29 Odo 1030/2006
Datum rozhodnutí: 25.07.2006
Dotčené předpisy: § 19 odst. 2 předpisu č. 328/1991Sb., § 55 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb., § 57 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.





NEJVYŠŠÍ SOUD


ČESKÉ REPUBLIKY


29 Odo 1030/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Tomáše Brauna v právní věci žalobců a/ Ing. K. Č., a b/ I. Č., proti žalovanému Mgr. P. Š., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadkyně A., společnost s ručením omezeným v likvidaci , o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 Cm 33/2003, 12 Cm 146/2003, o dovolání žalobce a) proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. února 2006, č. j. 3 Cmo 159/2004-105, takto:


Dovolání se odmítá.


O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem ze dne 6. dubna 2004, č. j. 12 Cm 33/2003, 12 Cm 146/2003-75, Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu, kterou se žalobce a/ domáhal vyloučení ideální poloviny nemovitostí zapsaných u Katastrálního úřadu pro M. k., katastrálního pracoviště v Š., na listu vlastnictví číslo 433, pro katastrální území Z. na M. jako budova č. p. 1779 na parcele č. 3870, parcela č. 3870 - zastavěná plocha a nádvoří a parcela č. 3885 - zahrada, ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně A., společnost s ručením omezeným v likvidaci , (bod I. výroku). Dále vyhověl požadavku obou žalobců na vyloučení dalších označených nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod III. a IV. výroku). Zamítavý výrok odůvodnil soud prvního stupně především tím, že žalobce a/ ohledně v tomto výroku označených nemovitostí zmeškal třicetidenní lhůtu k podání vylučovací žaloby podle § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen ZKV ), přičemž jde o lhůtu hmotněprávní povahy. Usnesení konkursního soudu ze dne 29. ledna 2003, č. j. 20 K 44/2000-114, s výzvou k podání vylučovací žaloby v této lhůtě totiž bylo žalobci a/ doručeno 31. ledna 2003, takže žaloba o vyloučení těchto nemovitostí, která došla soudu až 4. března 2003, je opožděná.


K odvolání žalobce a/ a žalovaného Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 13. února 2006, č. j. 3 Cmo 159/2004-105, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé (první výrok) a ve vyhovujícím výroku ve věci samé a v závislých výrocích o nákladech řízení jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (druhý výrok). ve vztahu k potvrzujícímu výroku odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že vylučovací žaloba je potud opožděná, s tím, že posledním dnem soudem určené třicetidenní lhůty k podání této žaloby bylo pondělí 3. března 2003 a žaloba došla soudu až 4. března 2003. Co do závěru o hmotněprávní povaze lhůty odkázal odvolací soud na bod XXIX. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.


Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce a/ včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), uplatňuje dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání pak podrobuje kritice závěr odvolacího soudu, že lhůta k podání vylučovací žaloby dle § 19 odst. 2 ZKV má hmotněprávní povahu, což znamená že je zachována, jen došla-li vylučovací žaloba posledního dne lhůty soudu. Dovolatel je názoru, že tato lhůta je coby lhůta určená soudem (lhůta soudcovská) lhůtou procesní, pro jejíž zachování platí úprava obsažená v ustanovení § 57 odst. 3 o. s. ř. Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Se zřetelem k bodu 3. článku II. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. dubnem 2005.


Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b/ nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/ Nejvyšší soud nemá.


Závěr, že k zachování lhůty pro podání žaloby o vyloučení majetku ze soupisu konkursní podstaty úpadce je nezbytné, aby žaloba nejpozději posledního dne lhůty došla soudu, Nejvyšší soud formuloval již pod bodem XXIX., str. 199 (375), výše označeného stanoviska a opakovaně se k němu přihlásil v řadě svých dalších rozhodnutí (srov. např. důvody rozsudků Nejvyššího soudu uveřejněných pod čísly 44/2002 a 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V rozsudku uveřejněném pod číslem 9/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek pak Nejvyšší soud - a to i s odvoláním na judikaturu Ústavního soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. srpna 1998, sp. zn. I. ÚS 230/98, uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 11, ročníku 1998, části II, pod pořadovým číslem 47, str. 351) - vysvětlil, že na tomto závěru (se kterým je napadené rozhodnutí v souladu) nic nemění ani skutečnost, že délku lhůty vymezuje svým rozhodnutím soud. Důvod pro opětovný přezkum tohoto závěru Nejvyšší soud v dovolatelových argumentech nenalezl.


Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.


O nákladech dovolacího řízení rozhodne v konečném rozhodnutí soud prvního stupně.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně 25. července 2006


JUDr. Zdeněk Krčmář, v. r.


předseda senátu