29 Nd 345/2015
Datum rozhodnutí: 12.11.2015
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř., § 43 předpisu č. 216/1994Sb.



29 Nd 345/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Z. Š. , proti žalované CCRB a. s. , se sídlem v Praze, Olivova 948/6, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 24723576, zastoupené Mgr. Martinem Strakou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, PSČ 120 00, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 218/2013, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 218/2013 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem ze dne 16. března 2012, doplněným dne 19. března 2012, se žalobce domáhal odkladu výkonu a následně zrušení rozhodčího nálezu ze dne 13. února 2012, sp. zn. A/2011/00159, vydaného rozhodkyní JUDr. Katarzynou Krzysztyniak, Ph.D.
Městský soud v Brně usnesením ze dne 3. dubna 2012, č. j. 54 C 33/2012-40, vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Obvodnímu osudu pro Prahu 2 podle § 43 věty první zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, s tím, že v jeho obvodu se konalo rozhodčí řízení.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dne 25. dubna 2012 odvolání, navrhuje, aby věc byla přikázána k projednání Městskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti, neboť, jak sám uvedl: Dojíždění žalobce do Prahy je pro mne časově i finančně náročné a neúnosné.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. září 2013, č. j. 47 Co 249/2012-52, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a uzavřel, že návrhem žalobce na delegaci vhodnou se bude zabývat až místně příslušný soud.
Obvodní soud pro Prahu 2 vybral od žalobce poplatek za návrh na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti a vyzval žalovanou, aby se k návrhu vyjádřila.
Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 26. června 2015 uvedla, že nesouhlasí s přikázáním věci, když se již v podání ze dne 25. září 2014 vyjádřila v tom smyslu, že žalobou uplatněný nárok zcela uznává, tudíž přikázání věci k projednání Městskému soudu v Brně považuje za zcela zbytečné.
Obvodní soud pro Prahu 2 poté předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Podle § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, může být věc přikázána z důvodu vhodnosti jinému soudu téhož stupně.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet jen výjimečně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.), kterou je třeba vykládat restriktivně. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do citovaného ústavního principu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000).
Žalobcem uváděné důvody přitom Nejvyšší soud natolik závažnými, aby byly způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy, neshledal.
Obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s organizačními, finančními, zdravotními či jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit. Uvedené přitom platí tím spíše v případě, kdy druhý účastník (v poměrech dané věci žalovaná) s navrhovanou delegací nesouhlasí (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013, jež jsou veřejnosti dostupná stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 na jeho webových stránkách).
Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti z výše uvedených důvodů nevyhověl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. listopadu 2015

JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu