29 Odo 1160/2004
Datum rozhodnutí: 14.09.2005
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




29 Odo 1160/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce RNDr. Ing. A. B., proti žalovaným 1. P. N., 2. V. N., a 3. A. V., o zaplacení 292.655,50 Kč s příslušenstvím ze směnky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 Cm 78/2001, o dovolání žalovaných 1. a 2. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. února 2004, č.j. 4 Cmo 429/2003-86, takto:

I.Dovolání se odmítá.

II.Žalovaní 1. a 2. jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.575,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalobce JUDr. Bohuslava Heczka.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.10.2001, čj. 23 Cm 78/2001-32, kterým soud prvního stupně ponechal v platnosti svůj směnečný platební rozkaz ze dne 23.8.2001, č.j. 2 Sm 188/2001-7.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali všichni žalovaní dovolání. Jako dovolací důvod uvádějí nesprávné právní posouzení věci. Konkrétně napadají závěr obou soudů, že podání žalovaných ze dne 4.10.2001 neobsahuje pouze doplnění včas podaných námitek proti výše uvedenému směnečnému platebnímu rozkazu a důkazy k jejich prokázání, ale jsou jím uplatňovány nové skutečnosti, které s včas podanými námitkami nelze ztotožnit. Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Řízení o dovolání 3. žalované soud prvního stupně usnesením ze dne 28. 6. 2004, č.j. 23 Cm 78/2001-118, zastavil.

Žalobce ve vyjádření k dovolání uvádí, že považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Dovolání není přípustné.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným.

Dovolání tedy může být - ve smyslu citovaného ustanovení - přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam pouze tehdy, je-li v něm řešena právní otázka, která má zásadní právní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu - srov. Bureš J., Drápal L., Krčmář Z., Mazanec M., Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání. Praha C.H. BECK 2003, s. 1047). V projednávané věci dovolací soud takovou právní otázku neshledal. Otázka posouzení toho, zda podání žalovaných ze dne 4.10.2001 je doplněním a konkretizací včas podaných námitek, nebo obsahuje námitky nové, je věcí individuálního posouzení, které postrádá potřebný judikatorní přesah.

Odtud se uzavírá, že dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné není.

Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5, 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobci tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobce sestávají z odměny advokáta za řízení, v němž učinil pouze jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), ve výši 7.500,- Kč (výše odměny je určena podle ustanovení § 15, § 14 odst. 1, § 10 odst. 3, § 3 odst. 1 bod 6, a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a náhrady paušálních výdajů ve výši 75,- Kč (dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem tedy 7.575,-Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně 14. září 2005

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu