29 Odo 1241/2004
Datum rozhodnutí: 07.02.2006
Dotčené předpisy: § 115 předpisu č. 513/1991Sb.




29 Odo 1241/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce O. z. p. š. a v. na Slovensku, proti žalované S., a. s., o zaplacení 56,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 36 Cm 443/99, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. června 2004, č. j. 14 Cmo 550/2003-144, takto:

I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. června 2004, č. j. 14 Cmo 550/2003-144, se zrušuje.

II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2003, č. j. 36 Cm 443/99-86, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 23. července 2003, č. j. 36 Cm 443/99-115, se ve vyhovujících výrocích ve věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ze dne 10. dubna 2003, č. j. 36 Cm 443/99-86, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 23. července 2003, č. j. 36 Cm 443/99-115, ve výroku, kterým soud uložil žalované, zaplatit žalobci 54,000.000,- Kč se 7% úrokem ročně od 1. června 1998 a ve výrocích o náhradě nákladů řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud uvedl, že podle § 115 odst. 3 obchodního zákoníku, ve znění účinném v roce 1998 (dále též jen obch. zák. ), kdy účastníci uzavřeli smlouvu o převodu obchodního podílu ve společnosti K. š. a v., s. r. o. (dále též jen smlouva ) musí mít smlouva o převodu obchodního podílu písemnou formu a nabyvatel, který není společníkem, v ní musí prohlásit, že přistupuje ke společenské smlouvě, popřípadě ke stanovám. Podpisy musí být úředně ověřeny.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně i s tím, jak věc posoudil po právní stránce.

Odvolací soud dospěl k závěru, že smlouva o převodu obchodního podílu uzavřená mezi účastníky není neplatná pro nedostatek ujednání o kupní ceně. V čl. II bodu 2 smlouvy je uvedeno, že jde o úplatný převod obchodního podílu. Podle bodu 4 smlouvy je cena uvedena v dodatku smlouvy. V dodatku č. 1 ke smlouvě, který je z téhož dne jako smlouva, je v čl. II bodu 2 uvedena cena 56,000.000,- Kč a splatnost do 31. května 1998. Smlouva není neplatná ani pro neurčitost ujednání o její účinnosti. Dle čl. II bodu 7 nabývá smlouva platnosti dnem jejího podepsání a účinnosti dnem poukázání finančních prostředků na účet prodávajícího. Toto ujednání posoudil odvolací soud jako určité.

Dále odvolací soud dovodil, že žaloba není předčasná. S., a. s. (dále jen společnost ) se zavázala zaplatit cenu za obchodní podíl do 31. května 1998. Od 1. června 1998 je tedy s placením ceny v prodlení.

Podle odvolacího soudu nabyla smlouva účinnosti. Ujednání čl. II bodu 7 smlouvy podle názoru odvolacího soudu nezpůsobuje odklad její účinnosti. Toto ujednání považuje odvolací soud za nicotné. Uzavírá, že účinnost (celé) smlouvy nelze vázat na její plnění, neboť to předpokládá vznik povinnosti ze smlouvy, tedy její účinnost. Vznik povinnosti ze smlouvy a plnění této povinnosti nemůže účinnosti smlouvy předcházet. V souladu s tím, že se smlouva stala účinnou, se účastníci chovali, žalobce tak, že již není společníkem K. š. a v., s. r. o., společnost jako společník s větším obchodním podílem. Tyto skutečnosti byly rovněž zapsány do obchodního rejstříku.

Požadavek žalobce na zaplacení zbytku kupní ceny za převedený obchodní podíl není podle odvolacího soudu ani v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku (§ 265 obch. zák.). Navrhovatel svoji povinnost ze smlouvy splnil, společnost nabyla jeho obchodní podíl ve společnosti K. š. a v., s. r. o. Tuto skutečnost společnost nepopírá a vyplývá z úplného výpisu z obchodního rejstříku, v němž je k datu 20. července 1998 navrhovatel vymazán jako společník s vkladem 688.000,- Kč a u společnosti zapsáno zvýšení vkladu právě o tuto částku. Navrhovatel tedy právem požaduje, aby i společnost splnila povinnost ze smlouvy a zaplatila zbytek kupní ceny . Okolnost, že probíhá soudní spor, v němž je zpochybňováno vlastnictví společnosti K. š. a v., s. r. o. k nemovitostem na tom nemůže nic změnit. Spor probíhal již před uzavřením smlouvy a oba její účastníci (kteří byli jejími společníky) měli možnost se o něm dozvědět. Společností tvrzená okolnost, že nebyla navrhovatelem při uzavření smlouvy o zmíněném soudním sporu informována, je v souzeném případě podle odvolacího soudu bezvýznamná. Jednak z ničeho nevyplývá, že by navrhovatel měl takovou povinnost, když bylo věcí kupujícího opatřit si informace o předmětu koupě, což pro něj bylo o to jednodušší, že již společníkem K. š. a v., s. r. o., byl, jednak společnost neplatnost smlouvy pro omyl netvrdila.

Dále odvolací soud dospěl k závěru, že poukaz žalované na § 325 obch. zák. je nepřípadný. Navrhovatel svoji povinnost ze smlouvy splnil.

Výrok o povinnosti společnosti zaplatit žalobci 19,7% úroky ročně z částky 54,000.000,- Kč za dobu od 1. června 1998 do zaplacení, uvedený v doplňujícím rozsudku soudu prvního stupně, posoudil odvolací soud jako správný. Podle jeho názoru má oporu v § 369 odst. 1 a § 502 obch. zák., ve znění platném v době, kdy se žalovaná dostala do prodlení. Podklady banky z roku 1998, z nichž soud prvního stupně při stanovení výše úroku z prodlení vycházel, jsou podle odvolacího soudu postačující. V uvedeném roce působila Investiční a poštovní banka, a. s. jako významná banka a po věcné stránce společnost doklad nezpochybnila.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala společnost dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), ve spojení s ustanovením § 237 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ). Tvrdí, že napadené rozhodnutí má zásadní význam, protože řeší právní otázky, které dosud nejsou řešeny v rozhodovací praxi jednoznačně a řeší je v rozporu s hmotným právem.

Za otázku zásadního právního významu považuje především otázku, zda v situaci, kdy je významným způsobem zpochybněna hodnota obchodního podílu soudním sporem, a nelze definitivně říci, zda obchodní podíl ztratí svoji původní hodnotu či nikoli, je v souladu s dobrými mravy, resp. zásadami poctivého obchodního styku, uplatňovat právo na zaplacení původně dohodnuté ceny. Za zásadní právní otázku považuje i otázku, zda lze za současného právního stavu, kdy zákon váže účinky převodu obchodního podílu na doručení účinné smlouvy o převodu obchodního podílu v takové smlouvě sjednat odkládací podmínku nabytí účinnosti této smlouvy, případně, zda to bylo možné v době před 1. lednem 2001. A konečně považuje za zásadní otázku i to, zda v případě uzavření smlouvy, která nemá všechny náležitosti předepsané zákonem a je neplatná, může tuto skutečnost zhojit dodatek ke smlouvě, uzavřený po podpisu smlouvy, který fakticky tento nedostatek odstraňuje a jehož uzavření bylo v původní smlouvě předpokládáno.

K první nastolené právní otázce dovolatelka uvádí, že předmětem sporu je to, zda má navrhovatel právo na plnění ze smlouvy v situaci, kdy vyšlo až po podpisu smlouvy najevo, že jediný majetek společnosti, jejíž obchodní podíl se smlouvou převádí, nemovitost ve středu P., je předmětem sporu. Přitom cena podílu byla sjednána právě s ohledem na hodnotu této nemovitosti, neboť žádný jiný majetek společnost neměla. Odvolací soud uzavřel, že nebylo povinností navrhovatele informovat dovolatelku o tom, že takový spor probíhá a ta navíc jako společník K. š. a v. s. r. o. měla možnost si tuto informaci opatřit. Pravdou ovšem je, že původní řízení o určení vlastníka nemovitosti pravomocně skončilo a o tom, že bylo podáno dovolání, nebylo možné se z nějakého vnějšího zdroje cokoli dozvědět. Za této situace dovolatelka nabídla navrhovateli rozumnou dohodu o odkladu splatnosti kupní ceny, avšak ten se přesto domáhá zaplacení ceny soudní cestou. Z toho podle dovolatelky vyplývá, že postup navrhovatele byl v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Navrhovatel velmi dobře ví, že kupní cena je zpochybněna a musí mu být i zřejmé, že za této situace nelze získat prostředky na zaplacení kupní ceny úvěrem, který by byl zajištěn zástavním právem ke kupované nemovitosti, jak se obvykle děje.

Ke druhé předestřené otázce zásadního právního významu dovolatelka uvádí, že pokud by ujednání o odložení účinnosti smlouvy bylo nemožné, jak uvádí odvolací soud, pak by nebylo možné současně tvrdit, že je nicotné, ale bylo by třeba zvažovat, jaké důsledky má takto nemožné ujednání pro platnost smlouvy. Dovolatelka je přesvědčena, že je věcí smluvní svobody účastníků, aby to, zda nabude smlouva účinnosti a založí práva a povinnosti, bylo ponecháno na vůli účastníka s tím, že iniciačním momentem je jeho plnění, k němuž se v dosud neúčinné smlouvě zavázal. Dovolatelka tvrdí, že uvedené ujednání ve smlouvě je odkládací podmínkou ve smyslu ustanovení § 36 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ).

Dále dovolatelka tvrdí, že obchodní zákoník ve znění účinném v době uzavření smlouvy neobsahoval výslovný požadavek, aby ke vzniku účinku převodu obchodního podílu vůči společnosti byla doručena účinná smlouva, když v té době ukládal jen doručení smlouvy o převodu. Uvedenou podobu znění citovaného ustanovení však lze podle dovolatelky považovat pouze za legislativní nedostatek, který byl následně napraven.

Z toho dovolatelka dovozuje, že i podle právní úpravy účinné v době uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu bylo možné uzavřít smlouvu o převodu obchodního podílu s odloženou účinností.

Pokud jde o to, že převod obchodního podílu byl zapsán do obchodního rejstříku, namítá dovolatelka, že v tom případě je zápis v obchodním rejstříku v rozporu se skutečným stavem.

A konečně dovolatelka poukazuje na to, že dodatek ke smlouvě může mít právní relevanci pouze v případě, že je dodatkem platné smlouvy. V projednávané věci dodatek rozhodně neměl povahu narovnání či obdobného úkonu, takže se logicky nabízí závěr, že byla sepsána a podepsána smlouva o prodeji obchodního podílu, která neměla všechny náležitosti, takže nebyla platná a následně byl sepsán a podepsán dodatek k této smlouvě, který ovšem nemohl původní nedostatek odstranit.

Dovolatelka tvrdí, že ustanovení § 269 odst. 3 obch. zák. sice připouští, aby si strany v první fázi jednání nedohodly některou z podstatných náležitostí smlouvy, ale dodatečné určení této náležitosti musí vzniknout nezávisle na jejich vůli, např. tak, že bude určeno třetí osobou, nebo bude určitelné z předchozího ujednání o způsobu výpočtu ceny. Způsob uzavírání smlouvy, který zvolili účastníci, spočívající v tom, že nejprve nebude cena dohodnuta vůbec a ve druhé fázi bude uzavřena dohoda měnící neplatný právní úkon na právní úkon platný, je proto podle dovolatelky podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. jako celek úkonem neurčitým, a tedy i neplatným.

Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Navrhovatel ve vyjádření k dovolání označuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a snáší důvody na jeho podporu. Uvádí, že mezi účastníky byla již 6. dubna 1998 uzavřena smlouva o uzavření budoucí smlouvy o převodu obchodního podílu, ve které se účastníci zavazovali převést do 30. dubna 1998 obchodní podíl ve společnosti K. š. a v., s. r. o. za úplatu 56,000.000,- Kč. Je tedy zřejmé, že v době uzavření smlouvy již určení výše úplaty na žádné ze smluvních stran nezáviselo, a pokud ano, tak na obou. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 obch. zák.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam.

O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam jde zejména, jestliže rozhodnutí řeší právní otázku, kterou dovolací soud dosud nevyřešil, nebo kterou odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodují rozdílně. Řeší-li napadené rozhodnutí určitou právní otázku v rozporu s hmotným právem, má vždy po právní stránce zásadní význam.

Dovolacími námitkami zpochybněné právní závěry odvolacího soudu, ohledně otázky, zda je v souladu s dobrými mravy resp. zásadami poctivého obchodního styku, uplatňovat za situace, kdy je významným způsobem zpochybněna hodnota obchodního podílu soudním sporem, a nelze definitivně říci, zda obchodní podíl ztratí svoji původní hodnotu či nikoli, právo na zaplacení původně dohodnuté ceny, postrádají potřebný judikatorní přesah, když jsou závislé na konkrétních okolnostech každého případu a jsou tedy významné právě jen pro projednávanou věc, a proto nelze ohledně této otázky považovat rozhodnutí odvolacího soudu za zásadně právně významné.

Zásadní právní význam však dovolací soud shledává v řešení otázky, zda mohou účastníci smlouvy o převodu obchodního podílu odložit účinnost této smlouvy do zaplacení ceny obchodního podílu.

K tomu dovolací soud uzavřel, že nelze odložit účinnost celé smlouvy ve vazbě na zaplacení ceny obchodního podílu, neboť při takovém postupu by nevznikla nabyvateli obchodního podílu povinnost cenu zaplatit a plnění z neúčinné smlouvy by bylo plněním bez právního důvodu a nikoli plněním ze smlouvy a tudíž by nebylo ani možné, aby smlouva vůbec kdy nabyla účinnosti.

Pro úplnost je třeba dodat, že ale je možné odložit účinnost smlouvy ve vztahu k nabytí obchodního podílu. Jinými slovy nabytí obchodního podílu lze vázat na zaplacení jeho ceny obdobně, jako lze podle výslovného ustanovení § 445 obch. zák. vázat nabytí vlastnického práva ke zboží na úplné zaplacení kupní ceny (výhrada vlastnického práva). Za situace, kdy obchodní zákoník (ani jiný právní předpis) takový postup nezakazuje a takový zákaz nelze ani dovodit ze zásad, na kterých obchodní zákoník spočívá (§ 1 odst. 2 obch. zák.) nelze totiž než dovodit, že takový postup je možný a dovolený.

V projednávané věci však se dovolatel brání povinnosti zaplatit cenu ze smlouvy o převodu obchodního podílu právě poukazem na to, že smlouva dosud nenabyla účinnosti a dovolává se tedy toho, že vůle stran směřovala k odložení účinnosti celé smlouvy ve vazbě na zaplacení kupní ceny. Takový postup však jak shora uvedeno není možný a závěr odvolacího soudu ohledně této otázky je tedy správný.

Zásadní právní význam dovolací soud rovněž shledává v řešení otázky, zda lze neplatnost smlouvy, která nemá všechny náležitosti předepsané zákonem, zhojit dodatkem ke smlouvě, uzavřeným po podpisu smlouvy, který fakticky tento nedostatek odstraňuje a jehož uzavření bylo v původní smlouvě předpokládáno.

Ohledně této otázky dospěl odvolací soud k závěru, že smlouva není neplatná pro nedostatek ujednání o kupní ceně, když její čl. II bod 2 stanoví, že jde o úplatný převod obchodního podílu a podle bodu 4 je cena uvedena v dodatku smlouvy. V dodatku č. 1 ke smlouvě, který je z téhož dne jako smlouva, pak je v čl. II bodu 2 uvedena cena 56,000.000,- Kč a splatnost do 31. května 1998.

V teorii (viz např. Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 9. vydání. Praha: C. H. Beck 2004, s. 749) není pochyb o tom, že dohodou účastníků (v praxi často označovanou jako dodatek ke smlouvě) lze změnit (a tedy i doplnit) pouze platně uzavřenou smlouvu. Není-li smlouva platně uzavřena, nelze se platně dohodnout na změně jejího obsahu, neboť z neplatně uzavřené smlouvy nevznikly účastníkům žádné závazky, takže se logicky nelze dohodnout ani na jejich změně a nelze tedy ani dodatečnou dohodou o chybějící náležitosti smlouvy zhojit její neplatnost. Přitom není podstatné, v jakém časovém odstupu se účastníci dohodli na změně smlouvy. Jiná situace by nastala, pokud by byla dohoda o ceně přílohou uzavírané smlouvy a účastníci by na její obsah ve smlouvě odkázali. Právní závěr odvolacího soudu o tom, že je-li cena obchodního podílu uvedena v dodatku ke smlouvě o jeho převodu, byla smlouva platně uzavřena, je proto nesprávný, resp. právní posouzení věci odvolacím soudem je neúplné, když se nezabýval tím, jakou povahu měl dodatek ke smlouvě zda šlo o dohodu o změně smlouvy (tj. dodatek ke smlouvě) či o přílohu smlouvy. Přitom musí mít odvolací soud na paměti, že rozhodující pro posouzení uvedené listiny není její označení, ale to, zda byla součástí uzavírané smlouvy a byla podepisována spolu s ní, nebo zda k dohodě o jejím obsahu došlo a byla podepsána až poté, co účastníci uzavřeli smlouvu.

Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním ve stejném rozsahu i rozsudek soudu prvního stupně (neboť ani tento soud se platností smlouvy pro nedostatek podstatné náležitosti nezabýval, ač tak měl z moci úřední učinit) podle § 243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta první, o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i soud prvního stupně závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá a § 226 o. s. ř.).

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).

Podle ustanovení § 200e odst. 1 a 3 ve vazbě na ustanovení § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. se ve sporech z právních vztahů ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka, rozhoduje usnesením. Rozhodnutí odvolacího soudu má proto povahu usnesení, i když tak není označeno, a proto také dovolací soud rozhodl ve věci usnesením. Uvedený nedostatek označení však není takovou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 7. února 2006

JUDr. Ivana Štenglová,v.r.

předsedkyně senátu