29 Nd 92/2008
Datum rozhodnutí: 29.10.2008
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




29 Nd 92/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a JUDr. Hany Gajdziokové ve věci žalobkyně P. A. (C.) L., zastoupené Mgr. M. H., advokátem, proti žalovanému Ing. K. B., zastoupenému JUDr. J. S., advokátem, o vydání akcií, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 95/2005, o návrhu žalovaného na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:

Věc, vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 95/2005, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí jinému soudu.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze předložil dne 7. března 2008 shora uvedenou věc s návrhem žalovaného na delegaci věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, jehož nadřízeným soudem je Vrchní soud v Olomouci . Důvody, pro které by měla být věc přikázána jinému soudu, spatřuje žalovaný v jím podrobněji uváděných skutečnostech (především dosavadních soudních rozhodnutích soudů obou stupňů), jež podle názoru žalovaného zakládají pochybnosti o nestrannosti soudců, o jejich poměru k věci, účastníkům či zástupcům a v důsledku o nestrannosti soudnictví. Toto podezření může být rozptýleno pokračuje žalovaný aniž by se důvody musely prokazovat, rozhodnutím o tom, že věc bude rozhodovat jiný soud .

Žalobkyně vyjádřila podáním ze dne 28. března 2007 nesouhlas s přikázáním věci jinému soudu.

Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) je typicky existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci jiným soudem. Je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba vykládat restriktivně. Přikázáním věci jinému soudu, aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny uvedené podmínky, by došlo k porušení ústavně zaručeného práva zakotveného v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 222/1996 a I. ÚS 144/2000).

Tvrzená podjatost soudce není důvodem k přikázání věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. Má-li účastník řízení za to, že soudce, který má věc podle rozvrhu práce projednat a rozhodnout, je podjatý, má právo v souladu s ustanovením § 15a o. s. ř. uplatnit námitku podjatosti, o níž rozhodne nadřízený soud (§ 15b odst. 1 o. s. ř.).

Jak je patrné z obsahu spisu, žalovaný této možnosti využil a o jeho námitce podjatosti soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. J. S. ze dne 30. srpna 2005 (č.l. 21-22) rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. října 2005, č. j. Nco 206/2005-28, tak, že tato soudkyně není vyloučena z projednání a rozhodnutí věci.

Jelikož žalovaný neuvádí žádné okolnosti, z nichž by bylo možno učinit závěr, že jiný soud věc projedná a rozhodne rychleji a hospodárněji, Nejvyšší soud návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu nevyhověl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. října 2008

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu