29 NSCR 48/2017
Datum rozhodnutí: 30.03.2017
Dotčené předpisy: § 14 předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY KSOS 31 INS 16520/2015 originál 29 NSČR 48/2017-B-97


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužnice Hany Maturové Táborské , narozené 28. února 1978, bytem v Šumperku, Jugoslávská 2739/11, PSČ 787 01, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 16520/2015, o návrhu dlužnice na vyloučení soudců Vrchního soudu v Olomouci, takto:

Soudci Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Vojtěch Brhel, Mgr. Diana Vebrová a JUDr. Ivana Wontrobová nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. KSOS 31 INS 16520/2015, 2 VSOL 596/2016.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 18. března 2016, č. j. KSOS 31 INS 16520/2015-B-12, zamítl Krajský soud v Ostravě (dále též jen insolvenční soud ) návrh dlužnice (Hany Maturové Táborské), aby Mgr. Ing. Petr Konečný byl zproštěn funkce insolvenčního správce dlužnice.
Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání (B-15), které je vedeno u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. KSOS 31 INS 16520/2015, 2 VSOL 596/2016.
V průběhu odvolacího řízení [podáním ze dne 12. února 2017 (B-77) označeným jako návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu] vznesla dlužnice (mimo jiné) námitku podjatosti soudců označeného senátu odvolacího soudu (poměřováno obsahem podání).
Námitku podjatosti odůvodňuje tím, že nesouhlasí s usnesením ze dne 26. ledna 2017, č. j. KSOS 31 INS 16520/2015, 2 VSOL 596/2016-B-65, jímž Vrchní soud v Olomouci nevyhověl námitce podjatosti uplatněné dlužnicí vůči soudkyni Krajského soudu v Ostravě JUDr. Kateřině Holešovské, když rozhodl, že tato soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodnutí insolvenční věci dlužnice vedené u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSOS 31 INS 16520/2015.
Dlužnice tvrdí, že soudci Vrchního soudu v Olomouci se v tomto usnesení vyjádřili o ní nevhodným a pohrdavým způsobem tak, že jí nepomohlo ani jednoroční vynucené samostudium práv . V této souvislosti poukazuje na to, že uvedeným soudcům trvalo až 5 měsíců než zjistili, že jsou v patové situaci a insolvenčnímu soudu vrátili spis bez věcného vyřízení, s tím, aby ustanovil dlužnici zástupce pro řízení.
Dlužnice poukazuje rovněž na to, že soudkyně označeného senátu odvolacího soudu Mgr. Diana Vebrová v přípise sp. zn. S 1/2017, Cpj 7/2017 prohlásila, že v insolvenčním řízení vedeném insolvenčním soudem pod sp. zn. KSOS 25 INS 16519/2015 (v němž dlužnice vystupuje jako poškozená věřitelka) neshledala žádné nedostatky. Dlužnice se proto domnívá, že zde došlo prokazatelně ke střetu zájmů a protiprávnímu nadržování , neboť tato soudkyně rozhoduje ve dvou insolvenčních řízeních způsobem, který dlužnici poškozuje.
Soudci senátu Vrchního soudu v Olomouci 2 VSOL (jemuž byla věc podle rozvrhu práce přidělena k vyřízení) JUDr. Vojtěch Brhel, Mgr. Diana Vebrová a JUDr. Ivana Wontrobová ve vyjádřeních ke vznesené námitce podjatosti uvedli, že k věci, účastníkům ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah a není jim známa žádná skutečnost, která by odůvodňovala pochybnost o jejich nepodjatosti (B-88).
Podle ustanovení § 14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Dle ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že žádné z tvrzení dlužnice popsaných shora nevypovídá (poměřováno ustanovením § 14 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.) o jakémkoli důvodu pochybovat o nepodjatosti označených soudců Vrchního soudu v Olomouci. Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno věcí , osobami účastníků nebo osobami jejich zástupců , vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
V posuzovaném případě nebyly zjištěny (z obsahu spisu se nepodávají) žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudců, kteří nemají jak vyplývá z jejich vyjádření k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům žádný z hlediska ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.
Dovozuje-li dlužnice podjatost jmenovaných soudců Vrchního soudu v Olomouci z toho, jakým způsobem rozhodli o její námitce podjatosti vznesené v tomto řízení vůči soudkyni Krajského soudu v Ostravě, potom zjevně přehlíží, že podle ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Jinak řečeno, důvodem k vyloučení označených soudců z projednání a rozhodnutí dané věci není (nemůže být) jen okolnost, že nevyloučili jinou dle názoru dlužnice rovněž podjatou soudkyni podřízeného soudu z projednávání a rozhodování věci v daném insolvenčním řízení (srov. obdobně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. prosince 2007, sp. zn. 29 Nd 311/2007).
Důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudců se nepodává ani z toho, jakým způsobem odůvodnili rozhodnutí o nepodjatosti soudkyně podřízeného soudu. Úvaha o tom, že dlužnice je práva neznalá, zjevně měla bezprostřední vazbu na tvrzení samotné dlužnice [obsažené např. v podání ze dne 25. dubna 2016 (B-20)], podle něhož nemá právní vzdělání (vše je jen roční nucené samostudium) a nedokáže se orientovat v zákonech.
Rovněž další okolnosti týkající se předchozího postupu soudců v této insolvenční věci nebo v jiné insolvenční věci jsou typově právě těmi, jež zákon z okruhu způsobilých námitek podjatosti výslovně vylučuje (srov. opět § 14 odst. 4 o. s. ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. března 2017
Mgr. Milan P o l á š e k předseda senátu