29 NSCR 54/2014
Datum rozhodnutí: 23.10.2014
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř., § 237 o. s. ř.




NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY KSBR 40 INS 22284/2012 29 NSČR 54/2014-B-45



U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužnice Evy Nechvátalové, narozené 2. srpna 1970, bytem v Moravských Budějovicích, Palackého 1669, PSČ 676 02, zastoupené Mgr. Ing. Josefem Chlubnou, advokátem, se sídlem v Havlíčkově Brodě, Havlíčkovo náměstí 1963, PSČ 580 01, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 40 INS 22284/2012, o návrhu na zproštění insolvenční správkyně, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. ledna 2014, č. j. KSBR 40 INS 22284/2012, 1 VSOL 899/2013-B-29, takto:

Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í :
Usnesením ze dne 5. září 2013, č. j. KSBR 40 INS 22284/2012-B-17, zamítl Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) návrh dlužnice ze dne 27. května 2013 na zproštění insolvenční správkyně Ing. Jany Polachové její funkce.
K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), je obligatorní náležitostí dovolání, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).
K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu. Srov. ostatně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14 a ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).
Dovolatelka v dovolání pouze cituje poučení odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, jež je převzetím textu ustanovení § 237 o. s. ř. Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka nedostála ani v jiných částech dovolání (posouzeném potud z obsahového hlediska).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. října 2014

Mgr. Milan P o l á š e k , v. r.
předseda senátu


Za správnost vyhotovení: Ingrid Rafajová, DiS.