29 NSCR 89/2016
Datum rozhodnutí: 31.01.2017
Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY KSPL 29 INS 25504/2013 originál 29 NSČR 89/2016-B-49

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužníka Daniela Plocara , narozeného 8. prosince 1979, bytem v Lochousicích E6, PSČ 330 23, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 29 INS 25504/2013, o schválení konečné zprávy, o dovolání Plzeňské insolvenční v. o. s. , se sídlem v Plzni Východním Předměstí, Houškova 533/32, PSČ 326 00, identifikační číslo osoby 29092914, jako insolvenčního správce dlužníka Daniela Plocara, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. září 2015, č. j. KSPL 29 INS 25504/2013, 3 VSPH 1642/2015-B-31, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:
Usnesením ze dne 29. června 2015, č. j. KSPL 29 INS 25504/2013-B-25, Krajský soud v Plzni (dále jen insolvenční soud ) schválil konečnou zprávu insolvenčního správce Plzeňská insolvenční v. o. s. ze dne 13. dubna 2015, vyjma vyúčtování odměny insolvenčního správce (bod I. výroku), schválil odměnu insolvenčního správce ve výši 54 450 Kč včetně daně z přidané hodnoty a určil, jak bude tato odměna uhrazena (bod II. výroku) a uložil insolvenčnímu správci povinnost podat ve lhůtě 14 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí soudu písemnou zprávu s návrhem dalšího postupu (bod III. výroku).
K odvolání insolvenčního správce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozhodnutí insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku.
Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční správce dovolání, které má za přípustné pro vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena , uplatňuje dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci a navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že schválí konečnou zprávu dovolatele ze dne 13. dubna 2015, včetně vyúčtování jeho odměny, která tak bude činit 65 340 Kč, in eventum, aby dovolací soud napadené rozhodnutí a rozhodnutí insolvenčního soudu zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání insolvenčního správce, které mohlo být přípustné jen podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 238 odst. 1 o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné ( ) c/ proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží ( ).
Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu o schválení konečné zprávy, je usnesením, kterým se odvolací řízení končí.
Zbývá posoudit, zda se na danou věc nevztahuje některý z případů omezení přípustnosti dovolání, jak jsou upraveny v § 238 odst. 1 o. s. ř.
V poměrech dané věci je nepochybné, že dovolatel nesouhlasí s přiznanou výší odměny insolvenčního správce v rozsahu částky 10 890 Kč (rozdíl mezi dovolatelem požadovanou částkou 65 340 Kč a insolvenčním soudem přiznanou částkou 54 450 Kč); napadá tak rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč; současně nejde o žádný z případů, jež by v intencích § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vylučovaly aplikaci takto nastaveného omezení (nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o vztah pracovněprávní).
Obecně k možnosti užití § 238 odst. 1 o. s. ř. i na rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 66/2013, uveřejněné pod číslem 104/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Konečně Nejvyšší soud dodává, že právní úprava přípustnosti dovolání obsažená v občanském soudním řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, již neobsahuje [na rozdíl od § 238a odst. 1 písm. a/ a odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2012] zvláštní úpravu dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto v insolvenčním řízení.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. ledna 2017 Mgr. Milan P o l á š e k
předseda senátu