29 Odo 1060/2004
Datum rozhodnutí: 14.09.2005
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 71 odst. 5 písm. c) předpisu č. 513/1991Sb., § 194 odst. 5 písm. c) předpisu č. 513/1991Sb., § 373 odst. 5 písm. c) předpisu č. 513/1991Sb.




29 Odo 1060/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci navrhovatelů a) Ing. V. P., b) J. P., c) Z. N., d) T. K., e) L. J., a f) M. N., proti odpůrcům 1. F. p. p. p. - i. f. a. s. v likvidaci, a 2. Ing. L. K., o odvolání likvidátora, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cm 249/2001, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. října 2003, čj. 14 Cmo 123/2003-62, ve znění opravného usnesení ze dne 2. srpna 2004, čj. 14 Cmo 123/2003-82, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Navrhovatelé jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně každému z odpůrců na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.005,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce odpůrců JUDr. P. K., CSc.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3.2.2003, čj. 5 Cm 249/2001-41, kterým soud prvního stupně zamítl návrh na odvolání druhého odpůrce z funkce likvidátora první odpůrkyně. Odvolací soud svoje rozhodnutí odůvodnil tak, že stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že v tom, že likvidátor nevyčkal na výsledek sporu o náhradu škody, jehož případný úspěch by vedl ke zvýšení majetku společnosti, a ukončil likvidaci, nelze spatřovat porušení povinnosti likvidátora ani jednání, které by bylo v rozporu se zájmy společnosti, tím spíše, že valná hromada společnosti postup likvidátora schválila.

Proti usnesení odvolacího soudu podali všichni navrhovatelé včas dovolání. Jeho přípustnost opírají o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), důvodnost pak o ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., když namítají, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. To spatřují především v nesprávném výkladu ustanovení § 219 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ). Namítají, že jedinou obecně účinnou pojistkou proti zmaření práva menšinových akcionářů uplatnit nárok na náhradu škody žalobou podle ustanovení § 182 odst. 2 obch. zák. může být povinnost likvidátora vyčkat výsledku soudního sporu. Tato povinnost likvidátora vyplývá podle dovolatelů i z obecného pojetí institutu likvidace, která má být v zásadě ukončována pouze v případě, jsou-li veškeré pohledávky a závazky likvidované právnické osoby definitivně vypořádány. Navíc lze s ohledem na ustanovení § 182 odst. 2 obch. zák. dospět k závěru, že odvolání likvidátora podle ustanovení § 219 odst. 2 obch. zák. nemusí být vždy důsledkem porušování jeho povinností, ale může být výrazem ochrany práv menšinových akcionářů. Dovolatelé proto navrhují, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Odpůrci ve vyjádření k dovolání uvádějí, že se ztotožňují se závěrem odvolacího soudu, že rozhodnutí likvidátora, který při respektování všech zásad péče dobrého hospodáře dospěl k závěru, že uplatňování náhrady škody akcionáři dle ustanovení § 182 odst. 2 obch. zák. je z hlediska pokračování likvidace neúčelné, a likvidaci ukončil, nemůže být porušením povinností likvidátora a jednáním v rozporu se zájmy společnosti. Navrhují proto, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, popřípadě zamítl.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Přestože navrhovatelé výslovně neformulují otázku zásadního právního významu, z odůvodnění dovolání vyplývá, že za takovou otázku považují, zda to, že likvidátor podal návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku přesto, že probíhá spor o náhradu škody vzniklé společnosti, je způsobilým důvodem pro jeho odvolání z funkce.

Posouzením otázky oprávnění likvidátora podat návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku přesto, že probíhá spor o náhradu škody vzniklé společnosti, se dovolací soud již zabýval ve svém usnesení ze dne 27.4.2005, sp. zn. 29 Odo 540/2004, kde uzavřel, že rozhodnutí o takovém postupu patří zcela do působnosti likvidátora, který za ně nese odpovědnost. Pokud by však tímto postupem způsobil společnosti škodu, může se společnost, případně po jejím zániku bývalí akcionáři, domáhat její náhrady podle obecných ustanovení o náhradě škody. Nejde tedy o právní otázku, která by dovolacím soudem dosud nebyla vyřešena.

Odtud se uzavírá, že dovolání není podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5, 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Odpůrcům tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady odpůrců sestávají z odměny advokáta za řízení, v němž učinil při zastupování více osob pouze jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), ve výši 1.860,- Kč (výše odměny je určena podle ustanovení § 15, § 14 odst. 1, § 10 odst. 3, § 8 písm. b), § 17 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a dvou náhrad paušálních výdajů po 75,- Kč (dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem tedy 2.010,- Kč. Každému z odpůrců pak náleží jedna polovina takto určené částky.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat jeho výkonu.

V Brně 14. září 2005



JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu