29 Odo 1068/2004
Datum rozhodnutí: 06.09.2005
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

29 Odo 1068/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci navrhovatele MUDr. F. H., proti odpůrkyni Č., spol. s r. o., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Cm 277/2001, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. března 2004, č. j. 7 Cmo 135/2003-55, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Navrhovatel je povinen zaplatit odpůrkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.575,- Kč, do rukou její právní zástupkyně, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě ní:

Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2002, č. j. 28 Cm 277/2001-29, ve výroku I., kterým tento soud zamítl návrh na vyslovení neplatnosti konání valné hromady Č., spol. s r. o. (dále též jen společnost ), konané dne 13. června 2001. Ve výroku II., kterým soud prvního stupně zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti ze dne 13. června 2000, odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve znění žaloba o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti Č., s. r. o., ze dne 13. června 2001, ve smyslu ustanovení § 131 odst. 2 obchodního zákoníku se zamítá .

V odůvodnění usnesení odvolací soud uvedl, že návrh na vyslovení neplatnosti konání valné hromady soud zamítl proto, že ustanovení § 131 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) neumožňuje napadat neplatnost konání valné hromady podle ustanovení § 80 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ). Způsob, jakým byla valná hromada svolána a jak se konala (např. jak bylo hlasováno, jak byli voleni její funkcionáři apod.) soud posuzuje právě v rámci řízení o návrhu na prohlášení usnesení valné hromady za neplatné. Samostatné řízení o návrhu na určení neplatnosti konání valné hromady tedy nepřipadá v úvahu, neboť je subsumováno právě pod řízení podle § 131 obch. zák.

Ohledně způsobu svolání valné hromady se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Uvedl, že situace ve společnosti týkající se jednatelů je značně neurovnaná, což plyne z rejstříkového spisu sp. zn. C 20 392.

Podle článku 5 společenské smlouvy, uzavřené dne 12. ledna 1993, jsou prvními jednateli společnosti Ing. M. N., p. A. H., oba bytem B., P. Ve společenské smlouvě se dále uvádí, že v dalším období činnosti společnosti volí jednatele valná hromada společnosti. Funkční období činí 5 let . Výklad tohoto ustanovení z hlediska vztažení funkčního období na první jednatele není podle odvolacího soudu jednoznačný. Není zřejmé, zda se ustanovení vztahuje jen na další jednatele či i na jednatele první. Ze systematického zařazení plyne souvislost pětiletého období s jednateli volenými valnou hromadou, potud se prvních jednatelů funkční období netýká. I kdyby tomu tak však nebylo, bylo by funkční období prvních jednatelů neomezené, právě vzhledem k neurčitosti řečeného ustanovení společenské smlouvy. Neurčitost této části smlouvy vede k její neplatnosti, a tudíž ke stejnému závěru o funkčním období prvních jednatelů. Zákon pro první jednatele, ba ani další jednatele, žádné funkční období nestanoví, a proto lze uzavřít, že funkční období prvních jednatelů bylo v daném případě časově neomezené. Minimálně tedy jednatel Ing. M. N. byl oprávněn předmětnou valnou hromadu svolat. Navíc platí, že byla-li valná hromada svolána jinak řádně, tedy v určené lhůtě a určeným způsobem, nebylo by možné dovozovat neplatnost usnesení valné hromady jen ze skutečnosti, že byla svolána osobou, jež v době svolání valné hromady byla toliko společníkem.

Dále odvolací soud hodnotil hlasování na valné hromadě. Uzavřel, že podle článku 6 společenské smlouvy, ve znění ze dne 12. ledna 1993, měl každý společník při rozhodování valné hromady jeden hlas na každých 7.000,- Kč svého vkladu. Podle článku 6 úplného znění společenské smlouvy vyhotovené ke dni 2. ledna 2002 má při rozhodování valné hromady každý ze společníků jeden hlas na každých 15.000,- Kč svého vkladu, přičemž toto znění společenské smlouvy bylo vyhotoveno již po datu konání valné hromady, a proto je pro posuzování hlasování irelevantní. Pakliže se odvolací soud zabýval případnou změnou společenské smlouvy, k té sice došlo v rámci zvýšení základního kapitálu (jmění), nicméně nezahrnovala změnu počtu hlasů připadajících na společníka, resp. vklad a v rejstříkovém spisu se nenachází nic, co by o změně článku 6 společenské smlouvy (na znění deklarované k 2. lednu 2002 ani na znění jiné), svědčilo . Žádný z účastníků k tomu relevantní důkaz nepředložil ani nenavrhl. Odvolací soud tedy vyšel z toho, že v době konání valné hromady platil pro hlasování článek 6 společenské smlouvy, ve znění ze dne 12. ledna 1993 a každý společník měl při rozhodování valné hromady jeden hlas na každých 7.000,- Kč svého vkladu.

Ze zápisu z valné hromady je zjevné, že hlasy takto počítány nebyly. Celkový počet by při základním kapitálu 1,620.000,- Kč totiž byl 231,42857 hlasů a nemohla by být deklarována přítomnost 1260 hlasů. Zápis z valné hromady však obsahuje výčet přítomných osob, z čehož lze dovodit, že valná hromada byla schopná usnášení. Přítomni byli společníci p. D., p. C., MUDr. H., Ing. M., Ing. N., Mgr. B. a pí. N., tedy společníci mající většinu hlasů. Dále zápis obsahuje záznamy o jednotlivých hlasováních, jež povětšinou skončila pro 1155 hlasů, proti 105 hlasů, zdržel se nikdo resp. pro 1260 hlasů, nikdo se nezdržel ani nebyl proti , případně pro 1050 hlasů, proti 0 hlasů a zdrželo se 210 hlasů . Taková forma zápisu umožňuje přepočítání hlasů i dle zásad stanovených platným zněním společenské smlouvy. I při přepočítání je zjevné, že všechna usnesení valné hromady byla přijata příslušnou většinou. Valná hromada tedy není neplatná ani pro způsob hlasování společníků.

Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Dovolatel uvádí, že se domáhá vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady z toho důvodu, že valnou hromadu svolali jednatelé Ing. M. N. a M. B., kteří nebyli v době svolání valné hromady jednateli společnosti, a to proto, že Ing. Nevěřil vykonával svou funkci ode dne vzniku společnosti po dobu funkčního období 5 let. Jeho funkce tedy zanikla uplynutím času dne 15. května 1998. M. B. nemohl být jednatelem z toho důvodu, že nikdy nebyl jednatelem zvolen. Pakliže soudy obou stupňů dovodily opačný závěr výkladem článku 5 společenské smlouvy, je jejich závěr nesprávný. Ze společenské smlouvy vyplývá, že funkční období všech jednatelů, tedy i jednatelů prvních, činí 5 let. Není tedy pravda, že funkční období prvních jednatelů není časově omezeno.

Pokud jde o jednatele M. B., dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval otázkou řádného postupu při jeho jmenování do funkce. Dle názoru dovolatele došlo k pochybení, které má za následek neplatnost jmenování, a to proto, že k němu mělo dojít formou rozhodnutí společníků mimo valnou hromadu. Toto mělo být soudu při návrhu na zápis jednatele do obchodního rejstříku doloženo dokumentem, který je označen jako usnesení, ovšem nesplňuje náležitosti pro takovou formu rozhodnutí stanovené obchodním zákoníkem, což má podle dovolatele za následek neplatnost jmenování do funkce. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí obou soudů zrušil.

Společnost ve vyjádření k dovolání dovozuje, že dovolání není přípustné. Uvádí, že naprosto totožnou právní otázku řešil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 4. února 2004, sp. zn. 29 Odo 737/2004 (správně 2003), ve kterém konstatoval, že předestřenou otázku vyřešil rejstříkový soud i odvolací soud v souladu s konstantní soudní praxí. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl.

Dovolání není přípustné.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem. Dovolání je přípustné, jde-li o řešení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo v oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají.

Dovolatel napadá pouze jeden ze závěrů odvolacího soudu, a to, že valná hromada byla svolána řádně.

Odvolací soud založil své rozhodnutí o tom, že valná hromada byla svolána řádně na závěru, že podle společenské smlouvy bylo funkční období prvních jednatelů časově neomezené, a tedy minimálně jednatel Ing. M. N. byl oprávněn valnou hromadu svolat. Jen pro úplnost současně uzavřel, že byla-li valná hromada svolána jinak řádně, tedy v určené lhůtě a určeným způsobem, nebylo by možné dovozovat neplatnost usnesení valné hromady jen z toho, že byla svolána společníkem.

Dovolacími námitkami zpochybněný právní závěr odvolacího soudu, pokud jde o výklad společenské smlouvy, resp. její části upravující funkční období jednatelů, postrádá potřebný judikatorní přesah, když je významný právě a jen pro projednávanou věc.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a přiznal společnosti náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 7 písm. g) ve výši 2.500,- Kč a § 14, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a paušální náhradu nákladů řízení podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Jestliže povinný nesplní dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.

V Brně 6. září 2005

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu