29 Odo 1320/2004
Datum rozhodnutí: 31.01.2006
Dotčené předpisy: § 107a předpisu č. 99/1963Sb.




29 Odo 1320/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně Československá obchodní banka, a. s., proti žalovaným 1) úpadkyni G. a. s., 2) V. M., 3) Ing. K. M., 4) A. R., a 5) B. V., o zaplacení částky 40,433.665,76 Kč ze směnky s postižními právy, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 144/2001, o dovolání žalovaných 2), 3), 4) a 5) proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. června 2004, č. j. 7 Cmo 200/2002 - 183, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením - odkazuje na ustanovení § 107a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř ) - vyhověl návrhu žalobkyně, aby do řízení na její místo vstoupila Česká konsolidační agentura.

Odvolací soud dospěl k závěru, že v průběhu odvolacího řízení dne 21. února 2002 byla mezi žalobkyní a Českou konsolidační agenturou uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, přičemž žalobkyně vstup společnosti do řízení ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř. navrhla a Česká konsolidační agentura se vstupem do řízení vyslovila souhlas.

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní 2), 3, 4) a 5) (dále také jen žalovaní ) dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a namítajíce existenci dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím zpochybňují správnost právního posouzení věci odvolacím soudem.

Dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají, že nesprávně posoudil platnost postoupených práv ze směnky, přičemž namítají, že v předmětném vyplňovacím prohlášení směnečném se účastníci dohodli, že věřitel nesmí předmětnou blankosměnku převést, postoupit nebo zastavit třetí osobě, z čehož dovolatelé dovozují, že žalobkyně se tak nestala majitelem pohledávky vyplývající ze směnky, proto tuto pohledávku nemohla na Českou konsolidační agenturu převést.

Z uvedených důvodů dovolatelé požadují, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno.

Žalobkyně i nabyvatelka práva se ve svém vyjádření k dovolání ztotožňují s právním posouzením projednávané věci tak, jak je učinil odvolací soud a navrhují, aby dovolání žalovaných bylo zamítnuto.

Dovolání žalovaných je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o. s. ř.); není však důvodné.

Jelikož vady uvedené v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelé jejich existenci ani netvrdí, přezkoumal Nejvyšší soud správnost rozhodnutí odvolacího soudu zejména z pohledu uplatněného dovolacího důvodu.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Odvolací soud v posuzovaném případě správně vycházel z ustanovení § 107a o. s. ř., který upravuje procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotněprávní singulární sukcese práva (povinnosti), která nastává po zahájení řízení (aniž by účastník řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení). Toto ustanovení pak odvolací soud správně aplikoval na návrh žalobkyně na vstup nabyvatelky práva do řízení na místo dosavadního účastníka.

Nejvyšší soud již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého předmětem řízení o návrhu podle ustanovení § 107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno, nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoli, popř. zda podle označené právní skutečnosti bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se týká již posouzení věci samé. K tomuto závěru se přihlásil rovněž v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s tím, že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§ 107a odst. 1 o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 524 a násl. občanského zákoníku.

Odvolacímu soudu tak nelze důvodně vytýkat, že se nevypořádal s tím, zda k postoupení pohledávky (práv ze směnky) došlo platně, když touto otázkou - jak je uvedeno výše - se soud při zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř. nezabývá.

Jelikož se dovolatelům prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. ledna 2006

JUDr. Ivana Štenglová,v.r.

předsedkyně senátu