29 Nd 181/2016
Datum rozhodnutí: 25.04.2017
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1,2 o. s. ř.



29 Nd 181/2016


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce F. P. , proti žalovaným 1/ P. M. a 2/ M. M. , oběma zastoupeným Mgr. Pavlem Bartoněm, advokátem, se sídlem v Praze 1, Biskupský dvůr 2095/8, PSČ 110 00, o zamítnutí výpovědi z nájmu bytu , o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Okresního soudu Praha východ ze dne 27. února 2007, č. j. 5 C 514/2006-8 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. března 2007, č. j. 28 Co 203/2007-12, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2014, č. j. 4 Co 117/2013 158, takto:

Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 18. února 2013, č. j. 28 Co 203/2007-MOP-30, zamítl žalobu pro zmatečnost, kterou se žalobce domáhal zrušení usnesení Okresního soudu Praha východ, ze dne 27. února 2007, č. j. 5 C 514/2006-8, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. března 2007, č. j. 28 Co 203/2007-12 (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. června 2014, č. j. 4 Co 117/2013-129, potvrdil usnesení soudu prvního stupně v části, jíž bylo rozhodováno o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 203/2007-12, ze dne 30. března 2007, ve zbylém rozsahu toto rozhodnutí zrušil a věc přikázal k dalšímu řízení Okresnímu soudu Praha východ, rozhodl o nákladech řízení (první výrok) a o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Usnesením ze dne 14. listopadu 2014, č. j. 4 Co 117/2013 158, Vrchní soud v Praze zamítl návrh ze dne 28. srpna 2014, jímž se žalobce domáhal opravy usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. června 2014, č. j. 4 Co 117/2013 129.
Na vydání usnesení odvolacího soudu ze dne 14. listopadu 2014 žalobce reagoval podáním ze dne 16. prosince 2014 (č. l. 168), jímž se domáhal jednak předložení návrhu o opravném usnesení podle § 165 občanského soudního řádu Nejvyššímu správnímu soudu v Brně jako soudu příslušnému k rozhodnutí kladného kompetenčního sporu o pravomoc a věcnou příslušnost (o tomto návrhu rozhodl zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., usnesením ze dne 7. dubna 2016, č. j. Konf 15/2015-21) a dále opravy zjevných nesprávností a výroků včetně odůvodnění podle skutkového stavu opravným usnesením podle § 164 a § 165 občanského soudního řádu .
Ve vztahu k posléze uvedenému návrhu z podání ze dne 16. prosince 2014 vyplývá, že žalobce nadále považuje za nesprávný první a druhý výrok usnesení odvolacího soudu ze dne 5. června 2014. Přestože žalobce žádá opravit odůvodnění, podle svého obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) je podání ze dne 16. prosince 2014 v této části dovoláním proti usnesení odvolacího soudu ze dne 14. listopadu 2014, neboť žalobce brojí proti výrokům výše označeného usnesení (jímž odvolací soud nevyhověl jeho návrhu na opravu výroku rozhodnutí soudu prvního stupně), nikoliv (jen) proti jeho odůvodnění.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2014 lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 238a o. s. ř. je dovolání dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).
Podle § 164 o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.
Podle § 167 odst. 2 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.
Dovolání v této věci nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a lze tak jeho přípustnost posuzovat pouze dle § 237 o. s. ř. (ve spojení s omezeními dle § 238 o. s. ř.).
Jak plyne přímo z dikce § 237 o. s. ř., dovoláním je možno napadnout (vedle usnesení uvedených v § 238a o. s. ř.) pouze rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí. Jde tak o základní podmínku objektivní přípustnosti dovolání.
Již důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, výstižně ozřejmuje [srov. zvláštní část důvodové zprávy k bodu 41 (§ 237, § 238, § 238a a § 239)], že: Dovolání může být podáno, nestanoví-li zákon jinak, proti každému rozhodnutí (rozsudku nebo usnesení meritornímu či jen procesní povahy) odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, neboť jím bylo rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Způsobilým předmětem dovolání tedy je rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, změněno, zrušeno (a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení nebo věc postoupena jinému soudu prvního stupně k dalšímu řízení anebo řízení zastaveno) nebo kterým byl schválen smír anebo kterým bylo rozhodnuto, že zpětvzetí žaloby není účinné. Jinak se stanoví v občanském soudním řádu jednak v novém ustanovení § 238, v němž se vypočítávají případy, v nichž dovolání není přípustné, i kdyby směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jednak v § 238a, v němž se uvádí rozhodnutí vydávaná v průběhu odvolacího řízení, proti kterým se dovolání připouští (k tomu srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V dané věci žalobce dovoláním napadá rozhodnutí odvolacího soudu o návrhu na opravu usnesení dle § 164 o. s. ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. Přestože žalobce ve svém podání také uvádí, že žádá opravit odůvodnění podle skutkového stavu opravným usnesením podle § 164 a § 165 o. s. ř. , z podání je zřejmé, že navrhuje opravit pouze výrokovou část rozhodnutí, nikoliv odůvodnění rozhodnutí ve smyslu § 165 o. s. ř., když v návrhu ani nespecifikuje, jakou část odůvodnění by měl soud opravit.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu na opravu rozhodnutí odvolacího soudu podle § 164 o. s. ř., není přípustné, když usnesení, kterým odvolací soud zamítl návrh na opravu svého usnesení, je sice rozhodnutím odvolacího soudu, nikoliv však rozhodnutím, kterým se odvolací řízení končí a současně ani nejde o žádné z rozhodnutí uvedených v § 238a o. s. ř. Není tak splněna základní podmínka přípustnosti podaného dovolání.
Shora řečenému odpovídá i přiléhavé poučení odvolacího soudu o nepřípustnosti opravných prostředků.
Nejvyšší soud proto dovolání jako objektivně nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. dubna 2017
Mgr. Milan P o l á š e k předseda senátu