29 Nd 293/2015
Datum rozhodnutí: 30.09.2015
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2,3 o. s. ř.



29 Nd 293/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně R. H. , proti žalovanému S. J. , zastoupenému Mgr. Radimem Ševčíkem, advokátem, se sídlem ve Frýdku - Místku, tř. T. G. Masaryka 1129, PSČ 738 01, o výživné manželky, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 11 C 332/2014, o návrhu žalobkyně na delegaci vhodnou, takto:

Věc vedená u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 11 C 332/2014 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Kladně.

Odůvodnění:

Podáním došlým Okresnímu soudu v Mělníku dne 25. září 2014, označeným jako žádost o výživné na matku , se žalobkyně (R. J.) domáhá, aby žalovanému (S. J.) byla uložena povinnost platit matce dětí výživné ve výši 3.000,- Kč měsíčně, a to zpětně od 1. listopadu 2013 .
Okresní soud v Mělníku usnesením ze dne 20. října 2014, č. j. 6 C 382/2014-16, vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu ve Frýdku - Místku. Přitom předběžně vyhodnotil, že žalobkyně se po žalovaném domáhá určení výživného manželky .
Podáním došlým Okresnímu soudu ve Frýdku - Místku dne 24. dubna 2015 žalobkyně požádala, aby jednání bylo vedeno u příslušného soudu v místě jejího momentálního pobytu (tj. u Okresního soudu v Kladně), a to vzhledem k jejímu vysokému a rizikovému stupni těhotenství a k zdravotnímu stavu syna.
Žalovaný s návrhem na delegaci vhodnou nesouhlasil s tím, že na současných poměrech žalobkyně nenese vinu . Ve věci samé zdůraznil, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 7. října 2014, č. j. 9 C 21/2014-25, přičemž za této situace mu může být uloženo zaplatit žalobkyni výživné manželky toliko za období od 26. září 2014 do 7. října 2014, tj. za období pouhých 12 dní. Současně uznal žalobu co do částky 1.200,- Kč, jež odpovídá (podle jeho názoru) požadavku žalobkyně za výše zmíněné období.
Podle ustanovení § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější a rychlejší projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Přitom obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost a cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s různými zdravotními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu.
Argumenty uváděné žalobkyní bez dalšího nelze pokládat za důvody, které by opodstatnily delegaci věci Okresnímu soudu v Kladně z důvodu vhodnosti. Nejsou totiž způsobilé prolomit zásadu vyjádřenou v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu i soudce stanoví zákon, a současně přehlíží možnost postupu předvídaného ustanovením § 39 o. s. ř.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu ve Frýdku - Místku, u nějž je věc vedena, i Okresnímu soudu v Kladně, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), proto po zvážení rozhodných skutečností dospěl závěru, že důvod vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. v poměrech dané věci naplněn není.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. září 2015
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu