29 NSCR 50/2014
Datum rozhodnutí: 29.04.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 241a odst. 2 o. s. ř.




NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY KSPH 40 INS 17564/2012 29 NSČR 50/2014-A-65


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužnice Renaty Bužorjanu, narozené 16. června 1973, bytem v Šestajovicích, Na Viničkách 658, PSČ 250 92, zastoupené JUDr. Danuší Matěnovou, advokátkou, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 101/101b, PSČ 186 00, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 40 INS 17564/2012, o insolvenčním návrhu věřitele Agentury Sahel, spol. s r. o., se sídlem v Praze 7, Ortenovo náměstí 930/32, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 25682695, zastoupeného JUDr. Zborovem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 1043/11, PSČ 110 00, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. ledna 2014, č. j. KSPH 40 INS 17564/2012, 3 VSPH 1641/2013-A-57, takto:

Dovolání se odmítá .

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání dlužnice Renaty Bužorjanu potvrdil usnesení ze dne 5. srpna 2013, č. j. KSPH 40 INS 17564/2012-A-32, jímž Krajský soud v Praze zjistil úpadek dlužnice, na majetek dlužnice prohlásil konkurs, ustanovil insolvenčního správce a rozhodl o nákladech řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dle ustanovení § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).
Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem má být vyřešená právní otázka posouzena jinak , musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14; všechna rozhodnutí jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu a Ústavního soudu). Tomuto požadavku dovolatelka v dovolání (posouzeném podle jeho obsahu - § 41 odst. 2 o. s. ř.) nedostála.
Dovoláním napadené rozhodnutí v této insolvenční věci bylo vydáno 15. ledna 2014, takže s přihlédnutím k části první, článku II zákona č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, se možnost přiměřené aplikace občanského soudního řádu pro dovolací řízení poměřuje ustanovením § 7 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. ledna 2014. Jelikož insolvenční řízení není řízením zahájeným podle občanského soudního řádu, nýbrž podle insolvenčního zákona, neuplatní se v této věci (byť insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) přechodné ustanovení obsažené v části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a na dané dovolací řízení se přiměřeně aplikovala ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014 (v aktuálním znění).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2014
Mgr. Milan Polášek, v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marie Pezlarová