29 Odo 1153/2006
Datum rozhodnutí: 30.06.2008
Dotčené předpisy: § 35 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb., § 151b odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb., § 299 odst. 2 předpisu č. 513/1991Sb., § 27 odst. 5 předpisu č. 328/1991Sb.





ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Petra Šuka a JUDr. Zdeňka Krčmáře rozhodl v právní věci žalobců a) J. K., a b) J. K, obou zastoupených JUDr. S. P., , proti žalované JUDr. J. Š., advokátce, , jako správkyni konkursní podstaty úpadce J. K., , zastoupené Mgr. J. V., advokátem, , o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 34/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. června 2006, č.j. 13 Cmo 40/2006-214, takto:


Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. června 2006, č.j. 13 Cmo 40/2006-214, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. prosince 2005, č.j. 58 Cm 34/2002-188, zamítl žalobu, kterou se žalobci vůči žalované správkyni konkursní podstaty úpadce J. K. (syna žalobců) domáhali vyloučení ve výroku specifikovaných nemovitostí (dále jen sporné nemovitosti ) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce.


Podle soudu prvního stupně bylo v řízení prokázáno, že 20. března 1992 uzavřela Č. s., a. s. jako věřitelka (dále jen banka ) s pozdějším úpadcem jako dlužníkem úvěrovou smlouvu č. 32504-2352-018/0800 (dále též jen smlouva o úvěru ), na základě které poskytla pozdějšímu úpadci úvěr na investice ve výši 3,415.000,-Kč (dále jen úvěr na investice ), jenž měl být splacen nejpozději do 30. března 1996. Součástí smlouvy o úvěru bylo i ujednání, že banka poskytne pozdějšímu úpadci v případě opožděné úhrady splátky nebo úroku krátkodobý úvěr na krytí přechodného nedostatku finančních prostředků s úrokovou sazbou 15 % nad základní sazbu banky a lhůtou splatnosti jeden měsíc (dále jen krátkodobý úvěr ). K zajištění těchto dluhů - zástavní smlouvou uzavřenou s bankou 23. března 1992 - žalobci sporné nemovitosti zastavili. Tvrzení žalobců o neplatnosti zástavní smlouvy soud prvního stupně odmítl s tím, že smlouva obsahuje všechny náležitosti požadované ustanovením § 151b odst. 4 občanského zákoníku ve znění účinném k datu uzavření zástavní smlouvy (dále jen obč. zák. ). Zajišťovaná pohledávka je označena dostatečně určitě odkazem na smlouvu o úvěru a uvedením maximální výše jistiny a příslušenství. Jelikož žalobci nevyplatili zajištěnou pohledávku, ani nesložili cenu sporných nemovitostí, žalovaná sporné nemovitosti po právu zapsala do soupisu majetku konkursní podstaty.


Vrchní soud v Praze k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 15. června 2006, č.j. 13 Cmo 40/2006-214, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě o vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce vyhověl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.


Odvolací soud - cituje ustanovení § 35 a § 37 odst. 1 obč. zák. - dospěl k závěru, že zástavní smlouva je neplatná pro neurčitost zajišťované pohledávky, přičemž tuto vadu projevu právního úkonu (i s ohledem na povinnou písemnou formu) nelze překlenout ani za pomoci výkladových pravidel. Ze smluvní formulace zajišťované pohledávky Zástavní právo se zřizuje pro pohledávky z úvěrů není dle odvolacího soudu zřejmé, kterých úvěrů se zajištění týká, nebo zda se týká pouze zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru, kterou byl však úpadci poskytnut nejen úvěr na investice, ale též krátkodobý úvěr. Závěru o neurčitosti vymezení zajištěné pohledávky svědčí i okolnost, že banka na úvěrovém účtu investic vykazuje nulový zůstatek, zatímco na účtu krátkodobého úvěru je určitý nesplacený zůstatek za úpadcem, přičemž ani z přihlášky pohledávky banky do konkursu není jisté, který z nároků dle úvěrové smlouvy je uplatněn. Podle názoru odvolacího soudu tak v důsledku neplatnosti zástavní smlouvy zástavní právo ke sporným nemovitostem nevzniklo a žalovaná je nebyla oprávněna zapsat do soupisu majetku konkursní podstaty.


Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.


Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně vyložil ustanovení § 37 odst. 1 a § 151b obč. zák., dovodil-li, že zástavní smlouva je neplatná pro neurčitost vymezení zajišťované pohledávky . Ve smlouvě o úvěru jsou - pokračuje dovolatelka - kumulovány dva úvěry, pročež je logické, že v zástavní smlouvě se objevuje zajištění úvěrů v množném čísle, neboť věřitel měl zájem mít zajištěn i případ, kdy dlužník nebude řádně a včas splácet . Při podpisu zástavní smlouvy bylo žalobcům jednoznačně jasné , že poskytují zástavu svému synovi, a to z úvěrů, tedy z více jak jednoho úvěru, a to až do celkové výše 3,415.000,-Kč s příslušenstvím .


Jelikož v projednávané věci byla zajištěna pohledávka, která měla podle smlouvy o úvěru teprve vzniknout, přičemž v zástavní smlouvě byla tato pohledávka vymezena v souladu s ustanoveními § 151b odst. 2 a 5 obč. zák. a § 299 obchodního zákoníku ve znění účinném k datu uzavření zástavní smlouvy (dále jen obch. zák. ), dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.


Žalobci považují rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhují, aby dovolání bylo zamítnuto. Přitom upozorňují, že v rozporu s ustanovením § 27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV ), nebyli žalovanou vyzváni k plnění do podstaty.


Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.


Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovoláním - posuzováno podle jeho obsahu - namítány nejsou a ze spisu se nepodávají, dovolací soud proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - přezkoumal správnost právního závěru odvolacího soudu o neplatnosti zástavní smlouvy z důvodu neurčitého vymezení zajišťované pohledávky.


Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.


Podle ustanovení § 151b obč. zák. zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy, schválené dědické dohody nebo ze zákona (odstavec 1). K účinnosti zástavní smlouvy, jíž se zastavuje nemovitost, je třeba její registrace státním notářstvím (odstavec 2). Ve smlouvě o zřízení zástavního práva se musí určit předmět zástavního práva (zástava) a pohledávka, kterou zabezpečuje. Věc se musí označit tak, aby její zastavení bylo každému zjevné (odstavec 4). Zástavní právo lze zřídit i k zajištění závazku, který vznikne v budoucnu nebo jehož vznik je závislý na splnění podmínky (odstavec 5). Jde-li o zástavu nemovitých věcí, vyznačí se vznik a zánik zástavního práva v evidenci nemovitostí (odstavec 6).


Podle ustanovení § 299 odst. 1 obch. zák. zástavní právo lze zřídit na určitou dobu, do určité výše a pro určitý druh pohledávek, které vzniknou zástavnímu věřiteli vůči dlužníku v budoucnu.


Sporné ujednání zástavní smlouvy podle (dovoláním nezpochybněných) skutkových zjištění soudů nižších stupňů zní: K zajištění pohledávky z úvěru poskytnutého dlužníkovi K. J., , podle úvěrové smlouvy ze dne 20. 3. 1992, zřizuje vlastník ve prospěch s. zástavní právo Zástavní právo se zřizuje pro pohledávky z úvěrů do celkové výše 3,415.000,- Kč a příslušenství .


Při respektování výkladových pravidel určených ustanoveními § 35 odst. 2 obč. zák. a § 266 obch. zák. a zásad pro výklad právních úkonů formulovaných např. v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, nemá Nejvyšší soud žádné pochybnosti o tom, že zástavním právem byla zajištěna pohledávka z úvěru na investice dle smlouvy o úvěru ze dne 20. března 1992 a to do výše 3, 415.000,- Kč (tj. do částky, kterou se banka zavázala smlouvou o úvěru pozdějšímu úpadci poskytnout) a příslušenství (k tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. května 2005, sp. zn. 29 Odo 578/2004, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2006, sp. zn. IV. ÚS 588/05, jakož i rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 29 Odo 69/2006). Skutečnost, že v zástavní smlouvě je dále užito obratu ... Zástavní právo se zřizuje pro pohledávky z úvěrů nezpůsobuje neplatnost jinak zcela určitého právního úkonu; může mít význam toliko ve vztahu k řešení otázky, zda zástavním právem je zajištěna (vedle pohledávky výše uvedené) i pohledávka z krátkodobého úvěru (viz ujednání obsažené v bodě IV. smlouvy o úvěru).


Na neurčitost vymezení zajištěné pohledávky v zástavní smlouvě nelze usuzovat ani z toho, že: a/ banka na úvěrovém účtu investic vykazuje nulový zůstatek, zatímco na účtu krátkodobého úvěru určitý nesplacený zůstatek úpadce a b/ z přihlášky pohledávky banky do konkursu není jisté , který z nároků (zda pohledávka z úvěru na investice včetně pohledávky z krátkodobého úvěru, nebo jen pohledávka z úvěru na investice) byl uplatněn. Případný zánik zástavním právem zajištěné pohledávky by totiž měl za následek zánik zástavního práva (a nebyl by tak důvodem neplatnosti zástavní smlouvy) a skutečnost, zda věřitel přihlásil do konkursu pohledávku zajištěnou zástavním právem, je pro řešení otázky platnosti zástavní smlouvy bez právního významu. Navíc osoby zajišťující pohledávky vůči úpadci jsou povinny plnit ve prospěch konkursní podstaty bez zřetele k tomu, jestli věřitelé, v jejichž prospěch byly tyto pohledávky zajištěny, přihlásili své pohledávky do konkursu (srov. bod XXXV. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, uveřejněné pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).


K námitce žalobců, že žalovaná před zápisem sporných nemovitostí do soupisu majetku konkursní podstaty neučinila výzvu k plnění do podstaty podle ustanovení § 27 odst. 5 ZKV Nejvyšší soud - mimo rámec dovolacího přezkumu - doplňuje, že podle zmiňovaného ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném v době zápisu sporných nemovitostí do soupisu majetku konkursní podstaty (ke 20. říjnu 1999), byl správce konkursní podstaty oprávněn okamžitě po prohlášení konkursu na majetek dlužníka sepsat do konkursní podstaty i majetek, kterým třetí osoby zajišťují majetek vůči úpadci (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 66/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).


Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn právem, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem a § 243b odst. 2 věta první o. s. ř.).


Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 30. června 2008


JUDr. Petr G e m m e l


předseda senátu