29 Odo 1302/2004
Datum rozhodnutí: 22.03.2006
Dotčené předpisy: § 18 předpisu č. 328/1991Sb., § 19 předpisu č. 328/1991Sb.




29 Odo 1302/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci návrhu na povolení zápisu změn D. s. r. o., do obchodního rejstříku za účasti JUDr. K. K., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. C 16258, o dovolání JUDr. K. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. března 2004, č. j. 7 Cmo 228/2003-38, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. března 2004, č. j. 7 Cmo 228/2003-38 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením změnil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. ledna 2003, č. j. F 27355/2002 C 16258/3-29, tak, že zamítl návrh na zápis změn D. s. r. o. (dále jen společnost ) do obchodního rejstříku.

V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že podle ustanovení § 148 odst. 3 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ), je-li prohlášen konkurs na majetek jediného společníka společnosti, stává se obchodní podíl tohoto společníka součástí konkursní podstaty a práva společníka je oprávněn vykonávat pouze správce konkursní podstaty. Správce konkursní podstaty, vykonávající práva společníka, by mohl rozhodnout v působnosti valné hromady o zrušení společnosti s likvidací a o jmenování likvidátora.

Z obsahu rejstříkového spisu vyplývá, že F. J. smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 31. července 2000 (dále jen smlouva ), tedy ještě před prohlášením konkursu na jeho majetek, převedl celý svůj obchodní podíl ve společnosti na Mgr. A. J., která se tedy dnem 31. července 2000 stala jedinou společnicí společnosti. Ke dni 8. (správně 9.) března 2001, kdy byl na majetek F. J. prohlášen konkurs, již tento nebyl společníkem společnosti. Správkyně konkursní podstaty úpadce F. J., nebyla proto oprávněna rozhodovat v působnosti jediného společníka společnosti. Nemohla proto ani platně rozhodnout o zrušení společnosti s likvidací a o jmenování jejího likvidátora, neboť je správkyní konkursní podstaty osoby odlišné od jediného společníka, resp. společnice společnosti, kterou je Mgr. A. J. Rozhodnutí správkyně konkursní podstaty úpadce F. J. o zrušení společnosti je proto neplatné.

Pro úplnost pak odvolací soud dodal, že ani případná neúčinnost smlouvy o převodu obchodního podílu vůči věřitelům podle ustanovení § 15 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen ZKV ) nebo prohlášená soudem na základě úspěšného odporu věřitelů či správce konkursní podstaty (§ 16 ZKV, § 42a občanského zákoníku) nemá na platnost smlouvy o převodu obchodního podílu vliv. Důsledky neúčinnosti právního úkonu vůči věřitelům řeší zákon č. 328/1991 Sb. v ustanovení § 15 odst. 2 a § 16 odst. 4.

Proti usnesení odvolacího soudu podal JUDr. K. K. dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), co do důvodu na ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. Dovolatel tvrdí, že věc měla být po právní stránce posouzena podle ustanovení § 26 odst. 3 ZKV, podle kterého jsou dohody o vypořádání společného jmění manželů neplatné, jestliže byly uzavřeny v posledních šesti měsících před podáním návrhu na prohlášení konkursu nebo po podání tohoto návrhu.

Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

Podle ustanovení § 26 odst. 3 ZKV ve znění účinném v době prohlášení konkursu na majetek F. J. (tj. k 9. březnu 2001), jsou smlouvy o zúžení rozsahu společného jmění úpadce a jeho manžela a dohody o vypořádání jejich společného jmění neplatné, jestliže byly uzavřeny v posledních šesti měsících před podáním návrhu na prohlášení konkursu nebo po podání tohoto návrhu. Za situace, kdy sama odvolatelka v odvolání uvedla, že v roce 2000 došlo ke zúžení společného jmění manželů a k převodu obchodního podílu ve společnosti, bylo povinností odvolacího soudu zabývat se tím, zda nejsou splněny podmínky citovaného ustanovení a z tohoto pohledu posoudit platnost smlouvy o převodu obchodního podílu. Protože se odvolací soud posouzením platnosti smlouvy o převodu obchodního podílu z pohledu ustanovení § 26 odst. 3 zákona o konkursu nezabýval, je jeho právní posouzení neúplné, a tedy i nesprávné.

Odvolací soud rovněž při svých úvahách zcela pominul význam soupisu majetku konkursní podstaty úpadce.

Podle ustanovení § 19 ZKV ve znění účinném v době prohlášení konkursu i v době vydání napadeného usnesení, jsou-li pochybnosti, zda věc, právo nebo jiná majetková hodnota náleží do podstaty, zapíše se do soupisu podstaty s poznámkou o nárocích uplatněných jinými osobami anebo s poznámkou o jiných důvodech, které zpochybňují zařazení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu (odstavec 1). Soud uloží tomu, kdo uplatňuje, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota neměla být do soupisu zařazena, aby ve lhůtě určené soudem podal žalobu proti správci. V případě, že žaloba není včas podána, má se za to, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota je do soupisu pojata oprávněně (odstavec 2). Do plynutí lhůty k podání žaloby a po dobu do pravomocného skončení řízení o žalobě nesmí správce věc, právo nebo jinou hodnotu zpeněžit, ani s ní jinak nakládat, ledaže tím odvrací hrozící škodu na majetku, který je předmětem žaloby (odstavec 3).

Z ustanovení § 18 ZKV v rozhodném znění se dále podává, že soupis je listinou, která správce opravňuje ke zpeněžení sepsaného majetku. Do soupisu se zapisují i věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, které nenáležejí úpadci (§ 6 odst. 3 ZKV), ale mají být zpeněženy; jejich zapsání do soupisu je správce povinen oznámit jejich vlastníku nebo jiné osobě, která s nimi nakládá, a jde-li o nemovitosti, i příslušnému katastrálnímu úřadu. Na žádost osoby, která uplatňuje svá práva k věci, právu nebo jiné majetkové hodnotě, vydá správce osvědčení o tom, zda konkrétní věc, právo nebo jiná majetková hodnota byla nebo nebyla zapsána do soupisu podstaty (odstavec 2). Jakmile je věc, právo nebo jiná majetková hodnota zapsána do soupisu, může s ní nakládat pouze správce nebo osoba, jíž k tomu dal správce souhlas (odstavec 3).

Výše popsané účinky soupisu nastávají bez zřetele k tomu, zda posléze vyjde najevo, že takový postup správce konkursní podstaty nebyl opodstatněný. Jinak řečeno, i kdyby posléze vyšlo najevo, že správce konkursní podstaty sepsal (podle ustanovení § 148 odst. 3 obch. zák., ve spojení s ustanovením § 26 odst. 3 ZKV) obchodní podíl společnosti do konkursní podstaty úpadce F. J. neoprávněně, po dobu, po kterou účinky soupisu trvají, podléhá tento obchodní podíl režimu ustanovení § 18 odst. 2 a 3 a § 19 ZKV.

Pro výsledek řízení o návrhu na povolení zápisu změn do obchodního rejstříku tedy není podstatné ani to, zda převod obchodního podílu ve společnosti na manželku úpadce odporuje ustanovení § 26 odst. 3 ZKV, nýbrž jen to, zda obchodní podíl je a ke dni, kdy správce konkursní podstaty rozhodl o zrušení společnosti s likvidací a o jmenování likvidátora, byl sepsán v konkursní podstatě úpadce a zda jej správce konkursní podstaty sepsal jako úpadcův výlučný majetek nebo jako majetek ve společném jmění manželů J. (srov. k tomu i rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 68/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Je-li obchodní podíl ve společnosti sepsán jako výlučný majetek úpadce, je pro posouzení oprávnění správce konkursní podstaty s takovým majetkem nakládat významné, zda v době, kdy správce konkursní podstaty rozhodl o zrušení společnosti s likvidací a o jmenování likvidátora, probíhalo řízení o vylučovací žalobě podle § 19 odst. 2 ZKV, jež by právo správce konkursní podstaty s tímto majetkem nakládat omezilo způsobem uvedeným v § 19 odst. 3 ZKV, nebo řízení o vypořádání společného jmění manželů J., jehož předmětem je i obchodní podíl ve společnosti. Také toto řízení, které ohledně majetku ve společném jmění nahrazuje spor o vyloučení majetku z konkursní podstaty (srov. mutatis mutandis též rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 20/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), totiž vyvolává účinky předjímané ustanovením § 19 odst. 3. ZKV.

Je-li obchodní podíl sepsán jako majetek ve společném jmění manželů J., pak vedle prověření, zda v době, kdy správce konkursní podstaty rozhodl o zrušení společnosti s likvidací a o jmenování likvidátora, probíhala řízení zmíněná v předchozím odstavci, je pro výsledek řízení významné posouzení, zda takový úkon mohl správce konkursní podstaty učinit bez souhlasu druhého manžela a případně zda takový souhlas byl dán. V konkursních poměrech totiž obecně platí, že dokud není společné jmění úpadce a jeho manžela vypořádáno, je správce konkursní podstaty omezen v nakládání s tímto majetkem ve stejném rozsahu, v jakém by se takové omezení týkalo (kdyby konkursu nebylo) úpadce.

Proto Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání, napadené rozhodnutí podle ustanovení § 243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá a § 226 o. s. ř.).

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. března 2006

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu