29 NSCR 71/2017
Datum rozhodnutí: 13.04.2017
Dotčené předpisy: § 415 IZ.




NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY KSHK 42 INS 2434/2011 originál 29 NSČR 71/2017-B-60


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Tomáše Brauna v insolvenční věci dlužníka Martina Čáni , narozeného 10. prosince 1978, bytem v Jaroměři - Jakubské Předměstí, Palackého 236, PSČ 551 01, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 42 INS 2434/2011, o osvobození dlužníka od placení zbytku dluhů, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Ing. Zdeňkem Cvejnem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Baťkovo náměstí 552/2, PSČ 500 02, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. ledna 2017, č. j. KSHK 42 INS 2434/2011, 1 VSPH 2304/2016-B-51, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 1. listopadu 2016, č. j. KSHK 42 INS 2434/2011-B-44, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen insolvenční soud ):
[1] Vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka Martina Čáni (bod I. výroku).
[2] Schválil vyúčtování odměny a hotových výdajů insolvenčního správce dlužníka Ing. Davida Jánošíka ve výši 65.169 Kč, s tím, že dlužník tuto částku již uhradil (bod II. výroku).
[3] Zprostil funkce insolvenčního správce dlužníka (bod III. výroku).
[4] Nepřiznal dlužníku osvobození od placení zbytku dluhů (bod IV. výroku).
K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. ledna 2017, č. j. KSHK 42 INS 2434/2011, 1 VSPH 2304/2016-B-51, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu IV. výroku.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), argumentem, že by právní otázka měla být posouzena jinak ve smyslu ustálené judikatury Nejvyššího soudu a bylo tak šetřeno práv dlužníka a nebylo upřednostněno vrchnostenské postavení insolvenčního správce .
Konkrétně dovolatel uvádí, že odvolací soud nesprávně aplikoval § 415 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), jestliže dovodil, že nebyly splněny podmínky pro přiznání osvobození od placení zbytku dluhů. Dovolatel uvádí, že své povinnosti v oddlužení se snažil plnit řádně a včas a nebýt zásadních pochybení a přístupu insolvenčního správce , měl by své závazky v potřebném rozsahu zapraveny.
Dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání, jež nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř., a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že v posouzení předpokladů aplikace § 415 insolvenčního zákona je napadené rozhodnutí souladné se závěry, jež Nejvyšší soud k této otázce přijal v důvodech usnesení ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 NSČR 12/2013, uveřejněném pod číslem 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tam dovodil, že k předpokladům, za nichž insolvenční soud dlužníka osvobodí od placení zbytku jeho dluhů, i když je hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek (nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli), a které musí být splněny kumulativně, patří (dle dikce § 415 insolvenčního zákona):
[1] návrh dlužníka,
[2] prokázání toho, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které dlužník nezavinil, a
[3] prokázání toho, že částka, kterou věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem.
Napadené rozhodnutí pak i ve skutkové rovině (jež dovoláním nemůže být zpochybněna), na níž je budováno právní posouzení věci, vychází z toho, že předpoklady ad [2] a [3] dlužník nesplnil.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 13. dubna 2017 JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu