 5 stanov se vztahují pouze k článku III, tedy k nesplnění povinností člena družstva a MČ Praha 11 . Důvod vyloučení spočívající v neuposlechnutí rozhodnutí orgánu družstva stanovy neobsahují. Člen družstva tak kromě porušení článku III stanov může být vyloučen jen z důvodů zákonných, tj. porušuje-li opětovně a přes výstrahu členské povinnosti. Povinností člena družstva podle článku VII písmene B bodu 2 a 8 stanov je dodržovat předpisy o požární ochraně, stanovy a řídit se rozhodnutími orgánů družstva. Neodstranil-li navrhovatel po výzvě družstva vestavbu na umístění svých kol z kočárkárny, porušil členské povinnosti obsažené v uvedeném článku stanov.

Odvolací soud zdůraznil, že v daném případě stojí proti sobě povinnost navrhovatele jako člena družstva řídit se rozhodnutím orgánu družstva (a odstranit vestavbu v kočárkárně) a jeho právo na ochranu majetku. Ochrana majetku může mít jen takový rozsah, jaký je v souladu s obecně závaznými předpisy, nesmí tedy odporovat stavebním předpisům ani předpisům o požární ochraně. Rozpor s těmito předpisy byl prokázán a ochrana majetku navrhovatele je potud nepřiměřená; přesto v tomto konkrétním případě, s přihlédnutím k dalším okolnostem, v jednání navrhovatele nelze spatřovat takové porušení povinností člena družstva, jež by mělo vést k vyloučení z družstva.

Proti usnesení odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), namítaje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, tj. uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř.

Dovolatel namítá, že odvolací soud hodnotil důkazy jednostranně v jeho neprospěch, neboť na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl při hodnocení totožných důkazů k opačnému závěru, podle něhož není dán důvod k vyloučení, porušuje-li člen družstva opakovaně a přes výstrahu povinnosti dané stanovami nebo obecně závaznými předpisy, které se na členství v družstvu a nájem bytu vztahují. Tento závěr nemá oporu v provedeném dokazování. Navrhovatel svým chováním udržoval protiprávní stav, společné prostory užíval na úkor ostatních členů družstva, porušoval předpisy o požární ochraně a závadový stav neodstranil ani po výzvě s výstrahou. Postup družstva při vyloučení navrhovatele byl zcela v souladu se zákonem a stanovami.

Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Navrhovatel považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nedůvodné.

Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 231 odst. 4 obch. zák. člen může být vyloučen, jestliže opětovně přes výstrahu porušuje členské povinnosti, nebo z jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách. Fyzická osoba může být vyloučena také, byla-li pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin, který spáchala proti družstvu nebo členu družstva. O vyloučení, které musí být členu písemně oznámeno, rozhoduje, pokud stanovy neurčují jinak, představenstvo. Proti rozhodnutí o vyloučení má právo podat člen odvolání k členské schůzi. Není-li právo na odvolání uplatněno do tří měsíců ode dne, kdy se člen dověděl nebo mohl dovědět o rozhodnutí o vyloučení, zaniká.

Z ustanovení § 56a odst. 2 obch. zák. vyplývá, že jakékoli jednání, jehož cílem je některého ze společníků zneužívajícím způsobem znevýhodnit, je zakázáno.

Podle § 260 obch. zák. nestanoví-li se v této hlavě jinak, použijí se na družstvo přiměřeně ustanovení hlavy I díl I (§ 56 až 75b) této části zákona.

Účelem úpravy vyloučení člena z družstva podle ustanovení § 231 odst. 4 obch. zák. je chránit družstvo před opakovaným či závažným porušováním členských povinností členem družstva. Z ustanovení § 56a odst. 2 a § 260 obch. zák. pak vyplývá, že této možnosti nelze využívat zneužívajícím způsobem. Takovým zneužitím by mohlo být i rozhodnutí o vyloučení člena za nevýznamné porušení povinností či využití postupu podle § 231 obch. zák. v případech, kdy existuje podstatně účinnější způsob, kterým může družstvo zajistit dodržování zákonného stavu. Vždy je ale třeba vážit zásah do poměrů obou zúčastněných.

Dospěl-li odvolací soud k závěru, že při posuzování platnosti usnesení členské schůze družstva o vyloučení navrhovatele z družstva, je třeba přihlížet i ke vzájemnému vztahu intenzity porušení členských povinností navrhovatelem a adekvátnosti postupu družstva (jeho rozhodnutí ve smyslu § 231 odst. 4 obch. zák.), shledává dovolací soud tento jeho právní závěr správným.

Přesto právní posouzení věci odvolacím soudem neobstojí.

Nelze totiž opomenout, že v rozporu s výše uvedeným, odvolací soud sice konstatoval porušení členských povinností navrhovatelem, nicméně v důvodech rozhodnutí nijak nevyhodnotil jeho možné následky (zejména ve vztahu k majetkovým poměrům družstva) a potud zcela jednostranně kladl důraz na to, jak se rozhodnutí o vyloučení navrhovatele z družstva promítne do poměrů vylučovaného člena. Přitom se - jak je zřejmé z odůvodnění jeho rozhodnutí - nijak nevypořádal s otázkou, zda se zřetelem ke konkrétním okolnostem případu bylo družstvem zvolené řešení přiměřené (posuzováno ve vztahu ke sledovanému účelu, tj. odstranění existujícího, navrhovatelem způsobeného, protiprávního stavu), popř. zda v poměrech projednávané věci bylo možno po družstvu spravedlivě požadovat, aby se nápravy domohlo jiným, pro navrhovatele méně radikálním, způsobem.

Potud shledává Nejvyšší soud právní posouzení věci odvolacím soudem neúplné a tudíž i nesprávné; proto rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta za středníkem a § 226 odst. l o. s. ř.).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.



JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu