29 NSCR 51/2012
Datum rozhodnutí: 26.09.2012
Dotčené předpisy: § 192 odst. 1 IZ. ve znění do 30.03.2011, čl. II bod 1 předpisu č. 69/2011Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY MSPH 90 INS 6781/2010 29 NSČR 51/2012-B-99
U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužníka Advokátní kanceláře Veverka & Partneři, s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Praze 2, Londýnská 730/59, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 28241096, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 90 INS 6781/2010, o popření pohledávky věřitelem č. 24, o dovolání věřitele č. 24 JUDr. Ing. Pavla Nováka, Ph. D. , bytem v Plané, Hřbitovní 63, PSČ 348 15, zastoupeného Mgr. Ondřejem Malinou, advokátem se sídlem v Praze 7, Komunardů 36, PSČ 170 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. dubna 2012, č. j. MSPH 90 INS 6781/2010, 2 VSPH 121/2012-B-84, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. dubna 2012, č. j. MSPH 90 INS 6781/2010, 2 VSPH 121/2012-B-84, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2011, MSPH 90 INS 6781/2010-B-62, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 28. června 2011, č. j. MSPH 90 INS 6781/2010-B-62, odmítl Městský soud v Praze (dále též jen insolvenční soud ) popření pohledávek věřitelů č. 3 MAPE DEVELOPMENT a. s. ve výši 5.108.630,14 Kč co do pravosti a výše, č. 14 PETRO BULLDING s. r. o. ve výši 13.382.966,- Kč co do pravosti a výše a č. 15 ALEUTA a. s. ve výši 15.125.864,- Kč co do pravosti a výše věřitelem č. 24 JUDr. Ing. Pavlem Novákem, Ph. D.
Insolvenční soud vyšel z toho, že:
1/ Usnesením ze dne 28. července 2010, č. j. MSPH 90 INS 6781/2010-A-14, zjistil úpadek dlužníka a prohlásil konkurs na majetek dlužníka.
2/ Dne 21. června 2011 mu byly doručeny popěrné úkony, v nichž věřitel č. 24 popřel výše uvedeným způsobem označené pohledávky věřitelů č. 3, 14 a 15; dne 28. června 2011 se konalo zvláštní přezkumné jednání, na němž byly tyto pohledávky přezkoumávány.
Na tomto základě insolvenční soud uzavřel, že:
1/ Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném do 30. března 2011 (v době zjištění úpadku dlužníka), upravoval oprávnění k popírání pohledávek v ustanovení § 192 odst. 1 tak, že je přiznával pouze dlužníku a insolvenčnímu správci; přihlášeným věřitelům popírání pohledávek jiných věřitelů neumožňoval.
2/ Ústavní soud nálezem pléna ze dne 1. července 2010, sp. zn. Pl. ÚS 14/10 (uveřejněným pod č. 241/2010 Sb.), zrušil s účinností od 31. března 2011 ustanovení § 192 odst. 1 věty první, včetně věty za středníkem, insolvenčního zákona, jímž bylo věřitelům odepřeno právo popírat pohledávky jiných věřitelů. S účinností právě od 31. března 2011 byla do insolvenčního zákona vtělena (zákonem č. 69/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů) možnost popření pohledávek věřiteli (v ustanoveních § 200 a § 202), včetně postupu, jakým mohou věřitelé své popěrné právo uskutečnit.
3/ Z přechodných ustanovení zákona č. 69/2011 Sb. (článku II bodu 1) vyplývá, že ustanovení této novely nelze použít pro ta řízení, v nichž bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka před 31. březnem 2011.
4/ Jelikož v daném případě učinil věřitel č. 24 popěrný úkon v insolvenčním řízení, v němž bylo rozhodnuto o úpadku dlužník před 31. březnem 2011 (dne 28. července 2010), nelze na tento popěrný úkon aplikovat příslušná ustanovení insolvenčního zákona ve znění novely provedené zákonem č. 69/2011 Sb. Tyto popěrné úkony jsou dle ustanovení § 192 odst. 1 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 30. března 2011, nepřípustné; proto popěrný úkon věřitele č. 24 odmítl na přezkumném jednání (jako úkon učiněný osobou, jež nemá oprávnění jej činit).
K odvolání věřitele č. 24 Vrchní soud v Praze potvrdil usnesením ze dne 3. dubna 2012, č. j. MSPH 90 INS 6781/2010, 2 VSPH 121/2012-B-84, usnesení insolvenčního soudu.
Odvolací soud shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že v situaci, kdy úpadek dlužníka byl zjištěn před účinností novely insolvenčního zákona provedené zákonem č. 69/2011 Sb., nebyly splněny předpoklady pro aplikaci insolvenčního zákona ve znění této novely (která teprve zakotvila popěrné právo věřitelů). Odtud dovodil, že režim popírání pohledávek v daném insolvenčním řízení byl spravován dosavadní úpravou insolvenčního zákona (ve znění účinném do 30. března 2011), která nepřipouští popírání přihlášených pohledávek věřiteli. Insolvenční soud proto (dle odvolacího soudu) správně dovodil, že popěrný úkon odvolatele je právně bezúčinný , a tím, že jej odmítl, zvolil i odpovídající procesní postup.
Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 24 dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 239 odst. 3 části věty před středníkem a § 238a odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), namítaje, že jsou dány dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. o. s. ř., tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. dovolatel odvolacímu soudu vytýká - s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2012, sp. zn. 29 ICdo 7/2012 (jde o rozhodnutí uveřejněné pod číslem 113/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen R 113/2012 ) - nesprávné právní posouzení otázky, zda v tzv. přechodném období mezi vydáním nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 1. července 2010, sp. zn. Pl. ÚS 14/10 a 31. březnem 2011, kdy nabyla účinnosti novela insolvenčního zákona provedená zákonem č. 69/2011 Sb., svědčilo věřitelům popěrné právo.
Věřitelé popřených pohledávek (věřitelé č. 3, 14 a 15) ve vyjádření navrhují dovolání zamítnout, maje napadené rozhodnutí za správné.
Podle ustanovení § 7 odst. 1 insolvenčního zákona pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou tudíž ustanovení občanského soudního řádu o přípustnosti dovolání přiměřeně aplikovatelná dle § 7 odst. 1 insolvenčního zákona.
Nejvyšší soud shledává dovolání (bez dalšího) přípustným podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. Odmítnutí popěrného úkonu má v dotčeném ohledu stejný charakter jako odmítnutí žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení, jelikož prostřednictvím popěrného úkonu se prosazuje (iniciuje) spor o pravost, výši nebo pořadí popřené pohledávky. Podmínku, aby šlo o potvrzující usnesení odvolacího soudu, ohledně kterého dovolací soud dospěje k závěru, že má po právní stránce zásadní význam, formulovanou od 1. července 2009 ve větě druhé označeného ustanovení poukazem na obdobné použití § 237 odst. 1 a 3 o. s. ř., má Nejvyšší soud za obsoletní (srov. např. i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 35/2009, uveřejněného pod číslem 151/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V rovině právního posouzení věci pak Nejvyšší soud uvádí, že otázkou účinků popěrného úkonu, jímž přihlášený věřitel popřel pravost pohledávky jiného věřitele v řízení, v němž insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku před 31. březnem 2011, se zabýval v dovolatelem označeném R 113/2012. Tam uzavřel, že popřel-li přihlášený věřitel pravost pohledávky jiného věřitele při přezkumném jednání, jež se konalo po vydání nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 1. července 2010, sp. zn. Pl. ÚS 14/10, uveřejněného pod č. 241/2010 Sb., avšak před jeho účinností (před 31. březnem 2011), mělo takové popření tytéž účinky, jako kdyby pohledávku ve stejné době popřel insolvenční správce a uplatní se na ně ustanovení insolvenčního zákona, ve znění účinném do 30. března 2011. Obdobně to platí pro popření pravosti pohledávky jiného věřitele přihlášeným věřitelem při přezkumném jednání, jež se konalo v době od 31. března 2011 v insolvenčním řízení, v němž insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku před uvedeným datem.
V posuzované věci, kdy dovolatel coby přihlášený věřitel popřel pohledávky jiných věřitelů v rámci přezkumu, který se konal v době od 31. března 2011 (dne 28. června 2011) v insolvenčním řízení, v němž insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku před 31. březnem 2011, se závěry obsažené v R 113/2012 plně uplatní a Nejvyšší soud na ně v podrobnostech odkazuje.
Právní posouzení věci odvolacím soudem, který popěrnému úkonu dovolatele nepřiznal účinky, tudíž správné není a dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn právem. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení a spolu s ním ze stejných důvodů i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný (§ 243d odst. 1 část věty za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které případně vstoupilo do řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. září 2012
JUDr. Zdeněk K r č m á ř , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Petra Prachařová