29 Nd 88/2017
Datum rozhodnutí: 30.03.2017
Dotčené předpisy: § 12 o. s. ř., čl. 38 odst. 1 předpisu č. 2/1993Sb.



29 Nd 88/2017


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce L. N. , zastoupeného Mgr. Pavlem Piňosem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 710/31, PSČ 110 00, proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, PSČ 128 10, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 19/2017, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto: Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 19/2017 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Přerově.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se žalobou, podanou u Okresního soudu v Přerově dne 9. prosince 2015 a doplněnou podáními ze dne 22. června 2016 a ze dne 29. června 2016, domáhá vůči žalované zaplacení částky 4.130.598,60 Kč jako náhrady škody a nemajetkové újmy, jež mu měly vzniknout jednáním (v žalobě označených) státních orgánů.
Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 11. července 2016, č. j. 8 C 389/2015-57, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 29. září 2016, č. j. 12 Co 278/2016-67, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně.
Podáním datovaným dne 26. ledna 2017 žalobce navrhl přikázání věci Okresnímu soudu v Přerově z důvodu vhodnosti. Důvod delegace spatřuje v tom, že těžiště dokazování v dané věci se nachází v obvodu Okresního soudu v Přerově. O tom podle žalobce svědčí tyto skutečnosti: 1/ Skutkovým základem žalobou uplatňovaného nároku je jednání státních orgánů ve vztahu k protiprávnímu jednání J. L. s trvalým pobytem v obvodu Okresního soudu v Přerově; 2/ Žalobou je napadáno jednání státních orgánů se sídlem ve Zlíně, Otrokovicích a Přerově; 3/ Protiprávní jednání J. L. bylo předmětem jiného řízení vedeného u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 15 C 109/2012.
Z uvedeného je podle žalobce zřejmé, že projednání věci Okresním soudem v Přerově povede k hospodárnějšímu, rychlejšímu a po skutkové stránce spolehlivějšímu a důkladnějšímu posouzení věci, když v obvodu tohoto soudu nebo v jeho blízkosti sídlí většina označených státních orgánů, bydlí většina navržených svědků a u tohoto soudu se nachází i spisový materiál, který byl navržen jako důkaz.
Žalobce návrh na přikázání věci dále odůvodnil svým špatným zdravotním stavem (který mu značně komplikuje účast v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 2) a špatným zdravotním stavem navržené svědkyně I. D. (který jí limituje v cestování a v podání svědecké výpovědi).
Žalovaná ve vyjádření ze dne 8. února 2017 s návrhem na delegaci vhodnou nesouhlasí. Se závěrem žalobce, podle něhož těžiště dokazování tkví před Okresním soudem v Přerově, se neztotožňuje. Potud zdůrazňuje, že žalobou je napadena (ne)činnost orgánů působících na různých stupních soustavy orgánů činných v trestním řízení, a míní, že dokazování bude primárně spočívat v provedení listinných důkazů. Sama skutečnost, že údajné protiprávní jednání J. L. bylo předmětem řízení vedeného u Okresního soudu v Přerově, přitom nemá žádný význam, neboť Obvodní soud pro Prahu 2 si může předmětný spis vyžádat.
Žalovaná rovněž rozporuje závěr žalobce, že projednání věci Okresním soudem v Přerově by s ohledem na bydliště navržených svědků znamenalo hospodárnější, rychlejší a po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější posouzení věci. Poukazuje na to, že žalobce navrhl i výslechy svědků, jejichž bydliště je v obvodu Okresního soudu v Uherském Hradišti. Konečně žalovaná vyslovuje názor, že svědkyně I. D. může být, s ohledem na svůj zdravotní stav, vyslechnuta prostřednictvím dožádaného soudu.
Podle ustanovení § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Obvodnímu soudu pro Prahu 2, u nějž je věc vedena, i Okresnímu soudu v Přerově, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je typicky existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba vykládat restriktivně. Přikázáním věci jinému soudu, aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny uvedené podmínky, by došlo k porušení ústavně zaručeného práva zakotveného v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Žalobcem uváděné důvody přitom Nejvyšší soud natolik závažnými, aby byly způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy, neshledal.
Z obsahu spisu plyne, že žalobce označuje k prokázání svých tvrzení zejména listinné důkazy; potud nelze podle dosavadního stavu věci dovodit, že se těžiště dokazování nachází v obvodu Okresního soudu v Přerově.
Důvodem pro přikázání věci jinému soudu není ani argument, že zdravotní stav žalobce a svědkyně I. D. komplikuje (limituje) jejich účast v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 2.
Obecně totiž platí, že situace, kdy některý z účastníků (svědků) nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s organizačními, finančními, zdravotními či jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit. Uvedené přitom platí tím spíše v případě, kdy druhý účastník (v poměrech dané věci žalovaná) s navrhovanou delegací nesouhlasí (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013). Přehlédnout nelze ani možnost využití procesního institutu dožádání předvídaného ustanovením § 39 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto věc jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. nepřikázal.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. března 2017

JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu