29 Odo 129/2003
Datum rozhodnutí: 25.03.2003
Dotčené předpisy: § 240 předpisu č. 99/1963Sb., § 240 předpisu č. 30/2000Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

29 Odo 129/2003-54

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně I. O., akciové společnosti, proti žalované H. s. O., a.s., o zaplacení 1,337.122,40 Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 10 Cm 235/99, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. září 2002, č.j. 7 Cmo 824/2000 44, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský obchodní soud v Ostravě rozsudkem pro zmeškání ze dne 18. srpna 2000, č. j. 10 Cm 235/99 27, uložil žalované zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 1,337.122,40 Kč (bod I. výroku) a zavázal ji zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku částku 216.222,40 Kč.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. září 2002, č. j. 7 Cmo 824/2000 44, odmítl odvolání žalované proti bodu I. výroku rozsudku soudu prvního stupně (první výrok) a bod II. výroku rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně do tří dnů od právní moci rozsudku částku 22.375,- Kč (druhý výrok). Dále uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci usnesení částku 22.375,- Kč (třetí výrok).

Proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání podáním ze dne 13. ledna 2003, doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 21. ledna 2003, namítajíc že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání snáší argumenty na podporu závěru o existenci uplatněného dovolacího důvodu a požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu v napadeném rozsahu výroku zrušil a věc potud tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání bylo podáno opožděně.

Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud odvolání - ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal a rozhodl o něm (jak se výslovně podává i z odůvodnění jeho usnesení) podle dosavadního znění občanského soudního řádu.

Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (coby součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněné pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I. ÚS 660/01 a ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01).

Dovolání v této věci tak mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. § 240 odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném před 1. lednem 2001).

Usnesení odvolacího soudu bylo dne 4. listopadu 2002 doručeno zástupci žalované a dne 7. listopadu 2002 zástupci žalobkyně. Dovoláním napadené rozhodnutí tedy nabylo právní moci dne 7. listopadu 2002. Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. tak byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 9. prosinec 2002 (pondělí). Dovolání vyhotovené až 13. ledna 2003 a následně podané k poštovní přepravě je proto opožděné.

Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.

Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, u žalované však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2, věty první (per analogiam), § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. března 2003

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu