29 Nd 176/2016
Datum rozhodnutí: 27.04.2017
Dotčené předpisy: § 12 o. s. ř.



29 Nd 176/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala ve věci žalobců a/ O. T. , b/ L. T. , c/ O. T. , a d/ D. T. , zastoupených Mgr. Michalem Balcarem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Říční 456/10, PSČ 118 00, proti žalovaným 1/ QI investiční společnost, a. s. , se sídlem v Praze 1, Rybná 682/14, PSČ 110 05, identifikační číslo osoby 27911497, zastoupenému JUDr. Jiřím Machem, advokátem, se sídlem v Jindřichově Hradci, Masarykovo náměstí 1, PSČ 377 01, 2/ REXIM REALITY s. r. o., Praha 10, Murmanská 1475/4, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 49245031, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 14 C 235/2014, o přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu prvního stupně, takto:

Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 14 C 235/2014 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Prostějově.
O d ů v o d n ě n í:


Žalobou podanou u soudu dne 8. září 2014 se žalobci domáhají určení nepřípustnosti prodeje zástavy podle § 46b zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách. První a druhý žalobce v podání ze dne 17. února 2016 (č. l. 91) navrhli přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Prostějově. Svůj návrh odůvodnili zhoršením jejich zdravotního stavu. Důvod pro přikázání věci Okresnímu soudu v Prostějově spatřují též ve skutečnosti, že v Prostějově se nachází zástava (nemovitosti), o jejíž prodej jde.
Žalovaní se k návrhu žalobců nevyjádřili, první žalovaný pouze vznesl námitku místní nepříslušnosti, maje za to, že místně příslušným je Obvodní soud pro Prahu 10.
Podle § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud zkoumal návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu pro Prahu 1, u kterého je věc vedena, i Okresnímu soudu v Prostějově, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno právě proto, že jde o výjimku vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik závažné a významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Žalobci uváděné důvody přitom Nejvyšší soud neshledal natolik závažnými, aby byly způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy.
Obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s organizačními, finančními, zdravotními či jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. listopadu 2009, sp. zn. 4 Nd 368/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2013, sp. zn. 30 Nd 190/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2014, sp. zn. 29 Nd 152/2014). Uvedené přitom platí tím spíše, jsou-li žalobci zastoupení advokátem. Přičemž nelze také pominout, že v řízení lze využít institut dožádání podle § 39 o. s. ř. a provést (případný) výslech žalobců dožádaným soudem v místě jejich bydliště.
Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti z výše uvedených důvodů nevyhověl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. dubna 2017
Mgr. Milan P o l á š e k
předseda senátu