29 Od 36/2005
Datum rozhodnutí: 31.08.2005
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř.




29 Od 36/2005-98


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Ivana Meluzína v právní věci žalobce Mgr. Jana Kazíka, bytem Javorník 97, 696 74 Velká nad Veličkou, jako správce konkursní podstaty úpadce Ing. S. K., proti žalované INTERSTAV-PSV, s.r.o. , se sídlem Boženy Němcové 70, 432 01 Kadaň, IČ 48529915, o částku 246.440,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 108/2002, o návrhu žalované na přikázání věci jinému soudu, takto:

Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 108/2002 se Krajskému soudu v Ústí nad Labem nepřikazuje .

O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se domáhá žalobou podanou u Krajského soudu v Brně vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit mu částku 246.440,- Kč s úrokem z prodlení a nahradit náklady řízení. V odůvodnění uvedl, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky převzal pohledávku společnosti RSJ Leas Brno, které žalovaná nezaplatila kupní cenu za převzatý automobil značky Avia.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31.5.2002, č.j. Ncp 1828/2002-17, rozhodl, že k projednání věci jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6.1.2003, č.j. 18 Cm 108/2002-44, byl zrušen platební rozkaz vydaný tímto soudem dnem 16.9.2002, neboť se jej nepodařilo žalované doručit.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23.7.2004, č.j. 28 K 1/2004-70, byl na majetek původního žalobce Ing. S. K. prohlášen konkurs a ustanoven správce konkursní podstaty Mgr. Jan Kazík, který navrhl, aby v řízení bylo pokračováno.
Mezitím došlo ke změně obchodního jména původně žalované H-Kredit spol. s r.o. Hodonín na INTERSTAV-PSV s.r.o.
K oznámení úpadce, že na základě postupní smlouvy se stal žalobcem R. N., sdělil správce konkurzní podstaty, že jmenovaný postupník nepodal ve stanovené lhůtě žalobu na vyloučení pohledávky z konkursní podstaty, takže žalobcem v předmětné věci je nadále správce konkursní podstaty.
Poté žalovaná předložila návrh na přikázání věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem s odůvodněním, že je pro ni problém dostavit se k jednání soudu do Brna, jednatel nevlastní auto, nevlastní jej ani společnost žalované, v důsledku špatného vlakového a autobusového spojení je cesta do B. časově náročná a finančně velmi nákladná vzhledem k nutnosti přespat v hotelu v B. Navrhl, aby věc byla přeložena na jiný soud blíže trvalému bydlišti jednatele žalované. Tento návrh později upřesnil a navrhl, aby věc byla podle § 12 odst. 2 o. s. ř. přikázána buď Okresnímu soudu v Chomutově nebo Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
Žalobce s návrhem žalovaného na přikázání věci jinému soudu nesouhlasil a uvedl, že neshledal jediný důvod, proč by měla být věc postoupena Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Poukázal na to, že případná změna místní příslušnosti by způsobila komplikace, neboť svědek navrhovaný žalovanou má bydliště v obvodu Krajského soudu v Brně, nehledě ke skutečnosti, že řízení probíhá již delší dobu v B. a spis je obsáhlý.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Krajskému soudu v Brně) a Krajskému soudu v Ústí nad Labem, kterému má být přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.) návrh žalované na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Podle ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř. mají účastníci právo se vyjádřit, ke kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 citovaného ustanovení též k důvodu, pro který by měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle citovaného ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet jen výjimečně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně ovlivňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon při tom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němu má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil nepříznivě.
Důvod uvedený žalovanou není natolik závažný, aby byl způsobilý k prolomení výše uvedené ústavní zásady. Nejvyšší soud přihlédl též k negativnímu stanovisku žalobce a ke skutečnosti, že u Krajského soudu v Brně probíhá řízení již delší dobu, a změna sídla žalované sama o sobě není důvodem pro přikázání věci jinému soudu. Nejvyšší soud neshledal žádný důvod pro použití ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. a proto návrhu žalované na přikázání věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. srpna 2005

JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu