29 Nd 206/2014
Datum rozhodnutí: 30.06.2014
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř.



29 Nd 206/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce ODBOROVÉHO SDRUŽENÍ ŽELEZNIČÁŘŮ , se sídlem v Praze - Vysočanech, Na břehu 579/3, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 00225479, zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se sídlem v Praze 2 Novém Městě, Sokolská 1788/60, PSČ 120 00, proti žalovanému Ing. J. D. , zastoupenému JUDr. Michalem Steinerem, advokátem, se sídlem v Praze 1 Starém Městě, Platnéřská 88/9, PSČ 110 00, o zaplacení částky 269.703,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 67 C 196/2011, o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 67 C 196/2011 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soud v Ústí nad Orlicí.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se žalobou, podanou u Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 1. prosince 2010, domáhá vůči žalovanému zaplacení částky 269.703,- Kč jako náhrady škody, kterou mu (jako zaměstnavateli) měl způsobit žalovaný (jako zaměstnanec) porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Místně příslušným soudem zvolil žalobce podle § 87 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) Obvodní soud pro Prahu 3.
K námitce místní nepříslušnosti vznesené žalovaným Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 27. dubna 2011, č. j. 20 C 296/2010-84, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 9. K odvolání žalovaného proti tomuto rozhodnutí Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. června 2011, č. j. 62 Co 294/2011-109, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
U jednání konaného dne 8. dubna 2014 žalovaný navrhl přikázání Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí z důvodu vhodnosti. Svůj návrh následně doplnil podáním ze dne 5. května 2014. Důvodem delegace vhodné je dle žalovaného účelnost a hospodárnost řízení, neboť Okresní soud v Ústí nad Orlicí již obdobnou žalobu (pod sp. zn. 10 C 75/2010) projednává, přičemž toto řízení zahájil totožný žalobce, proti totožnému žalovanému a obsahově jde o velmi obdobnou věc . K přikázání jinému soudu by mělo dle žalovaného dojít z důvodu, že a/ tamější soud již většinu navrhovaných důkazů provedl, b/ tamější řízení je velmi obdobné věci již po zrušení původního rozhodnutí a vrácení věci již spěje ke konci (zbývá výslech tří svědků), c/ pro pochopení obrany žalovaného je třeba nastudovat celou strukturu orgánů žalobce, včetně stanov a interních předpisů, což již tamější soud provedl, d/ řízení u Obvodního soudu pro Prahu 9 ještě ani nedospělo k meritu věci, žádné dokazování zatím prováděno nebylo, e/ Obvodní soud v Ústí nad Orlicí je také místně příslušným k projednání věci, tj. přikázáním nedojde k odejmutí zákonného soudce .
Žalobce s delegací nesouhlasí. Poukazuje na to, že řízení vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí je skutkově odlišné, neboť v této věci jde o náhradu škody související s jiným právním titulem (jinou smlouvou o dílo). V obou řízeních nejsou shodné návrhy na dokazování s výjimkou pracovní smlouvy žalovaného a stanov odborové organizace, které tvoří pouze (menší) část navrhovaných důkazů. Konečně žalobce poukazuje na to, že využil svého práva daného mu občanským soudním řádem a místní příslušnost si v souladu s tímto zákonem zvolil.
Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) je typicky existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba vykládat restriktivně. Přikázáním věci jinému soudu, aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny uvedené podmínky, by došlo k porušení ústavně zaručeného práva zakotveného v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 222/1996 a I. ÚS 144/2000). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Žalovaným uváděné důvody přitom Nejvyšší soud natolik závažnými, aby byly způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy, neshledal. Jak plyne ze žaloby v řízení vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 10 C 75/2010 a žaloby v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 9, obě řízení jsou skutkově odlišnými již proto, že vymáhaný nárok se v každém případě zakládá na jiném právním titulu (porušení povinnosti žalovaného žalobce dovozuje z uzavření jiných smluv). Ze spisu neplyne, že by se v obou řízeních měly provádět stejné důkazy (s výjimkou žalobcem uváděné pracovní smlouvy a stanov odborové organizace).
Rovněž argument žalovaného, podle něhož soud bude muset nastudovat celou strukturu orgánů žalobce, včetně stanov a interních předpisů, jakož i to, že tamější soud již provedl většinu důkazů, nemůže být důvodem k delegaci vhodné již proto, že civilní proces se řídí zásadou bezprostřednosti, podle které může soud zjišťovat skutkový stav pouze z důkazů, které v řízení provede. Soud projednávající a rozhodující tuto věc tak bude muset provést samostatné dokazování bez ohledu na to, zda již bylo prováděno nějakým (stejným) soudem v jiném řízení.
Konečně ani odkaz žalovaného na okolnost, že soud, kterému má být věc delegována, je soudem místně příslušným a přikázáním věci nedojde k odejmutí zákonného soudce, nemůže na věci ničeho změnit. V případě, kdy žalobci umožňuje právní řád volbu místní příslušnosti soudu, je nutné k případnému přikázání jinému soudu z důvodu vhodnosti přistupovat restriktivně a vyhovět mu pouze v mimořádných případech (např. tehdy, pokud by žalobce sledoval výběrem místní příslušnosti obcházení účelu řízení stanoveného § 6 o. s. ř.). O uvedený případ však v této věci nejde.
Za této situace nelze usuzovat, že hospodárnější, rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější by bylo projednání dané věci jiným než příslušným soudem.
Nejvyšší soud proto věc jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. nepřikázal.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. června 2014
Mgr. Milan P o l á š e k
předseda senátu