29 NSCR 95/2014
Datum rozhodnutí: 28.01.2016
Dotčené předpisy: § 234c odst. 1 o. s. ř., § 303 obch. zák., § 306 odst. 1 obch. zák.




NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY KSPH 38 INS 35739/2013 originál 29 NSČR 95/2014-B-57

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice Marcely Černé , narozené 16. července 1968, bytem v Ostrově 45, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 38 INS 35739/2013, o neschválení oddlužení, o dovolání dlužnice zastoupené JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou, se sídlem v Příbrami, 28. října 184, PSČ 261 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. června 2014, č. j. KSPH 38 INS 35739/2013, 3 VSPH 975/2014-B-20, takto:
Dovolání se odmítá . O d ů v o d n ě n í :
Vrchní soud v Praze k odvolání dlužnice usnesením ze dne 23. června 2014, č. j. KSPH 38 INS 35739/2013, 3 VSPH 975/2014-B-20, potvrdil usnesení ze dne 15. dubna 2014, č. j. KSPH 38 INS 35739/2013-B-13, jímž Krajský soud v Praze (dále jen insolvenční soud ) neschválil oddlužení dlužnice (Marcely Černé), prohlásil na její majetek konkurs, rozhodl, že konkurs bude projednávaný jako nepatrný a určil, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku, tj. dnem 15. dubna 2014 v 7:55 hodin.
Odvolací soud odkazuje na ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) a § 408 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a na judikaturu Nejvyššího soudu specifikovanou v odůvodnění usnesení shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že dlužnice nesplňuje podmínku přípustnosti oddlužení, jelikož její nabídka není z hlediska předpokladu dosažení minimálně 30% míry uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů dostatečná ani pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, jež navrhla, ani pro oddlužení plněním splátkového kalendáře .
Přitom zdůraznil, že dlužnice sice popřela pohledávku z titulu směnečného rukojemství a z titulu ručení, nicméně její popěrný úkon nebyl právně perfektní , když tvrzenou podmínku vzniku popíraných pohledávek, ač to po ní soud žádal, nijak neobjasnila (nevymezila). Navíc sama dlužnice na schůzi věřitelů (bezprostředně následující po skončení přezkumného jednání) uvedla, že dostala od někoho radu, aby pohledávky popřela, takže k nim pak nebude přihlíženo a majetek bude stačit na oddlužení .
Dále dovodil, že příjmy dlužnice jsou evidentně nepostačující pro oddlužení plněním splátkového kalendáře a že pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty jsou k dispozici pouze nemovitosti dlužnice, k nimž je uplatněno právo na uspokojení ze zajištění, přičemž tyto nemovitosti mohly být zpeněženy jen, pokud by o to zajištěný věřitel výslovně požádal a při splnění některé z dalších kumulativních podmínek spočívajících v tom, že buď dojde zpeněžením ostatního majetku k plnému uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, což je vzhledem k absenci jiného majetku vyloučeno, anebo že zajištěná pohledávka zjevně přesahuje hodnotu zajištění, což v dané věci také splněno není .
Konečně odvolací soud bez vazby na shora uvedené doplnil, že ani případná hyperocha by k uspokojení nezajištěných pohledávek v rozsahu 30 % nepostačovala.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), namítajíc, že její popěrný úkon byl konkrétní. Popřené pohledávky (z titulu směnečného rukojemství a z titulu ručení) totiž měly být vázány na podmínku, když jejich hlavním dlužníkem je společnost AMS - Auto-moto-sport, s. r. o. Na rozdíl od odvolacího soudu je názoru, že případnou hyperochu (částku rovnající se rozdílu mezi výtěžkem prodeje jejího nemovitého majetku a pohledávkou zajištěného věřitele) bylo možno použít ve prospěch uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, jejichž uspokojení by tak přesáhlo 30 %.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto vrátil k dalšímu řízení.
Insolvenční správce dlužnice považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání dlužnice Nejvyšší soud jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že závěr, podle něhož pohledávka věřitelů vůči dlužnici z titulu směnečného rukojemství a z titulu ručení není pohledávkou vázanou na podmínku, je zcela zjevný. K povaze směnečného rukojemství srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. srpna 2009, sp. zn. 29 Cdo 1004/2008, uveřejněno pod číslem 85/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k podmínkám pro vznik ručitelského závazku a vymáhání plnění na ručiteli srov. ustanovení § 303 a ustanovení § 306 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, jakož i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2010, sp. zn. 33 Cdo 3445/2008, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2010, pod číslem 168, jakož i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2005, sp. zn. 29 Odo 405/2005.
Navíc je zjevné, že odvolací soud i pro případ možného použití hyperochy pro uspokojení nezajištěných věřitelů uzavřel (a adekvátně odůvodnil), že by pohledávky těchto věřitelů v nezbytném rozsahu nebyly uhrazeny. Přitom polemika dlužnice s tímto závěrem je pouhou spekulací ohledně jiné (vyšší) částky dosažené zpeněžením zástavy.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníci, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2016

JUDr. Petr Gemmel předseda senátu