29 Odo 1287/2006
Datum rozhodnutí: 25.04.2007
Dotčené předpisy:





29 Odo 1287/2006


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně I. V., a. s., zastoupené advokátem, proti žalovanému V. U., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 160.442,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 15 C 28/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. února 2006, č.j. 15 Co 432/2005-190, takto:


I. Dovolání se zamítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud ve Frýdku - Místku rozsudkem ze dne 29. října 2004, č.j. 15 C 28/2000-145, ve znění opravného usnesení ze dne 19. března 2006, č.j. 15 C 28/2000-198, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 160.442,60 Kč s příslušenstvím z titulu úhrady ceny odebraného zboží.


Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 16. února 2006, č.j. 15 Co 432/2005-190, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé ohledně částky 89.668,60 Kč s příslušenstvím změnil tak, že žalobě v tomto směru vyhověl, ohledně částky 70.774,- Kč s příslušenstvím jej potvrdil, nově rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu a žalovaného zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení.


Respektuje právní názor Nejvyššího soudu vyslovený v rozsudku ze dne 24. března 2004, č.j. 29 Odo 1126/2003, jímž byla zrušena původní rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, odvolací soud zdůraznil, že zásadní otázkou v předmětném řízení je posouzení listiny obsahující uznání závazku ze dne 18. února 1998 . Vycházeje z toho, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni uznal závazky v celkové výši 160.442,60 Kč, jež byly dále konkretizovány odkazy na faktury č. 23502 na částku 1.009,30 Kč a č. 432362 v neuhrazené výši 88.659,30 Kč, odvolací soud uzavřel, že v rozsahu výše uvedených částek jde o platné uznání dluhu ve smyslu ustanovení § 323 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ), pročež vyhodnotil námitku promlčení vznesenou žalovaným jako nedůvodnou.


Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně částky 89.668,60 Kč s příslušenstvím změnil a žalobě vyhověl.


Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) [správně písm. b)] o. s. ř., jehož prostřednictvím zpochybňuje správnost právního posouzení věci.


Dovolatel s poukazem na dosud v řízení vydaná rozhodnutí soudů všech stupňů zdůrazňuje, že odvolací soud nerespektoval právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 24. března 2004, sp. zn. 29 Odo 1126/2003, čímž porušil ustanovení § 243d odst. 1 a § 226 odst. 1 o. s. ř. Podle názoru dovolatele - vzhledem k nezměněnému skutkovému základu věci - byl odvolací soud vysloveným právním názorem Nejvyššího soudu vázán a opakoval-li v průběhu odvolacího řízení důkaz uznáním závazku ze dne 18. února 1998 nelze toto dokazování hodnotit jako změnu skutkového stavu věci, ze které vycházel při svém rozhodování dovolací soud .


Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu dovoláním dotčeném zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.


Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; není však důvodné.


Nejvyšší soud již ve zmiňovaném rozsudku ze dne 24. března 2004, č.j. 29 Odo 1126/2003, jímž byla zrušena předchozí rozhodnutí soudců obou stupňů v této věci, formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého ustanovení § 323 obch. zák. určuje náležitosti uznání závazku, přičemž vedle písemné formy tohoto právního úkonu vyžaduje, aby byl uznán určitý závazek. Požadavek určitosti závazku je pak nutno vykládat ve smyslu jeho identifikace, a to takovým způsobem, aby nebyl zaměnitelný s jiným. Závazek, jehož se uznání týká, tak lze konkretizovat např. uvedením jeho důvodu, odkazem na listinu, ve které je dále specifikován, a podobně. Určitost závazku pak nelze ztotožňovat s jeho výší, která má význam pouze pro vymezení rozsahu účinků předvídaných ustanovením § 323 odst. 1 obch. zák.


V situaci, kdy skutkové zjištění odvolacího soudu, učiněné z listiny obsahující uznání závazku ze dne 18. února 1998 co do údajů o výši uznávané částky a identifikace dluhu odkazem na faktury v uvedené nezaplacené výši 89.668,60 Kč, nebylo dovoláním zpochybněno, není výhrada dovolatele ohledně nerespektování závazného právního názoru opodstatněná a právní posouzení věci odvolacím soudem je správné.


Jelikož Nejvyšší soud neshledal ani vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo zamítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.


Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 25. dubna 2007


JUDr. Petr Gemmel


předseda senátu