29 Nd 289/2015
Datum rozhodnutí: 22.09.2015
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř.



29 Nd 289/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobců a) A. Č. , a b) D. Č. , proti žalované E.ON Česká republika, s. r. o. , se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby 25733591, o zaplacení 10.000 Kč, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 28 C 173/2014, o návrhu žalobců na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

Věc vedená u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 28 C 173/2014 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.
O d ů v o d n ě n í:

Žalobou podanou u soudu dne 16. května 2014 se žalobci domáhají po žalované zaplacení 10.000 Kč coby náhrady za používání kabelového vedení bez jejich souhlasu. Žalobci v žalobě uvedli mimo jiné:
Rozhodně by bylo vhodnější vyřizovat tuto záležitost v Brně, ale vycházíme ze zákona projednává se v místě sídla firmy tj. České Budějovice. Uvítali bychom možnost převedení do Brna. Značně by se snížily případné soudní náklady, ale rozhodnutí soudu přijmeme bez námitek.
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 27. května 2014, č. j. 28 C 173/2014-10, vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Městskému soudu v Brně podle § 87 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), s tím, že v jeho obvodu je umístěna organizační složka žalované, jíž se spor týká.
Městský soud v Brně předložil věc podle § 105 odst. 3 o. s. ř. Krajskému soudu v Brně spolu s vyslovením svého nesouhlasu s postoupením věci. Uvedl, že se spor organizační složky žalované umístěné v jeho obvodu netýká a že z pouhého tvrzení žalobců, že by bylo vhodnější tuto záležitost vyřizovat v Brně, nelze dovodit, že žalobci učinili volbu místně příslušného soudu ve smyslu § 87 o. s. ř.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 9. března 2015, č. j. 44 Nc 201/2014-18, shledal nesouhlas Městského soudu v Brně s postoupením věci důvodným, neboť místní příslušnost dle § 87 o. s. ř. je založená volbou účastníka řízení, kterou však žalobci neučinili, a soud tuto volbu nemůže z vlastní iniciativy nahrazovat. Tvrzení, že by žalobci uvítali, aby byl spor projednán v Brně, lze brát jedině snad jako návrh na delegaci vhodnou , uzavřel krajský soud.
Okresní soud v Českých Budějovicích poté, co mu byla věc vrácena, vybral od žalobců poplatek za návrh na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti a přípisem ze dne 19. srpna 2015 vyzval žalovanou, aby se k návrhu vyjádřila.
Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 24. srpna 2015 uvedla, že není ve věci pasivně věcně legitimovaná (žalobci měli svou žalobu směrovat vůči E.ON Distribuce, a. s., identifikační číslo osoby 28085400), pročež zde není žádný relevantní důvod, pro který by měl věc rozhodnout jiný soud než místně příslušný soud, tj. Okresní soud v Českých Budějovicích .
Soud poté předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet jen výjimečně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.), kterou je třeba vykládat restriktivně. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do citovaného ústavního principu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000).
Žalobci uváděné důvody přitom Nejvyšší soud natolik závažnými, aby byly způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy, neshledal.
Obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s organizačními, finančními, zdravotními či jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit. Uvedené přitom platí tím spíše v případě, kdy druhý účastník (v poměrech dané věci žalovaná) s navrhovanou delegací nesouhlasí (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013, jež jsou veřejnosti dostupná stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 na jeho webových stránkách).
Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti z výše uvedených důvodů nevyhověl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. září 2015 JUDr. Filip Cileček předseda senátu