29 NSCR 86/2016
Datum rozhodnutí: 31.01.2017
Dotčené předpisy: § 389 odst. 1 předpisu č. 182/2006Sb., § 395 odst. 1 písm. b) předpisu č. 182/2006Sb., § 405 odst. 1,2 předpisu č. 182/2006Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
KSPH 60 INS 26665/2014
originál 29 NSČR 86/2016-B-31


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice Hany Slavíkové, narozené 5. května 1961, bytem ve Škvorci, Jiráskova 209, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 60 INS 26665/2014, o schválení oddlužení, o dovolání dlužnice, zastoupené JUDr. Radkou Kubešovou, advokátkou, se sídlem v Lázních Toušeň, Ve Dvoře 70, PSČ 250 89, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. září 2015, č. j. KSPH 60 INS 26665/2014, 4 VSPH 1676/2015-B-17, takto:

Dovolání se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. září 2015, č. j. KSPH 60 INS 26665/2014, 4 VSPH 1676/2015-B-17, k odvolání dlužnice potvrdil usnesení ze dne 23. června 2015, č. j. KSPH 60 INS 26665/2014-B-9, jímž Krajský soud v Praze (dále jen insolvenční soud ) mimo jiné neschválil oddlužení dlužnice (Hany Slavíkové) a prohlásil na její majetek konkurs.
Odvolací soud vycházeje z ustanovení § 389 odst. 1, § 395 odst. 1 písm. b) a § 405 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a odkazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v usneseních ze dne 29. září 2010, sen. zn. 29 NSČR 6/2008 a ze dne 31. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 20/2009, uveřejněných pod čísly 61/2011 a 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 61/2011 a R 113/2011) uzavřel, že vzhledem k výši zjištěných nezajištěných pohledávek a doložených příjmů dlužnice (včetně dlužnicí nabízené částky z penzijního připojištění) by hodnota plnění, které by při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře obdrželi nezajištění věřitelé, byla nižší než 30 % hodnoty jejich zjištěných pohledávek (konkrétně by šlo jen o 10,37 %), přičemž dlužnice nepředložila souhlas přihlášených nezajištěných věřitelů s obdržením nižšího než 30% plnění v oddlužení .
Současně dovodil, že insolvenční soud postupoval předvídatelně, neboť dal dlužnici dostatečnou možnost odvrátit pro ni nepříznivý průběh insolvenčního řízení, a jeho rozhodnutí nebylo překvapivé .
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, zcela odpovídá závěrům přijatým Nejvyšším soudem v R 61/2011 a R 113/2011, které se prosadí i v poměrech dané věci, a k nimž se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v usneseních ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 83/2013 a ze dne 28. července 2016, sen. zn. 29 NSČR 119/2016. K důvodům pro (ne)schválení oddlužení srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2013, sen. zn. 29 NSČR 17/2013 a ze dne 28. července 2016, sen. zn. 29 NSČR 124/2016.
Argumentace dovolatelky týkající se postupu insolvenční správkyně při přezkumu přihlášených pohledávek a pasivity věřitelů, včetně možného (vyššího) rozsahu uspokojení těchto věřitelů v rámci oddlužení (oproti stavu, kdy úpadek dlužnice bude řešen konkursem), je pro účely rozhodnutí o (ne)schválení oddlužení nevýznamná [viz obdobně důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2016, sen. zn. 29 NSČR 124/2016, jakož i pochybnosti nevzbuzující ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona].
Konečně z obsahu spisu je zjevné i to, že přihlášené pohledávky uznala i sama dlužnice (viz protokol o přezkumném jednání dne 20. února 2015) a že insolvenční soud vyzval dlužnici, aby doložila existenci dodatečného příjmu v takové výši, ze které lze usuzovat na uhrazení alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů plněním splátkového kalendáře (B-5).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenční správkyni, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. ledna 2017

JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu