29 Odo 1112/2006
Datum rozhodnutí: 14.12.2006
Dotčené předpisy:





29 Odo 1112/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Tomáše Brauna v právní věci žalobce Ing. J. P., proti žalované JUDr. L. D., jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně Č. b., akciové společnosti P. - v likvidaci, zastoupené JUDr. R. K., advokátem, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 256/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. prosince 2005, č.j. 13 Cmo 206/2005-228, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. června 2005, č.j. 21 Cm 256/98-192, zastavil řízení o určení pravosti pohledávky ve výši 33.488,- Kč (výrok I.), určil, že žalobce má za úpadkyní Č. b., akciovou společností P. - v likvidaci, pohledávku ve výši 23.442,35 Kč (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).


Vrchní soud v Praze k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 22. prosince 2005, č.j. 13 Cmo 206/2005-228, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení potvrdil (první výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).


Proti rozsudku odvolacího soudu - v rozsahu jeho potvrzujícího výroku o náhradě nákladů řízení a výroku o nákladech odvolacího řízení - podal žalobce dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Dovolatel snáší argumenty na podporu uplatněných dovolacích důvodů a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Dovolání není přípustné.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Dovoláním napadené výroky rozhodnutí odvolacího soudu, ač součástí rozsudku, mají povahu usnesení; přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu přitom upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.


Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi v těchto ustanoveních taxativně vyjmenovanými usneseními.


Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 o. s. ř., když rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není rozhodnutím ve věci samé (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).


Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované podle obsahu sěšpisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně 14. prosince 2006





JUDr. Petr Gemmel, v.r.


předseda senátu