29 Nd 340/2015
Datum rozhodnutí: 21.12.2015
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř.



29 Nd 340/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně M. L. , proti žalované ERGO pojišťovně, a. s. , se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1481/4, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 61858714, zastoupené Mgr. Pavlem Fraňkem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Švehlova 1900/3, PSČ 106 00, o zaplacení částky 5.842 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 120/2015, o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 120/2015 se nepřikazuje z důvodu vhodnosti k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Prostějově ani Okresnímu soudu v Olomouci.

O d ů v o d n ě n í :

Podáním ze dne 23. září 2015 žalobkyně navrhla, aby v záhlaví označená věc byla z důvodu vhodnosti přikázána k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Prostějově, případně Okresnímu soudu v Olomouci. Důvody k takovému postupu přitom spatřovala ve svém nepříznivém zdravotním stavu, kvůli kterému jí lékaři nedoporučili dlouhé cestování.
Žalovaná (srov. podání na č. l. 101 spisu) s přikázáním věci jinému soudu nesouhlasí.
Podle ustanovení § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený Obvodnímu soudu pro Prahu 2, u nějž je věc vedena, i Okresnímu soudu v Prostějově (případně Okresnímu soudu v Olomouci), jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. splněny.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba jako výjimku vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Důvody uváděné žalobkyní přitom Nejvyšší soud natolik závažnými, aby byly způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy, neshledal.
Obecně pak platí, že situace, kdy některý z účastníků nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s organizačními, finančními, zdravotními či jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit. Uvedené přitom platí tím spíše v případě, kdy druhý účastník (v poměrech dané věci žalovaná) s navrhovanou delegací nesouhlasí (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013). Přehlédnout nelze ani možnost postupu předvídaného ustanovením § 39 o. s. ř.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Prostějově, případně Okresnímu soudu v Olomouci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc žádnému z těchto soudů nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. prosince 2015

JUDr. Jiří Z a v á z a l
předseda senátu