29 Odo 1149/2005
Datum rozhodnutí: 05.09.2007
Dotčené předpisy:




29 Odo 1149/2005

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně České republiky - Ministerstva financí, zastoupené advokátem, proti žalovanému Ing. P. M., jako správci konkursní podstaty úpadkyně U. G., s. r. o., zastoupenému advokátem, o vyloučení pohledávek ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 967/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. prosince 2004, č.j. 15 Cmo 165/2004-114, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. prosince 2004, č.j. 15 Cmo 165/2004-114, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 26. dubna 2004, č.j. 13 Cm 967/2002-83, vyhověl žalobě o vyloučení pohledávek v celkové výši 17,548.942,- Kč specifikovaných ve výroku rozhodnutí (dále jen sporné pohledávky ) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně U. G. s. r. o. (dále jen úpadkyně ) a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně při posuzování důvodnosti žaloby vyšel ze skutkových zjištění, podle kterých:

1) usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. března 2002, č. j. 12 K 4/2002-83, byl na majetek společnosti U.G., s. r. o. prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty byl ustaven Ing. P. M.;

2) usnesením téhož soudu ze dne 5. prosince 2002, č.j. 12 K 4/2002-216, doručeným původnímu žalobci - Fondu národního majetku České republiky (dále jen Fond ) 9. prosince 2002, soud tohoto vyzval, aby ve lhůtě třiceti dnů od doručení usnesení podal žalobu na vyloučení sporných pohledávek z konkursní podstaty úpadkyně;

3) sporné pohledávky jsou evidovány v účetnictví úpadkyně a sepsány v soupisu majetku konkursní podstaty jako pohledávky z titulu nájemného za užívání nebytových prostor v objektu č. p. 843, zastavěná plocha a nádvoří, zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem P.,

4) mezi Fondem (jako prodávajícím) a úpadkyní (jako kupující) byla dne 1. března 1994 uzavřena smlouva o prodeji části podniku, podle které na úpadkyni mimo jiné přešlo i vlastnické právo k výše uvedené nemovitosti;

5) dne 23. října 1995 Fond od smlouvy o prodeji části podniku z důvodu nezaplacení kupní ceny odstoupil, v důsledku čehož se s účinky ex nunc obnovilo jeho vlastnické právo k výše uvedené nemovitosti.

Odkazuje na ustanovení § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV ), soud prvního stupně v prvé řadě zdůraznil, že vylučovací žaloba byla podána včas. Dále akcentoval, že v daném případě pochybnosti o tom, zda-li sporné pohledávky skutečně existují a v jaké výši, nejsou předmětem sporu . Jde totiž pouze o určení osoby věřitele pohledávek, tj. osoby, které svědčí právo k jejich uplatnění. V situaci, kdy vlastnické právo k nemovitostem, jež byly pronajímány, svědčí Fondu, přičemž tomu tak bylo i v období, za které bylo nájemné požadováno , soud prvního stupně shledal žalobou uplatněný požadavek důvodným.

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 9. prosince 2004, č.j. 15 Cmo 165/2004-114, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o vyloučení sporných pohledávek ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně zamítl a žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně dostatečně zjistil skutkový stav věci, avšak z provedených důkazů dovodil nesprávný právní závěr. Za stavu, kdy v období, za které sporné pohledávky vznikly, byl vlastníkem nemovitosti Fond a úpadkyně nemovitost pronajímala bez jeho souhlasu, vznikl Fondu proti úpadkyni nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti bez souhlasu vlastníka, který Fond měl a mohl uplatnit v přihlášce do konkursu vedeného na majetek úpadkyně jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení. To, že Fond prokázal, že byl v době, kdy úpadkyně uzavírala se třetími osobami nájemní smlouvy, vlastníkem předmětné nemovitosti - pokračoval odvolací soud - není samo o sobě důkazem o tom, že mu náleží také pohledávky zapsané do soupisu jako pohledávky úpadkyně za třetími osobami - nájemci z titulu, byť absolutně neplatných, nájemních smluv.

Jelikož Fond v řízení neprokázal, že by byl účastníkem těchto nájemních smluv jako pronajímatel a s nájemci označenými v žalobě sám uzavřel nájemní smlouvy, nemá proti těmto nájemcům nárok na nájemné , tj. nárok zapsaný do soupisu konkursní podstaty; právo domáhat se proti uživatelům nemovitosti plnění z titulu bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti bez souhlasu vlastníka tím není dotčeno.

Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal Fond dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., namítaje nesprávné právní posouzení věci.

Fond akcentuje, že úpadkyně se nemohla stát věřitelkou sporných pohledávek z nájemného za užívání nebytových prostor v nemovitosti, jejíž vlastnicí v době, kdy nárok na nájemné vznikl, tj. v období let 1996 až 2001, vůbec nebyla. Jediným oprávněným věřitelem sporných pohledávek byl a nadále zůstává Fond a sporné pohledávky tak jsou zapsány do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně bezdůvodně. Dále poukazuje na skutečnost, že některé z předmětných nájemních vztahů převzala úpadkyně od Fondu již v roce 1994 při uzavření smlouvy o prodeji části podniku. Práva a povinnosti z těchto nájemních smluv pak přešly spolu s vlastnictvím nemovitosti na základě této smlouvy na úpadkyni a ke dni odstoupení od smlouvy zpět na Fond. Rovněž u právních vztahů, které navázala úpadkyně před 23. říjnem 1995 (před odstoupením od smlouvy), nájemní vztahy přešly na Fond.

Maje za to, že je věřitelem sporných pohledávek, Fond požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

V průběhu dovolacího řízení byl Fond ke dni 1. ledna 2006 zrušen, jeho majetek přešel na stát, který vstoupil do všech práv a povinností Fondu z právních vztahů, s tím, že příslušným k hospodaření s takovým majetkem je Ministerstvo financí (srov. § 1 a § 2 zákona č. 178/2005 Sb., o zrušení Fondu národního majetku České republiky a o působnosti Ministerstva financí při privatizaci majetku České republiky). Nejvyšší soud proto usnesením ze dne 23. srpna 2007, č.j. 29 Odo 1149/2005-136, ve smyslu ustanovení § 107 odst. 1 a 3 o. s. ř. rozhodl, že v řízení bude jako s žalobkyní pokračováno s Českou republikou - Ministerstvem financí.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 19 ZKV, jsou-li pochybnosti, zda věc, právo nebo jiná majetková hodnota náleží do podstaty, zapíše se do soupisu podstaty s poznámkou o nárocích uplatněných jinými osobami anebo s poznámkou o jiných důvodech, které zpochybňují zařazení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu (odstavec 1). Soud uloží tomu, kdo uplatňuje, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota neměla být do soupisu zařazena, aby ve lhůtě určené soudem podal žalobu proti správci. V případě, že žaloba není včas podána, má se za to, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota je do soupisu pojata oprávněně (odstavec 2).

Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu uveřejněné pod čísly 27/2003 a 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) k předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty ze soupisu majetku konkursní podstaty podle § 19 odst. 2 ZKV (excindační žalobě) patří, že:

1) věc, právo nebo jiná majetková hodnota byla správcem konkursní podstaty příslušného úpadce vskutku pojata do soupisu majetku konkursní podstaty;

2) excindační žaloba podaná osobou odlišnou od úpadce došla soudu nejpozději posledního dne lhůty určené této osobě k podání žaloby výzvou soudu, který konkurs prohlásil;

3) žalovaným je správce konkursní podstaty;

4) v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty (§ 154 odst. 1 o. s. ř.), trvají účinky konkursu a věc, právo nebo jiná majetková hodnota je nadále sepsána v konkursní podstatě (nebyla v mezidobí ze soupisu majetku konkursní podstaty vyloučena);

5) osoba, která se domáhá vyloučení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty ze soupisu, prokázala nejen to, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota neměla (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě vylučuje) zařazení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí.

Pro výsledek dovolacího řízení je určující, zda je dána poslední z vypočtených podmínek, konkrétně prověření námitky, že sporné pohledávky neměly být do soupisu zařazeny (jelikož jejich věřitelkou je žalobkyně), když o splnění zbývajících podmínek účastníci řízení ani soudy nižších stupňů pochybnosti neměly.

Podle ustanovení § 680 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ), dojde-li ke změně vlastnictví k pronajaté věci, vstupuje nabyvatel do právního postavení pronajímatele a nájemce je oprávněn zprostit se svých závazků vůči dřívějšímu vlastníku, jakmile mu byla změna oznámena nebo nabyvatelem prokázána.

Výše uvedené ustanovení upravující přechod práv a povinností na nabyvatele pronajaté věci obsažené v rámci obecné úpravy nájemní smlouvy dopadá i na vztahy nájmu nebytových prostor, neboť zvláštní úprava tohoto nájemního vztahu (srov. § 720 obč. zák.) v zákoně č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění pozdějších předpisů, neobsahuje speciální ustanovení o důsledcích změny vlastníka pronajaté věci za trvání nájemního vztahu, a je proto nutno použít obecná ustanovení občanského zákoníku o nájemní smlouvě (§ 663 a násl.), konkrétně pak jeho ustanovení § 680, které tuto otázku výslovně řeší. Dojde-li tedy ke změně vlastnictví k pronajatým nebytovým prostorám (domu s nebytovými prostorami v nájmu), vstupuje nabyvatel do právního postavení pronajímatele. Jde o zvláštní případ právního nástupnictví (sukcese), s nímž je spojen ten důsledek, že na nabyvatele přecházejí práva a povinnosti pronajímatele z nájemního vztahu přímo ze zákona (ex lege), nastane-li právní skutečnost, s níž zákon uvedený důsledek spojuje, tj. nabytí vlastnického práva k pronajaté věci. Nabyvatel tak vstupuje do původního nájemního vztahu se všemi jeho základními obsahovými atributy, jakými jsou zejména předmět nájmu a práva a povinnosti subjektu daného vztahu vyplývající ze zákona, resp. nájemní smlouvy. Na nabyvatele však nepřecházejí z titulu tohoto právního nástupnictví všechna práva a povinnosti pronajímatele, což je dáno povahou nájemního vztahu jako vztahu obsahově vnitřně složitého, zahrnujícího řadu různorodých práv a povinností, z nichž některá mají samostatný právní režim daný právním důvodem jejich vzniku. Na nabyvatele tak nepřecházejí zejména peněžité pohledávky a dluhy pronajímatele vzniklé za trvání původního nájemního vztahu, jako je např. pohledávka pronajímatele na splatné nájemné, povinnost zaplatit splatnou pohledávku nájemce na slevu z nájemného a podobně (k tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 14/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2002, sp. zn. 25 Cdo 2877/2000, ze dne 31. října 2006, sp. zn. 26 Cdo 339/2006 a ze dne 24. ledna 2007, sp. zn. 33 Odo 214/2005).

Jelikož odvolací soud výše uvedené judikatorní závěry, od nichž nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci, nerespektoval, a aniž se věcí zabýval z pohledu ustanovení § 680 odst. 2 obč. zák. uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně nebyl účastníkem nájemních smluv (pronajímatelem), je jeho právní posouzení věci nesprávné a dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tak byl uplatněn právem.

Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem a odstavec 3 věta první o. s. ř.).

V další fázi řízení bude úkolem odvolacího soudu především posoudit otázku vstupu žalobkyně do práv pronajímatele podle ustanovení § 680 odst. 2 obč. zák., ať již co se týče smluv uzavřených právním předchůdcem žalobkyně v době před datem, k němuž na základě smlouvy o prodeji části podniku přešlo vlastnické právo k nemovitosti na úpadkyni, či uzavřených úpadkyní v době od tohoto data do dne, ke kterému právní předchůdce žalobkyně od smlouvy o prodeji části podniku odstoupil. Pro případ, že smlouvy byly uzavřeny úpadkyní v době, kdy již nebyla vlastnicí předmětu nájmu, vyhodnotí, komu vznikla pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení vůči faktickým uživatelům předmětu nájmu ; přitom nepřehlédne, že sporné pohledávky jsou dosud neuhrazenými (rozuměj ve vztahu ke konkrétnímu věřiteli) pohledávkami za třetími osobami (nájemci); při jejich posouzení soudem se pak uplatní zásady vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 78/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. září 2007

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu

29 Odo 1149/2005

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně České republiky - Ministerstva financí, zastoupené advokátem, proti žalovanému Ing. P. M., jako správci konkursní podstaty úpadkyně U. G., s. r. o., zastoupenému advokátem, o vyloučení pohledávek ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 967/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. prosince 2004, č.j. 15 Cmo 165/2004-114, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. prosince 2004, č.j. 15 Cmo 165/2004-114, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 26. dubna 2004, č.j. 13 Cm 967/2002-83, vyhověl žalobě o vyloučení pohledávek v celkové výši 17,548.942,- Kč specifikovaných ve výroku rozhodnutí (dále jen sporné pohledávky ) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně U. G. s. r. o. (dále jen úpadkyně ) a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně při posuzování důvodnosti žaloby vyšel ze skutkových zjištění, podle kterých:

1) usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. března 2002, č. j. 12 K 4/2002-83, byl na majetek společnosti U.G., s. r. o. prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty byl ustaven Ing. P. M.;

2) usnesením téhož soudu ze dne 5. prosince 2002, č.j. 12 K 4/2002-216, doručeným původnímu žalobci - Fondu národního majetku České republiky (dále jen Fond ) 9. prosince 2002, soud tohoto vyzval, aby ve lhůtě třiceti dnů od doručení usnesení podal žalobu na vyloučení sporných pohledávek z konkursní podstaty úpadkyně;

3) sporné pohledávky jsou evidovány v účetnictví úpadkyně a sepsány v soupisu majetku konkursní podstaty jako pohledávky z titulu nájemného za užívání nebytových prostor v objektu č. p. 843, zastavěná plocha a nádvoří, zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem P.,

4) mezi Fondem (jako prodávajícím) a úpadkyní (jako kupující) byla dne 1. března 1994 uzavřena smlouva o prodeji části podniku, podle které na úpadkyni mimo jiné přešlo i vlastnické právo k výše uvedené nemovitosti;

5) dne 23. října 1995 Fond od smlouvy o prodeji části podniku z důvodu nezaplacení kupní ceny odstoupil, v důsledku čehož se s účinky ex nunc obnovilo jeho vlastnické právo k výše uvedené nemovitosti.

Odkazuje na ustanovení § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV ), soud prvního stupně v prvé řadě zdůraznil, že vylučovací žaloba byla podána včas. Dále akcentoval, že v daném případě pochybnosti o tom, zda-li sporné pohledávky skutečně existují a v jaké výši, nejsou předmětem sporu . Jde totiž pouze o určení osoby věřitele pohledávek, tj. osoby, které svědčí právo k jejich uplatnění. V situaci, kdy vlastnické právo k nemovitostem, jež byly pronajímány, svědčí Fondu, přičemž tomu tak bylo i v období, za které bylo nájemné požadováno , soud prvního stupně shledal žalobou uplatněný požadavek důvodným.

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 9. prosince 2004, č.j. 15 Cmo 165/2004-114, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o vyloučení sporných pohledávek ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně zamítl a žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně dostatečně zjistil skutkový stav věci, avšak z provedených důkazů dovodil nesprávný právní závěr. Za stavu, kdy v období, za které sporné pohledávky vznikly, byl vlastníkem nemovitosti Fond a úpadkyně nemovitost pronajímala bez jeho souhlasu, vznikl Fondu proti úpadkyni nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti bez souhlasu vlastníka, který Fond měl a mohl uplatnit v přihlášce do konkursu vedeného na majetek úpadkyně jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení. To, že Fond prokázal, že byl v době, kdy úpadkyně uzavírala se třetími osobami nájemní smlouvy, vlastníkem předmětné nemovitosti - pokračoval odvolací soud - není samo o sobě důkazem o tom, že mu náleží také pohledávky zapsané do soupisu jako pohledávky úpadkyně za třetími osobami - nájemci z titulu, byť absolutně neplatných, nájemních smluv.

Jelikož Fond v řízení neprokázal, že by byl účastníkem těchto nájemních smluv jako pronajímatel a s nájemci označenými v žalobě sám uzavřel nájemní smlouvy, nemá proti těmto nájemcům nárok na nájemné , tj. nárok zapsaný do soupisu konkursní podstaty; právo domáhat se proti uživatelům nemovitosti plnění z titulu bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti bez souhlasu vlastníka tím není dotčeno.

Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal Fond dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., namítaje nesprávné právní posouzení věci.

Fond akcentuje, že úpadkyně se nemohla stát věřitelkou sporných pohledávek z nájemného za užívání nebytových prostor v nemovitosti, jejíž vlastnicí v době, kdy nárok na nájemné vznikl, tj. v období let 1996 až 2001, vůbec nebyla. Jediným oprávněným věřitelem sporných pohledávek byl a nadále zůstává Fond a sporné pohledávky tak jsou zapsány do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně bezdůvodně. Dále poukazuje na skutečnost, že některé z předmětných nájemních vztahů převzala úpadkyně od Fondu již v roce 1994 při uzavření smlouvy o prodeji části podniku. Práva a povinnosti z těchto nájemních smluv pak přešly spolu s vlastnictvím nemovitosti na základě této smlouvy na úpadkyni a ke dni odstoupení od smlouvy zpět na Fond. Rovněž u právních vztahů, které navázala úpadkyně před 23. říjnem 1995 (před odstoupením od smlouvy), nájemní vztahy přešly na Fond.

Maje za to, že je věřitelem sporných pohledávek, Fond požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

V průběhu dovolacího řízení byl Fond ke dni 1. ledna 2006 zrušen, jeho majetek přešel na stát, který vstoupil do všech práv a povinností Fondu z právních vztahů, s tím, že příslušným k hospodaření s takovým majetkem je Ministerstvo financí (srov. § 1 a § 2 zákona č. 178/2005 Sb., o zrušení Fondu národního majetku České republiky a o působnosti Ministerstva financí při privatizaci majetku České republiky). Nejvyšší soud proto usnesením ze dne 23. srpna 2007, č.j. 29 Odo 1149/2005-136, ve smyslu ustanovení § 107 odst. 1 a 3 o. s. ř. rozhodl, že v řízení bude jako s žalobkyní pokračováno s Českou republikou - Ministerstvem financí.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 19 ZKV, jsou-li pochybnosti, zda věc, právo nebo jiná majetková hodnota náleží do podstaty, zapíše se do soupisu podstaty s poznámkou o nárocích uplatněných jinými osobami anebo s poznámkou o jiných důvodech, které zpochybňují zařazení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu (odstavec 1). Soud uloží tomu, kdo uplatňuje, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota neměla být do soupisu zařazena, aby ve lhůtě určené soudem podal žalobu proti správci. V případě, že žaloba není včas podána, má se za to, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota je do soupisu pojata oprávněně (odstavec 2).

Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu uveřejněné pod čísly 27/2003 a 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) k předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty ze soupisu majetku konkursní podstaty podle § 19 odst. 2 ZKV (excindační žalobě) patří, že:

1) věc, právo nebo jiná majetková hodnota byla správcem konkursní podstaty příslušného úpadce vskutku pojata do soupisu majetku konkursní podstaty;

2) excindační žaloba podaná osobou odlišnou od úpadce došla soudu nejpozději posledního dne lhůty určené této osobě k podání žaloby výzvou soudu, který konkurs prohlásil;

3) žalovaným je správce konkursní podstaty;

4) v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty (§ 154 odst. 1 o. s. ř.), trvají účinky konkursu a věc, právo nebo jiná majetková hodnota je nadále sepsána v konkursní podstatě (nebyla v mezidobí ze soupisu majetku konkursní podstaty vyloučena);

5) osoba, která se domáhá vyloučení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty ze soupisu, prokázala nejen to, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota neměla (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě vylučuje) zařazení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí.

Pro výsledek dovolacího řízení je určující, zda je dána poslední z vypočtených podmínek, konkrétně prověření námitky, že sporné pohledávky neměly být do soupisu zařazeny (jelikož jejich věřitelkou je žalobkyně), když o splnění zbývajících podmínek účastníci řízení ani soudy nižších stupňů pochybnosti neměly.

Podle ustanovení § 680 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ), dojde-li ke změně vlastnictví k pronajaté věci, vstupuje nabyvatel do právního postavení pronajímatele a nájemce je oprávněn zprostit se svých závazků vůči dřívějšímu vlastníku, jakmile mu byla změna oznámena nebo nabyvatelem prokázána.

Výše uvedené ustanovení upravující přechod práv a povinností na nabyvatele pronajaté věci obsažené v rámci obecné úpravy nájemní smlouvy dopadá i na vztahy nájmu nebytových prostor, neboť zvláštní úprava tohoto nájemního vztahu (srov. § 720 obč. zák.) v zákoně č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění pozdějších předpisů, neobsahuje speciální ustanovení o důsledcích změny vlastníka pronajaté věci za trvání nájemního vztahu, a je proto nutno použít obecná ustanovení občanského zákoníku o nájemní smlouvě (§ 663 a násl.), konkrétně pak jeho ustanovení § 680, které tuto otázku výslovně řeší. Dojde-li tedy ke změně vlastnictví k pronajatým nebytovým prostorám (domu s nebytovými prostorami v nájmu), vstupuje nabyvatel do právního postavení pronajímatele. Jde o zvláštní případ právního nástupnictví (sukcese), s nímž je spojen ten důsledek, že na nabyvatele přecházejí práva a povinnosti pronajímatele z nájemního vztahu přímo ze zákona (ex lege), nastane-li právní skutečnost, s níž zákon uvedený důsledek spojuje, tj. nabytí vlastnického práva k pronajaté věci. Nabyvatel tak vstupuje do původního nájemního vztahu se všemi jeho základními obsahovými atributy, jakými jsou zejména předmět nájmu a práva a povinnosti subjektu daného vztahu vyplývající ze zákona, resp. nájemní smlouvy. Na nabyvatele však nepřecházejí z titulu tohoto právního nástupnictví všechna práva a povinnosti pronajímatele, což je dáno povahou nájemního vztahu jako vztahu obsahově vnitřně složitého, zahrnujícího řadu různorodých práv a povinností, z nichž některá mají samostatný právní režim daný právním důvodem jejich vzniku. Na nabyvatele tak nepřecházejí zejména peněžité pohledávky a dluhy pronajímatele vzniklé za trvání původního nájemního vztahu, jako je např. pohledávka pronajímatele na splatné nájemné, povinnost zaplatit splatnou pohledávku nájemce na slevu z nájemného a podobně (k tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 14/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2002, sp. zn. 25 Cdo 2877/2000, ze dne 31. října 2006, sp. zn. 26 Cdo 339/2006 a ze dne 24. ledna 2007, sp. zn. 33 Odo 214/2005).

Jelikož odvolací soud výše uvedené judikatorní závěry, od nichž nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci, nerespektoval, a aniž se věcí zabýval z pohledu ustanovení § 680 odst. 2 obč. zák. uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně nebyl účastníkem nájemních smluv (pronajímatelem), je jeho právní posouzení věci nesprávné a dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tak byl uplatněn právem.

Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem a odstavec 3 věta první o. s. ř.).

V další fázi řízení bude úkolem odvolacího soudu především posoudit otázku vstupu žalobkyně do práv pronajímatele podle ustanovení § 680 odst. 2 obč. zák., ať již co se týče smluv uzavřených právním předchůdcem žalobkyně v době před datem, k němuž na základě smlouvy o prodeji části podniku přešlo vlastnické právo k nemovitosti na úpadkyni, či uzavřených úpadkyní v době od tohoto data do dne, ke kterému právní předchůdce žalobkyně od smlouvy o prodeji části podniku odstoupil. Pro případ, že smlouvy byly uzavřeny úpadkyní v době, kdy již nebyla vlastnicí předmětu nájmu, vyhodnotí, komu vznikla pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení vůči faktickým uživatelům předmětu nájmu ; přitom nepřehlédne, že sporné pohledávky jsou dosud neuhrazenými (rozuměj ve vztahu ke konkrétnímu věřiteli) pohledávkami za třetími osobami (nájemci); při jejich posouzení soudem se pak uplatní zásady vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 78/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. září 2007

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu