29 Odo 1308/2004
Datum rozhodnutí: 18.05.2005
Dotčené předpisy: § 241b odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb., § 243c odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb., § 43 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

29 Odo 1308/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně M. P., spol. s r. o., proti žalovanému JUDr. J. R., jako správci konkursní podstaty úpadkyně S., a. s. o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 Cm 83/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. května 2004, č.j. 13 Cmo 97/2004-45, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2003, č.j. 31 Cm 83/2003-23, ve výroku, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu na určení pravosti pohledávky v rozsahu částky 132.844,50 Kč, ve zbývající části jej změnil tak, že určil pravost pohledávky žalobkyně co do částky 1,172.941,90 Kč (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu, v rozsahu jeho měnícího výroku, podal žalovaný dovolání, v němž pouze odkázal na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), ve spojení s ustanoveními § 241a odst. 2 písm. b) a § 241a odst. 3 o. s. ř., s tím, že dovolání odůvodní dodatečně bez zbytečného odkladu .

Podáním datovaným 4. října 2004, došlým soudu prvního stupně 11. října 2004, dovolatel doplnil dovolání , přičemž akcentoval, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že soud z provedených důkazů dovodil nesprávná skutková zjištění. Dovolatel snáší argumenty na podporu uplatněných dovolacích důvodů a požaduje, aby Nejvyšší soud - v rozsahu dovoláním napadeném - rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 240 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odstavec 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2). Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (odstavec 3).

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241 o. s. ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).

Nejvyšší soud již v usnesení uveřejněném pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, že tzv. blanketní dovolání může být doplněno o údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen do uplynutí dovolací lhůty. Dovolání, které nebylo o uvedené náležitosti doplněno v propadné (prekluzivní) lhůtě určené v ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř., Nejvyšší soud podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítne, přičemž nemůže přihlížet ani k pozdějšímu (po shora uvedené lhůtě učiněnému) doplnění dovolání.

Výše uvedené závěry, od nichž nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit, se plně prosadí i v projednávané věci.

Jak se podává z obsahu spisu, žalovaný proti rozsudku odvolacího soudu podal tzv. blanketní dovolání, v němž - vyjma toho, že dovolání podává podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve spojení s § 241a odst. 2 písm. b) a § 241a odst. 3 o. s. ř. - neuvedl, z jakých důvodů rozhodnutí odvolacího soudu napadá, přičemž tyto důvody vymezil až v doplnění dovolání datovaném 4. října 2004 (došlém soudu prvního stupně 11. října 2004).

Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu bylo žalovanému doručeno 21. června 2004 (viz dodejka u č.l. 52) a v daném případě nešlo o situaci předvídanou ustanovením § 241b odst. 3 větou druhou o. s. ř. (dovolatel má odpovídající právnické vzdělání), dvouměsíční lhůta k doplnění dovolání o chybějící dovolací důvody marně uběhla dnem 23. srpna 2004 (pondělí).

V situaci, kdy dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu obsahuje správné a úplné poučení o možnosti podání dovolání proti měnícímu výroku rozsudku (srov. ustanovení § 240 o. s. ř.) a vzhledem k tomu, že dovolatel ve lhůtě určené v ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. vady dovolání spočívající v neuvedení dovolacích důvodů neodstranil, Nejvyšší soud, aniž mohl přihlížet k pozdějšímu - opožděnému - doplnění dovolání, dovolání jako nezpůsobilé zahájit dovolací řízení podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.

Nákladový výrok se opírá o ustanovení § 25a odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, když ve sporu o pravost, výši nebo pořadí popřených pohledávek nemá žádný z účastníků proti správci právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 18. května 2005

JUDr. Petr Gemmel, v.r.

předseda senátu