29 Odo 1063/2006
Datum rozhodnutí: 25.01.2007
Dotčené předpisy:





29 Odo 1063/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Hany Gajdziokové, v právní věci žalobkyně C. a. s., zastoupené advokátkou, proti žalované M. M., jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně K. I. C. s. r. o., o nahrazení projevu vůle, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 43 Cm 9/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. března 2006, č. j. 15 Cmo 19/2006-88, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 4. října 2005, č. j. 43 Cm 9/2004-65, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu , kterou se žalobkyně (jako zástupce věřitelů ve smyslu § 11 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání - dále též jen ZKV ) domáhala toho, aby soud žalované (jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně K. I. C. s. r. o.) uložil zapsat do konkursní podstaty úpadkyně označenou nemovitost. Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že takovou povinnost může uložit správkyni konkursní podstaty pouze konkursní soud při výkonu dohlédací činnosti podle § 12 ZKV, nikoli soud v jiném (samostatném) řízení.


Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), namítajíc, že jsou dány dovolací důvody dle § 241a odst. 2 o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/). Konkrétně dovolatelka soudům nižších stupňů vytýká, že s jejím podáním z 5. března 2004 nesprávně nakládaly jako se žalobou, ačkoliv ve smyslu ustanovení § 11 odst. 5 ZKV šlo o podání adresované zástupcem věřitelů konkursnímu soudu k rozhodnutí v rámci dohlédací činnosti. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ve věci samé pak spatřuje v řešení následujících otázek:


1) Je správný postup soudu, který podání posoudí ve shodě s jeho označením jako žalobu, přesto, že podle obsahu šlo o návrh zástupce věřitelů ve smyslu ustanovení § 11 odst. 5 ZKV?


2) Může se zástupce věřitelů návrhem ve smyslu ustanovení § 11 odst. 5 ZKV domáhat toho, aby soud uložil správci konkursní podstaty zapsat do konkursní podstaty pozemek vyňatý ze soupisu v rozporu s ustanovením § 27 odst. 5 ZKV?


3) Umožňuje ustanovení § 29 ZKV konkursním věřitelům účinné zjednání nápravy za situace, kdy správce konkursní podstaty vyňal ze soupisu v rozporu s ustanovením § 27 odst. 5 ZKV pozemek zajišťující pohledávky konkursních věřitelů?


4) Umožňuje zákon o konkursu a vyrovnání správci konkursní podstaty aby - poté, co pozemek zajišťující pohledávky konkursních věřitelů zapsal do konkursní podstaty proto, že zástavce nesložil do konkursní podstaty obvyklou cenu pozemku - přes odpor zástupce věřitelů zástavce znovu vyzval ke složení ceny zástavy?


Dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a postoupil věc k vyřízení konkursnímu soudu vykonávajícímu dohled nad konkursem úpadkyně.


Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b/ nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/ Nejvyšší soud nemá.


Ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. určuje, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.


Jak Nejvyšší soud uvedl již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132 (od jehož závěrů nemá důvodu odchýlit se ani v této věci a na něž v podrobnostech odkazuje), na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ nebo ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., přihlédnuto (srov. k tomu shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Přitom při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.


Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v § 241a odst. 3 o. s. ř. dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle § 237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a o. s. ř.). Vyloučení úvahy o přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. za použití argumentů spojených s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dáno povahou tohoto dovolacího důvodu. Konkrétní vada řízení (v níž nejde o spor o právo) totiž nemá judikatorní přesah, přičemž z povahy věci nemůže zakládat ani rozpor s hmotným právem.


Na tomto základě Nejvyšší soud uvádí, že prostřednictvím argumentů spojovaných dovolatelkou s existencí dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit nelze.


Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ve věci samé neshledává dovolací soud ani v rovině dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.


V řešení otázky číslo 1), tj otázky, zda soud v konkrétní věci nesprávně vyhodnotil obsah konkrétního dovolatelčina podání a zaměnil návrh adresovaný konkursnímu soudu k rozhodnutí v rámci dohlédací činnosti se žalobou, postrádá napadené rozhodnutí příslušný judikatorní přesah (řešení této otázky je významné jen pro věc samu). Napadené rozhodnutí též potud neřeší právní otázku v rozporu s hmotným právem (v daném ohledu jde o výklad práva procesního).


Důvod připustit dovolání nemá Nejvyšší soud ani ve vztahu k otázce číslo 2), když to, že postup správce konkursní podstaty při soupisu konkursní podstaty může konkursní soud přezkoumat při výkonu dohlédací činnosti, připouští oba soudy nižších stupňů a na popření této teze napadené rozhodnutí nespočívá.


Řešení otázky číslo 3) pak nemá pro věc význam, není-li dovolání připuštěno k prověření závěru, že podání dovolatelky z 5. března 2004 není žalobou a nezpochybňuje-li dovolatelka správnost závěru, že samostatnou žalobou se nahrazení projevu vůle správce konkursní podstaty v dotčeném směru domáhat nelze.


Na řešení otázek číslo 2) a 4) napadené rozhodnutí rovněž nespočívá.


Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.


Toliko na okraj se poznamenává, že dovolatelce i nadále nic nebrání v tom, aby v případě, že jejím cílem bylo (je) prověřit postup žalované formou dohlédací činnosti konkursního soudu, příslušné podání s návrhem na rozhodnutí podle § 12 ZKV adresovala konkursnímu soudu.


Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání bylo odmítnuto, přičemž u žalované žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně 25. ledna 2007


JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.


předseda senátu