29 Odo 1061/2004
Datum rozhodnutí: 29.11.2005
Dotčené předpisy: § 31 předpisu č. 40/1964Sb.




29 Odo 1061/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyň a) N.-N. B. s. r. o., a b) N. A. G., proti žalované B. C., s. r. o., o určení neplatnosti právního úkonu a vydání akcií, oproti vrácení částky 8,200.000,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 10/2000 a 23 Cm 214/98, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. dubna 2004, č. j. 5 Cmo 209/2003-317, ve znění usnesení ze dne 1. dubna 2004 č. j. 5 Cmo 209/2003-334, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. dubna 2004, č. j. 5 Cmo 209/2003-317, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 1. dubna 2004, č. j. 5 Cmo 209/2003-334, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. srpna 2002, č. j. 47 Cm 10/2000-166, 23 Cm 214/98-102, se v rozsahu týkajícím se požadavku na určení, že žalobkyně a) je majitelkou 30 ks listinných akcií č. 31-60 nominální hodnoty 500.000,- Kč emitenta A. B., a. s., a požadavku, aby žalovaná oproti vrácení částky 8,200.000,- Kč vydala žalobkyni a) 60 ks listinných akcií č. 1-60 nominální hodnoty 500.000,- Kč emitenta A. B., a. s., a v závislých výrocích o nákladech řízení před soudy obou stupňů mezi žalobkyní a) a žalovanou zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Výrokem I. napadeného rozsudku změnil odvolací soud ve vztahu k žalobkyni a) rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že žalobkyně a) je majitelkou 30 ks listinných akcií č. 31-60 nominální hodnoty 500.000,- Kč emitenta A. B., a. s., a rozhodl, že žalovaná je povinna vydat žalobkyni a) oproti vrácení částky 8,200.000,- Kč 60 ks listinných akcií č. 1-60 nominální hodnoty 500.000,- Kč emitenta A. B., a. s.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud uvedl, že pokud jde o určovací petit žaloby žalobkyně a), je nutno odlišit akcie číslo 1-30, které byly emitované a byly předmětem smlouvy a které budou-li žalobkyni a) vydány, obnoví se její legitimace jako původní majitelky pouhým škrtnutím provedeného rubopisu poté, co budou vráceny, neboť se zde podpůrně použije právní úpravy obsažené ve směnečném právu. Ohledně těchto akcií nemá určovací výrok opodstatnění. Poněkud odlišná je situace pokud jde o akcie číslo 31-60, emitované na zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů společnosti A. B., a. s. až po uzavření smlouvy. Z notářského zápisu NZ 365/98 sepsaného 30. října 1998 se podává, že jde o 30 ks listinných akcií na jméno žalované. Byly tedy vydány na jméno toho, kdo se považoval v rozhodné době za akcionáře společnosti A. B., a. s. a určovací výrok zakládá v tomto případě legitimaci žalobkyně a), protože se jím určuje, že je majitelkou těchto dalších 30 kusů akcií a zakládá se tak její legitimace jako akcionáře.

V rozsahu žaloby na vydání akcií oproti vrácení kupní ceny se odvolací soud zabýval přednostně otázkou plné moci udělené jednatelem žalobkyně a) panu B. Š., na základě které B. Š. uzavřel se žalovanou za žalobkyni a) dne 13. března 1998 smlouvu o převodu akcií C. A. B., a. s., která později změnila obchodní firmu na A. B., a. s. (dále jen smlouva o převodu akcií ). Tak, jak je plná moc udělena, tj. že jí jednatel zmocňuje třetí osobu k výkonu všech oprávnění vyplývajících z jeho funkce jednatele, je nutno dovodit, že jde o přenos jednatelského oprávnění na třetí osobu. Takovým jednáním však jednatel žalobkyně a) zasahuje do pravomoci vymezené zákonem a stanovami valné hromadě společnosti, resp. jedinému společníku, který vykonává působnost valné hromady, protože žalobkyně a) má jediného společníka a zakladatele. Podle ustanovení § 125 odst. 1 písm. f) obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ), ve znění účinném v rozhodné době, jmenování, odvolání a odměňování jednatelů patří do působnosti valné hromady. Nelze proto připustit, aby pouhým udělením plné moci jednatelem společnosti byla jednatelská oprávnění přenesena bez vědomí společníků a jejich pověření na třetí osobu. Přenesení všech jednatelských oprávnění na třetí osobu jednatelem společnosti by bylo pokusem o změnu rozhodnutí valné hromady, kterým ustanovila jednatele. Jednatel byl oprávněn udělit plnou moc třetí osobě, aby konkrétní právní úkon na základě takto jednatelem udělené plné moci učinil třeba advokát. Nelze však platně plnou mocí převést všechna jednatelská oprávnění na třetí osobu, která by tak, důsledně vzato, byla oprávněna nebo povinna mimo jiné také svolávat podle ustanovení § 128 obch. zák. valnou hromadu, dokonce by byla oprávněna podat soudu návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení § 131 obch. zák. Ze znění předmětné plné moci proto nelze učinit jiný závěr, než že je neplatná. Přitom úvahy, zda o tom účastníci věděli, či ne, nejsou podle odvolacího soudu namístě. O neplatnosti takto udělené plné moci vědět museli, jiný výklad vůbec neobstojí a neznalost zákona neomlouvá.

Pak ovšem je nutno na jednání pana Š, hledět jako na jednatelství bez příkazu, které je obstaráním cizí záležitosti, aniž by jednatel bez příkazu měl k takovému jednání příkaz, nebo byl jinak k jednání oprávněn. Pojmovými znaky jsou obstarání cizí záležitosti a v cizím zájmu a nedostatek příkazu nebo jiného oprávnění. Konvalidace takto učiněného úkonu je možná a na takové jednání je nutno aplikovat ustanovení § 33 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ). Jedná-li nezmocněný jednatel, je zavázán vůči tomu, s kým bylo jednáno, sám, ledaže ten, za koho bylo jednáno, právní úkon dodatečně schválí.

V projednávané věci soud prvního stupně dovodil z jednání uskutečněného dne 18. června 1998 v Brně, že pokud žalobkyně a) na tomto jednání nevyslovila s právním úkonem nesouhlas, dodatečně tak úkon nezmocněného jednatele schválila a je sama zavázána. S tímto závěrem podle odvolacího soudu nelze souhlasit. Pokud žalobkyně a) žádala zvýšení ceny za akcie, je z toho zřejmé, že s cenou nesouhlasila a nelze tedy učinit závěr, že žalobkyně a) takto úkon nezmocněného jednatele dodatečně schválila. Z protokolu ze dne 1. dubna 1998 mezi jednatelem žalobkyně a) a B. Š. nelze v žádném případě dovozovat dodatečně schválení úkonu, protože tímto výkladem by dodatečné schválení úkonu bylo dovozováno z jednání těch, kdo daný stav vyvolali. Schválení by v tomto případě muselo být učiněno žalobkyní a), tedy smluvní stranou, a ne pouze osobami, které svým jednáním stav vyvolaly.

Ustanovení § 40a obč. zák. upravuje relativní neplatnosti právního úkonu. Podle tohoto ustanovení se právní úkon, u něhož je dán důvod relativní neplatnosti, považuje za platný, pokud se ten, na jehož ochranu je relativní neplatnost stanovena, relativní neplatnosti nedovolá. Předpokladem takového jednání je, že oprávněný subjekt považuje právní úkon pro své zájmy za vyhovující, tedy v souladu s nimi. Jednatel žalobkyně a) sice udělením vadné plné moci způsobil neplatnost právního úkonu, neobstojí však výklad soudu prvního stupně, že ten, kdo neplatnost vyvolal, se jí nemůže dovolat. Toto ustanovení je totiž na jednatelství bez příkazu nepoužitelné. Jedná-li někdo bez příkazu, nejde vůbec o jednání toho, za koho jedná, nejde tedy o relativně neplatné jednání takto zastoupeného. Jeho platným jednáním se takový úkon stane jen za předpokladu, že jej ve smyslu § 33 odst. 2 obč. zák. schválí. K tomu zde nedošlo a smlouva o převodu akcií není vůbec jednáním žalobkyně a).

Odvolací soud také shledal důvodným uplatněný nárok, pokud je jím požadováno určení povinnosti žalované k vydání všech akcií. Z notářského zápisu č. NZ 365/98 N410/98 se podává, že ke zvýšení základního jmění vydáním dalších 30 ks akcií o nominální hodnotě 500.000,- Kč došlo pouze a výhradně z majetku společnosti A. B., a. s. (dříve C. A. B., a. s.), a to v rozsahu 6,000.000,- Kč, z fondu ostatních rezerv a v rozsahu 9,000.000,- Kč ze zisku společnosti. Proto i v tomto rozsahu odvolací soud rozsudek změnil a návrhu vyhověl.

Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, tedy, že jde o dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Tvrdí, že závěr odvolacího soudu o tom, že plná moc udělená panu Š. je neplatná, je nesprávný. Dovozuje, že udělenou plnou mocí nepřeváděl jednatel společnosti na pana Š. funkci jednatele, nýbrž ho zmocnil, aby zastupoval společnost ve všech věcech, ve kterých by jednal jinak on sám jako jednatel. Obligatorní náležitostí plné moci podle ustanovení § 31 odst. 1 obč. zák. je uvedení rozsahu zmocněncova oprávnění. V plné moci ze dne 18. prosince 1997 je rozsah zmocněncova oprávnění vymezen tak, že je oprávněn zastupovat společnost ve stejném rozsahu jako jednatel. Z formulace plné moci zastupoval ve všech věcech, rozumí se tím v plném rozsahu oprávnění jednatele této společnosti , je zřejmé, že plnou mocí v žádném případě nedochází k převodu jednatelské funkce, což by zřejmě muselo být chápáno jako pokus o obcházení zákona a zásah do pravomoci valné hromady společnosti, ale naopak dochází k vymezení a omezení plné moci pouze na činnosti svěřené jednateli společnosti. Plnou moc proto v žádném případě nelze považovat za převod funkce jednatele.

Dovolatelka zpochybňuje i závěr odvolacího soudu, že na jednání konaném dne 18. června 1998 v Brně, kdy se žalobkyně a) domáhala pouze zvýšení kupní ceny, nedošlo k dodatečnému schválení nezmocněného jednání pana Š. Námitky uplatňuje rovněž proti stejnému závěru ohledně předávacího protokolu ze dne 1. dubna 1998, který podepsal pan M., tedy statutární orgán žalobkyně a) a rovněž pan Š., tedy zmocněnec. Dovolatelka tvrdí, že ze svědecké výpovědi Doc. JUDr. Č.é vyplývá, že žalobkyně a) byla na jednání v Brně přítomna a že ani ona, ani žalobkyně b) na tomto jednání neprojevily nesouhlas s uzavřenou smlouvou o prodeji akcií, bylo pouze jednáno o zvýšení kupní ceny, což potvrzuje, že obě žalobkyně byly o uzavřené smlouvě informovány a nijak proti ní neprotestovaly, tedy neprojevily s ní nesouhlas.

Ohledně předávacího protokolu dovolatelka uvádí, že z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně a) je patrno, že jejím jménem jedná její jednatel, kterým je pan M., a proto je třeba jeho podpis na předávacím protokolu chápat jako schválení smlouvy o převodu akcií, kterou jménem žalobkyně a) uzavřel pan B. Š. na základě plné moci, kterou oba soudy shledaly neplatnou. Odvolací soud uvedl, že by úkon musela schválit žalobkyně a) a ne osoby, které stav vyvolaly. Odvolací soud však již neuvedl, kdo by jménem žalobkyně a) měl úkon schválit.

Dále dovolatelka uvádí, že odvolací soud zaměňuje neplatnost plné moci udělené panu Š. a neplatnost smlouvy o převodu akcií. Pokud by byla udělená plná moc neplatná, pak neplatnost plné moci nezakládá neplatnost smlouvy o převodu akcií. Na jednání pana Š. se pak hledí jako nezmocněné jednatelství. Neplatnost plné moci by potom nezpůsobila neplatnost smlouvy o převodu akcií, ale pouze to, že žalobkyně a) by nebyla smlouvou vázána. Tento závěr jednoznačně vyplývá z ustanovení § 33 odst. 2 obč. zák., které stanoví, že ten, za koho je jednáno bez plné moci, je tímto úkonem vázán, jen pokud jej dodatečně schválí.

Dovolatelka konstatuje, že soud prvního stupně zcela správně a logicky dovodil, že pokud byla plná moc neplatná, nemůže se žalobkyně a) této neplatnosti dovolávat, jelikož ji sama způsobila. Plná moc byla panu Š. udělena jednatelem společnosti, který byl do své funkce jmenován v souladu se zákonem. Navíc byla udělena na příkaz a s vědomím paní S., prokuristky jediného společníka žalobkyně a). Dovolatelka žádá, aby Nejvyšší soud rozhodl o odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření snáší argumenty na podporu správnosti rozsudku odvolacího soudu. V doplnění vyjádření pak poukazuje na podání obžaloby týkající se projednávané věci.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, založil své rozhodnutí na závěru, že plná moc ze dne 18. prosince 1997, na jejímž základě uzavřel B. Š. za žalobkyni a) smlouvu o převodu akcií (dále jen plná moc ), tak, jak je udělena, tj. že jí jednatel zmocňuje třetí osobu k výkonu všech oprávnění vyplývajících z jeho funkce jednatele, přenáší jednatelské oprávnění na třetí osobu. Tím podle odvolacího soudu jednatel žalobkyně a) zasáhl do pravomoci vymezené zákonem a stanovami jedinému společníku, který vykonává působnost valné hromady, a proto odvolací soud posoudil plnou moc jako neplatnou. Tento závěr je nesprávný.

Zmocnění B. Š. v plné moci (jak se podává ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů) je formulováno tak, že jej jednatel žalobkyně a) zmocňuje, aby ji zastupoval ve všech věcech, rozumí se tím v plném rozsahu oprávnění jednatele této společnosti . Hovoří-li plná moc o zastupování společnosti, nelze to v souladu s ustanovením § 31 odst. 1 obč. zák. chápat jinak než, že je zástupce (zmocněnec) zmocněn činit za společnost právní úkony, tj. jednat za ni ve vztahu ke třetím osobám. Pokud pak se v plné moci stanoví, že zmocněnec může zastupovat společnost ve všech věcech, čímž se rozumí v plném rozsahu oprávnění jednatele, plyne z toho, že rozsah zmocněncova oprávnění ve smyslu § 31 odst. 1 obč. zák. je vymezen tak, že může za společnost činit všechny právní úkony, které může činit jednatel společnosti jde tedy o tzv. generální plnou moc. Pro závěr, který učinil odvolací soud, že tím dochází k přenesení funkce jednatele, takže by zmocněnec mohl svolávat podle ustanovení § 128 obch. zák. valnou hromadu a dokonce by byl oprávněn podat soudu návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení § 131 obch. zák. není žádného opodstatnění.

Jak již Nejvyšší soud uzavřel v rozhodnutí ze dne ze dne 30. dubna 1997, sp. zn. 1 Odon 2/97, publikovaném v časopisu Právní rozhledy č. 8/1997, svolání valné hromady není jednáním společnosti ve vztahu ke třetím osobám a k rozhodnutí o něm tudíž nelze udělit zmocnění. Pokud pak jednatel napadá platnost usnesení valné hromady, činí tak svým jménem, nikoli jménem společnosti. Udělená plná moc se proto na tato jednání nevztahuje, když je výslovně omezena na zastupování žalobkyně a).

Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i rozsudek soudu prvního stupně podle § 243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta první, o. s. ř.).

V dalším řízení soud prvního stupně nepřehlédne, že za situace, kdy Nejvyšší soud posoudil plnou moc jako platně udělenou, je třeba se zabývat tím, zda při uzavírání smlouvy nedošlo k porušení ustanovení § 196a obch. zák., které, jak soud prvního stupně správně dovodil ve svém rozhodnutí, se vztahuje i na společnost s ručením omezeným.

Jak již Nejvyšší soud uzavřel v rozsudku publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 82/2004, právnická osoba se ve smyslu ustanovení § 42a odst. 2 obč. zák. považuje za osobou blízkou dlužníku, který je fyzickou osobou, je-li dlužník jejím statutárním orgánem (členem statutárního orgánu), jakož i tehdy, je-li dlužník společníkem, členem nebo zaměstnancem této právnické osoby (popřípadě má-li k ní jiný obdobný vztah) a současně, kdyby důvodně pociťoval újmu, kterou utrpěla právnická osoba, jako újmu vlastní. V této souvislosti je třeba se zabývat tím, zda lze za osobu blízkou ve smyslu ustanovení § 196a odst. 1 a 2 obch. zák. považovat i právnickou osobu, ve které je statutárním orgánem osoba blízká statutárnímu orgánu převodce majetku podle ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák.

Právní názor dovolacího je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá a § 226 odst. 1 o. s. ř.).

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. listopadu 2005

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu