29 Odo 105/2006
Datum rozhodnutí: 23.03.2006
Dotčené předpisy: § 107a předpisu č. 99/1963Sb., § 239 odst. 2 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 2 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb.





NEJVYŠŠÍ SOUD


ČESKÉ REPUBLIKY


29 Odo 105/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně K. b., a. s., proti žalovaným 1. H.T., 2. V. T., 3. L. S., 4. V. T., a 5. H. P., o zaplacení částky 447.963,- Kč s příslušenstvím a 258.728,- Kč, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 33 Cm 234/98, o dovolání první žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. února 2005, č.j. 6 Cmo 322/2004-63, takto:


Dovolání se zamítá.


O d ů v o d n ě n í :


Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením - odkazuje na ustanovení § 107a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) - potvrdil usnesení ze dne 23. června 2004, čj. 33 Cm 234/98-50, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem k návrhu žalobkyně připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně K. b., a. s. vstoupila L. S.


Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v jeho závěru, že přechod práv a povinností k pohledávce, jejíž zaplacení je předmětem sporu, byl doložen smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne 25. září 2001 mezi žalobkyní a L.S., přičemž jmenovaná se vstupem do řízení souhlasila. Tvrzení první žalované, že podnik prodala a není ve sporu pasivně legitimována, nemůže mít vliv na právní a procesní nástupnictví na straně žalobkyně.


Proti usnesení odvolacího soudu podala první žalovaná dovolání, v němž namítá, že rozhodnutí je postiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.


Dovolatelka zastává názor, že původní žalobkyně K. b., a. s. se měla při podání návrhu na vstup L. S. do řízení vypořádat se skutečností, že jmenovaná je i stranou žalovanou, a se skutečností, že její závazek přešel smlouvou o prodeji podniku uzavřenou dne 16. ledna 1998 na T. Z. Dovozuje, že není ve sporu pasivně legitimována ani z titulu ručení, neboť T. Z. podnik prodal ke dni 25. května 1998 J. Š.


Vyjadřujíc nesouhlas se změnou účastníků na straně žalobkyně, aniž by došlo současně i ke změně na straně žalovaných, dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.; není však důvodné.


Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.


Odvolací soud v posuzovaném případě správně vycházel z ustanovení § 107a o. s. ř., který upravuje procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotně právní singulární sukcese práva (povinnosti), která nastává po zahájení řízení (aniž by účastník řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení). Toto ustanovení pak odvolací soud správně aplikoval na návrh žalobkyně na vstup nabyvatelky práva do řízení na místo dosavadního účastníka.


Nejvyšší soud již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého předmětem řízení o návrhu ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno, nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoli, popř. zda podle označené právní skutečnosti bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se již týká posouzení věci samé. K tomuto závěru se přihlásil rovněž v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s tím, že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§ 107a odst. 1 o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 524 a násl. občanského zákoníku.


Výhrada dovolatelky, podle které se soudy před rozhodnutím o procesním nástupnictví nezabývaly otázkou její pasivní věcné legitimace v řízení, je tudíž bez právního významu. Totéž platí i o dovolací námitce, že L. S. vystupuje jako žalobkyně, ačkoli je zároveň třetí žalovanou. Dovolatelka a třetí žalovaná jsou totiž samostatnými společníky (§ 91 odst. 1 o. s. ř.) a případná existence nedostatku podmínky řízení ve vztahu mezi žalobkyní a třetí žalovanou nemá na procesní postavení dovolatelky vliv. V postupu odvolacího soudu tak nelze spatřovat ani vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.


Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně 23. března 2006


JUDr. Petr Gemmel, v.r.


předseda senátu