29 Odo 1147/2004
Datum rozhodnutí: 26.07.2005
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

29 Odo 1147/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Pavla Severina v právní věci žalobkyně A. P., a. s. v likvidaci, proti žalovaným 1) K. spol. s r. o., a 2) U., a. s., o zaplacení částky 51,778.239,40,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 42 Cm 53/2001, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. června 2004, č.j. 6 Cmo 153/2004-102, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením - odkazuje na ustanovení § 222a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) - zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 9. února 2004, č.j. 42 Cm 53/2001-81, ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou, tj. ve výrocích II. a III., kterými byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 51,778.239, 40 Kč s 25% úrokem z prodlení z částky 27,000.000,- Kč od 1. září 2000 do zaplacení a žalobkyni uloženo nahradit druhé žalované náklady řízení ve výši 187.920,- Kč a řízení v tomto rozsahu zastavil (první výrok). Dále rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit druhé žalované náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 187.920,- Kč (druhý výrok).

V odůvodnění rozhodnutí zejména uvedl, že v průběhu odvolacího řízení podáním datovaným 8. června 2004 vzala žalobkyně žalobu vůči druhé žalované zpět. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., když v řízení nebylo prokázáno, že by to byla druhá žalovaná, která zavinila, že řízení bylo zastaveno.

Proti usnesení odvolacího soudu - a to jeho výroku o nákladech řízení - podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a namítajíc, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Dovolatelka snáší argumenty na podporu uplatněného dovolacího důvodu a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v dovoláním napadené části zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Ustanovení § 238, § 238a a § 239 odst. 1 písm. b), odst. 2 a 3 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi v těchto ustanoveních vyjmenovanými usneseními.

Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 o. s. ř., když usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není rozhodnutím ve věci samé.

Zbývá posoudil přípustnost dovolání podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží.

V projednávané věci o takový případ nejde, když žalobkyně dovoláním nenapadla výrok, kterým odvolací soud v intencích ustanovení § 222a odst. 1 o. s. ř. rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a řízení ve věci zastavil, nýbrž pouze výrok o náhradě nákladů řízení. Přitom závěr, že proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není dovolání přípustné, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Oproti očekávání dovolatelky tak dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a druhé žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. července 2005

JUDr. Petr Gemmel,v.r.

předseda senátu