29 Odo 107/2006
Datum rozhodnutí: 12.12.2007
Dotčené předpisy:





29 Odo 107/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně S. L., spol. s r. o., zastoupené advokátem, proti žalovanému Ing. J. P., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 200.000,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 34 Cm 75/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. května 2005, č.j. 5 Cmo 465/2004-207, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 9.014,25 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.


O d ů v o d n ě n í :


Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. května 2005, č.j. 5 Cmo 465/2004-207, změnil rozsudek ze dne 9. června 2004, č.j. 34 Cm 75/2002-178, kterým Krajský soud v Hradci Králové zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 11. března 2002, č.j. 34 Sm 171/2002-9, tak, že tento směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.


Odvolací soud - na rozdíl od soudu prvního stupně - dospěl po doplnění dokazování k závěru, že pohledávka ze směnky nezanikla zápočtem učiněným žalovaným přípisem ze dne 19. března 2002, když žalovaný neprokázal vznik vzájemné pohledávky vůči žalobkyni.


Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř., tj. namítaje, že: 1/ řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; 2/ rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a 3/ vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Prostřednictvím těchto dovolacích důvodů přitom polemizuje se závěrem odvolacího soudu o neexistenci vzájemné pohledávky vůči žalobkyni. Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.


Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl, popřípadě jako nedůvodné zamítl.


Dovolání, které je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 1 o. s. ř. odmítl jako zjevně bezdůvodné. Učinil tak proto, že v rozsudku ze dne 26. července 2007, sp. zn. 29 Odo 63/2006 (jenž je veřejnosti k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu), formuloval a odůvodnil závěr, od nějž nemá důvod se odchýlit ani v projednávané věci a na nějž zcela odkazuje, podle kterého správnost směnečného platebního rozkazu je nutno posuzovat podle stavu, který zde byl v okamžiku jeho vydání a skutečnosti, k nimž došlo až po této době, důvodem k jeho zrušení být nemohou. Byl-li projev vůle směřující k započtení žalovaným učiněn až v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (popř. jako v posuzované věci v době po vydání směnečného platebního rozkazu), nemůže tato procesní obrana, byť by byla shledána důvodnou, zpochybnit správnost směnečného platebního rozkazu; jde o důvod pro zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat - v tomto případě byl projev vůle směřující k započtení učiněn po vydání směnečného platebního rozkazu, ale pohledávky se setkaly v době před jeho vydáním).


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném do 31. srpna 2006 (dále jen vyhláška ), která podle ustanovení § 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky činí 7.500,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v témže znění. S připočtením 19% daně z přidané hodnoty činí celková výše nákladů dovolacího řízení 9.014,25 Kč.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.


V Brně dne 12. prosince 2007





JUDr. Petr G e m m e l


předseda senátu