29 Odo 105/2002
Datum rozhodnutí: 27.06.2002
Dotčené předpisy:




29 Odo 105/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. S., jako správce konkursní podstaty úpadkyně I. S., a. s., proti žalované I. - K, a. s., o 47.588,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 28 Cm 191/99, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. října 2001, č.j. 3 Cmo 320/2000 - 42, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobou ze dne 11. listopadu 1998 se žalobce, jako správce konkursní podstaty úpadkyně I. S., a. s., domáhal po žalované zaplacení částky 47.588,- Kč s dvacetiprocentním úrokem z prodlení od 21. července 1998 do zaplacení, s tím, že jde o poměrnou část nájemného za dobu od 4. června 1998 do 31. prosince 1998. Po prohlášení konkursu na majetek obchodní společnosti I. S., a. s. (dne 4. června 1998) totiž žalobce v souladu s ustanovením § 14 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen ZKV ) odstoupil od smluv o reklamě uzavřených mezi úpadkyní a žalovanou (č. VS a VS ).

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 21. března 2000, č.j. 28 Cm 191/99 - 23, žalobu zamítl, s tím, že žalobce neukončil nájemní vztah ze smluv výpovědí ve smyslu § 14 odst. 3 ZKV, takže mu nárok na vrácení poměrné části nájemného nevznikl.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. října 2001, č.j. 3 Cmo 320/2000 - 42, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil zaplatit žalobci částku 17.076,- Kč s dvacetiprocentním úrokem z prodlení od 2. listopadu 1998; ve zbývající části zamítavý výrok ve věci samé potvrdil. Podle odvolacího soudu je třeba podání žalobce ze dne 10. července 1998 - byť označené jako odstoupení od smlouvy - dle obsahu považovat za výpověď nájemních smluv. Jelikož žalovaná výpověď převzala dne 13. července 1998, počala výpovědní lhůta běžet dne 1. srpna 1998 a skončila 31. října 1998. Žalobci proto vzniklo právo na vrácení poměrné části nájemného za období od 1. listopadu 1998 do 31. prosince 1998, jež z obou smluv činilo celkem částku 17.076,- Kč.

Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podala žalovaná včas dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) ve znění účinném od 1. ledna 2001, s tím, že jsou dány dovolací důvody dle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2001, jejichž prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (odstavec 3). V dovolání snáší podrobné argumenty na podporu závěru o existenci těchto dovolacích důvodů a požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek v napadené části zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud odvolání (jak se výslovně podává z odůvodnění jeho rozsudku) ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., rovněž projednal a rozhodl o něm podle dosavadního znění občanského soudního řádu.

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení § 237, § 238 a § 239 o. s. ř. Zmatečnostní vady ve smyslu § 237 odst. 1 o. s. ř., jež dovolací soud posuzuje (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) z úřední povinnosti, nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu nevplývají a dovolání není přípustné ani dle § 238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nebo dle § 239 o. s. ř., jelikož napadený výrok rozsudku odvolacího soudu je výrokem měnícím a nikoliv potvrzujícím.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání dle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Neplatí to však ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč (srov. § 238 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).

V posuzovaném případě žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o částce 17.076,- Kč s příslušenstvím. Dovoláním dotčeným výrokem bylo tedy rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím ani částku 20.000,- Kč (natož částku 50.000,- Kč), když k příslušenství uvedené částky se při tomto posouzení nepřihlíží (srov. usnesení Nevyššího soudu uveřejněné pod číslem 62/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání tudíž není přípustné ani dle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání žalované, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. usnesením odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, věty první, o. s. ř. (per analogiam). Žalovaná, která podáním nepřípustného dovolání zavinila jeho odmítnutí, nemá podle těchto ustanovení na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobci v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. června 2002

JUDr. Zdeněk K r č m á ř , v. r.

předseda senátu